Štefan Krčméry

Štefan Krčméry
Narození	26. prosince 1892 Mošovce
Úmrtí	17. února 1955 (ve věku 62 let) Pezinok
Místo pohřbení	Národný cintorín
Povolání	jazykovědec, spisovatel, básník, překladatel, literární kritik, novinář, publicista a literární historik
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štefan Krčméry (26. prosince 1892, Mošovce – 17. února 1955, Pezinok) byl slovenský básník, literární historik a kritik, publicista, překladatel, správce Matice slovenské, signatář Martinské deklarace. Užíval také pseudonymy Eska, Ján Jesom, Strýček Štefan aj.

Narodil se v rodině evangelického faráře, syna štúrovců Augusta Horislava Krčméryho. Lidovou školu navštěvoval v Jasenové, gymnázium v ​Banské Bystrici (1903-1907), evangelické lyceum v letech 1907-1911 v Bratislavě a v letech 1911-1915 zde také vystudoval evangelickou teologii. Chvíli působil jako kaplan v Krajném a v Bratislavě, ale pak zanechal kněžského povolání a působil jako literární kritik, publicista, básník, historik, teoretik a organizátor kulturního života. V letech 1918-1919 byl redaktorem Národných novin a působil také jako šéfredaktor Slovenských pohľadov a tajemník obnovené Matice slovenské. V letech 1920-1921 byl spolu s manželkou Helou na studijním pobytu v Paříži, po návratu vykonával funkci tajemníka Matice slovenské a také redigoval obnovené Slovenské pohľady (1922-1932), časopis Knižnica Slovenských pohľadov, Slovenský ochotník, Naše divadlo, Včielka a jiné. V roce 1930 odešel na 3 měsíce do Prahy, kde si na Karlově univerzitě doplnil vzdělání a získal titul PhDr.

Na podzim roku 1931 se u něj projevily duševní problémy, které v následujícím roce přerostly do vážné psychické choroby (schizofrenie). Koncem roku 1932 přestal redigovat Slovenské pohľady a v roce 1933 se definitivně vzdal místa tajemníka Matice slovenské. V literární práci však neustal. Byl také členem několika kulturně-společenských institucí (Matice chorvatská, Provensálská Félibrige, Matice srbská aj.). Žil na různých místech, od 1949 až do smrti se trvale léčil v Pezinku. Pohřben byl v Bratislavě, ale jeho ostatky byly později přeneseny na Národní hřbitov v Martině.

Publikovat začal v roce 1913, přičemž přispíval do několika časopisů (Slovenské pohľady, Dennica, Živena, Národné noviny, Mladé Slovensko aj.). Debutoval v roce 1920 sbírkou básní Keď sa sloboda rodila. Kromě kritického realismu používal i prvky symbolismu, inspiroval se Hviezdoslavem a štúrovci, ale také evropskými romantickými básníky. Svou tvorbou pokračoval v úsilí slovenské moderny. Věnoval se psaní vlastenecké a milostné lyriky, ale také spirituální lyriky. V jeho básních se často vyskytují symboly tmy a světla, ale také symbolický uzavřený prostor tmavých hor, který vyjadřuje pocit nevyhnutelnosti a bezvýchodnosti lidského osudu.

V prozaické tvorbě zakomponoval lyrické obrázky a úvahy do osobních vyznání ve formě listů budoucí manželce.

Jeho nejvýznamnějším teoretickým dílem jsou dvousvazkové dějiny slovenské literatury 150 let slovenské literatury, jež jsou zaměřené na osobnosti 18. a 19. století. Kromě toho publikoval řadu studií a příspěvků o literatuře, umění a kultuře. Mimořádné zásluhy si získal jako redaktor Slovenských pohladov (1922-1932), kolem kterých soustředil starší i začínající autory.

Jak tajemník Matice slovenské se přičinil o pořádání jejích vědeckých a uměleckých akcí, v rámci Ústředí slovenských ochotnických divadel i matičních místních odborů aktivizoval divadelní a osvětovou činnost na celém Slovensku. Věnoval se i překládání poezie z maďarštiny, němčiny, francouzštiny, ze slovanských literatur. Vydal též výběr ze slovenské poezie v maďarštině, ve vlastním překladu.

• 1920 – Když se svoboda rodila – obsahuje vlastenecké básně, oslavující vznik ČSR
• 1929 – Herbarium – obsahuje osobní lyriku, vyjadřuje vnitřní smutek a nejistotu vlivem stupňující se nemoci
• 1930 – Piesne a balady – vrací se zde k štúrovské poezii (sylabický veršový systém)
• 1932 – Slovo čisté
• 1944 – Pozdrav odmlčaného básnika – vzpomínkově-reflexivní sbírka

• 1932 – Oslobodenie – básnická próza o vlastním životě a životě popřevratového Slovenska
• 1957 – Zimná legenda – cyklus próz a črt
• 1972 – Ty a Ja – prózy, úvahy, črty a básně, které byly komponovány jako dopisy jeho budoucí manželce Hele Karlovské

• 1920 – Prehľad dejín slovenskej literatúry a vzdelanosti
• 1927 – Moyses a Kuzmány
• 1928 – Ľudia a knihy – populární zobrazení významných osobností slovenské literatury
• 1936 – Zo slovenskej hymnológie – jubilejní publikace při příležitosti 300. výročí vydání zpěvníku Cithara sanctorum Jiřího Třanovského
• 1943 – Stopäťdesiat rokov slovenskej literatúry
• 1976 – Dejiny literatúry slovenskej – osobnosti literatury od Velké Moravy až po vznik Československa

• 1925 – Anthology Szlovák kőltőkből – antologie slovenské poezie
• 1925 – Salome – překlad veršovaného dramatu od Oscara Wilda
• 1944 – Z cudzích sadov – překlady moderní evropské poezie
• 1975 – Estetické reflexie

• 1922 – Slovensko a jeho život literárny
• 1924 – Literárne snahy slovenské
• 1926 – O možnostiach rozvoja slovenskej literatúry
• 1931 – Prozódia štúrovských básnikov
• 1932 – Melódia vety a prízvuk v slovenčine
• 1935 – Estetika krás prírodných

• 1975 – Estetické reflexie
• 1977 – Román bez konca

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Štefan Krčméry na slovenské Wikipedii.

• Biografické studie 21 Vědecký seminář o Š. Krčmérym

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Štefan Krčméry na Wikimedia Commons
• Štefan Krčméry v Databázi knih