Štěpán Urban

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: styl Wikipedie:ES, formát, zdroje

Štěpán Urban (4. října 1913 v Bořanovicích – 4. května 1974 v Praze) byl kytarový virtuóz, hudební pedagog, profesor a zakladatel kytarové třídy na pražské konzervatoři, hudební skladatel, astrolog, antroposof, esperantský básník a novelista.

Vytvořil českou klasickou školu na kytaru, která se opírá o četné pedagogické a umělecké publikace či série odborných článků, které publikoval doma i v zahraničí, a která je doma i v cizině dodnes považována za vzor moderní pedagogiky. Urbanovy kytarové školy, vycházející v mnohatisícových nákladech, dokazují, že soustavně plní poslání moderní pedagogiky.

Patří k nim zejména:

• Přípravná škola hry na kytaru,
• Cesta k umělecké hře na kytaru,
• Kytarový soubor,
• Improvizujeme na kytaru,
• Na kytaru bez not,

ale i mnohé další instruktivní práce. Štěpán Urban tak připravil cestu mladé generaci na poli sólistky i v publikační činnosti. Na konzervatoři ho navštěvovaly četné zahraniční delegace, které s ním posléze udržovaly čilou odbornou korespondenci. Po vzoru jeho pražské třídy se zařizovalo mnoho dalších škol – v Holandsku, Polsku, Bulharsku, Rumunsku, Itálii. Římská konzervatoř vybudovala svou třídu plně podle pražské. Italský tisk I´ecco della Musica v této souvislosti uvedl doslova: „Vysoká škola Štěpána Urbana“.

Mezi jeho žáky, dnes profesory hudby, patří i proslulý kytarový virtuóz Štěpán Rak, který v roce 1982 založil na pražské Hudební akademii múzických umění kytarové oddělení, čímž realizoval přání svého profesora.

Rozsáhlou kompoziční tvorbu Štěpána Urbana uvádí početné mezinárodní antologie:

• Kytarové skladby,
• Sólové skladby pro klavír,
• Skladby pro zpěv a klavír,
• Scénická hudba,
• Skladby pro symfonicky orchestr,
• Kytarové úpravy.

Početné skladby pro sólovou kytaru obsahují veškeré moderní možnosti nástrojové techniky i barevnosti tónu a na světových soutěžích získaly několik prestižních cen. Například za čtyři sólové skladby "Miniatures" byla Štěpánovi Urbanovi v mezinárodní soutěži Rádio-televize-Paříž udělena první cena.

Velice přínosné jsou také jeho esperantské písně na texty slavných světových básníků, které se s úspěchem uváděly třeba v Holandsku, Rusku, Anglii, na Kubě i v dalších zemích.

Štěpán Urban se v mladším věku věnoval koncertní činnosti: „Hrál skladby z repertoáru André Segovii s virtuózní technikou a pronikavou hudebností“…, „Hrál, a tu zajímavý pohled do auditoria, ticho, zbožné naslouchání až do závěrečného akordu.“

Chystané, a s největší pravděpodobností potenciálně veleúspěšné, turné Štěpána Urbana po Evropě znemožnila válka. Poté nabídl své služby Československému rozhlasu, kde pak působil několik let. Spolupracoval s režiséry jako byl A. Pek, J. Trojan či doktor Somr, doprovázel řadu pěvců – K. Leise, M. Budilovou a mnoho dalších. Navíc ve válečné době pořádal umělecké zájezdy se známými hereckými osobnostmi – Karlem Högerem, Vlastou Fabiánovou, Marií Burešovou či Jiřinou Štěpničkovou. Tyto literárně-hudební večery získaly velmi pozitivní ohlas po celé republice a pro své publikum se staly doslova požitkem.

Štěpán Urban byl však mnohostranně nadaný umělec. Krom hudby se intenzívně věnoval i psaní. V oblasti literární činnosti zpodoboval své ideje v mezinárodním jazyku – esperantu, a stal se uznávaným autorem.

Jeho próza i poezie byla publikována v mnoha zemích, kupříkladu kniha vtipných, satirických veršů pod názvem „Nova Ezopo“ vyšla roce 1961 na exotických Kanárských ostrovech. Publikoval však i celou řadu filozofických či něžných, lyrických povídek, u kterých nejeden odborník zalitoval, že nejsou psány v některém světovém jazyce: „Štěpán Urban dovede mistrně skloubit sen a realitu, škoda, že jeho kouzelné povídky nevycházejí v angličtině.“ I v literární tvorbě, která je uvedena v několika mezinárodních antologiích, získal mnoho významných ocenění a zařadil se tak k předním esperantským spisovatelům.

Více autobiografických podrobností o osobnosti tohoto talentovaného umělce, obdařeného charismatem duchovního člověka, je možno nalézt v knize "Kytara má láska“, kterou napsala jeho druhá manželka Jaroslava Urbanová^[1] a jeho někdejší žák Štěpán Rak.

Zvukový záznam ze skladeb Štěpána Urbana natočil na CD koncertní virtuóz Martin Mysliveček, absolvent brněnské konzervatoře a Vysoké hudební školy Franze Liszta ve Výmaru.

• Abeceda hudby. Obecná hudební nauka (1944)
• Na kytaru bez not (řada vydání)
• O kytaře. Dějiny, vývoj, význam nástroje (1944)
• Přípravná škola hry na kytaru; melodie, akordy, písně s doprovodem sólové kytary

• Martin Mysliveček plays

• Dvanáct znamení lásky ve světě astrologie (Amenius, 2016)

• La sorcxisto (1954. V publikaci: 33 rakontoj: p. 203)
• Nova Ezopo (Nový Ezop, 1961, 127 str.)
• La forlasita gitaro / Tragedio sur la kajo. (Opuštěná kytara / Tragédie na nástupišti, 1989. V publikaci: Trezoro: la Esperanta novelarto; str. 419–426, svazek 1)
• Guto (1991. V publikaci: Nova Esperanta krestomatio, str. 427)

• Taglibro de Esperantisto (Deník esperantisty)
• Don Q de l' Espero (Don Q naděje)
• Kolumbiado (Kolumbiáda – satiry)
• La Sercxado (Hledání, básnický cyklus)
• Hirtaj Kantoj (Ježaté písně)
• Tra l' Pordotruo (Klíčovou dírkou)
• Rondeloj (Rondely)

• URBANOVÁ, Jaroslava; RAK, Štěpán. Kytara, má láska. 1. vyd. Praha: Eminent, 2003. 130 s. ISBN 80-7281-130-4. 

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Štěpán Urban