|
1. návštěvní expedice (Mir)
1. návštěvní expedice, zkráceně EP-1, (rusky 1-я экспедиция посещения, ЭП-1) na Mir, byla první návštěvní expedicí vyslanou Sovětským svazem na jeho vesmírnou stanici Mir. Expedice byla zahájena 22. července 1987 startem kosmické lodi Sojuz TM-3 a trvala do přistání Sojuzu TM-2 30. července 1987. Výprava byla dvoučlenná, skládala se z velitele Alexandra Viktorenka a syrského kosmonauta-výzkumníka Muhammeda Ahmada Fárise. Původně byl členem expedice i palubní inženýr Alexandr Alexandrov, ale ten v 2. základní expedici Miru nahradil Alexandra Lavejkina, z opatrnosti odvolaného ze zdravotních důvodů. Posádka
V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této expedice.
Průběh expediceHlavním úkolem 1. návštěvní expedice na stanici Mir bylo vystřídání kosmické lodi Sojuz TM-2, sloužící jako záchranná loď pro 2. základní expedici. Expedice se původně skládala z velitele z oddílu Střediska přípravy kosmonautů, palubního inženýra z oddílu NPO Eněrgija a syrského kosmonauta-výzkumníka. Zástupce Sýrie získal místo v kosmické lodi po dohodě sovětské a syrské vlády podepsané počátkem v roce 1985. Na podzim téhož roku přijeli do Střediska přípravy kosmonautů v Hvězdném městečku čtyři syrští vojenští letci, ze kterých byl ke kosmickému letu vybrán podplukovník Muhammed Ahmad Fáris,[1] do záložní posádky byl určen podplukovník Munir Habib. Posádky pro expedici byly zformovány v září 1986 – hlavní ve složení Alexandr Viktorenko, Alexandr Alexandrov, Muhammed Ahmad Fáris[2] a záložní Anatolij Solovjov, Viktor Savinych, Munir Habib.[3] Nedlouho před startem expedice byly u Alexandra Lavejkina, pobývajícího na Miru v 2. základní expedici, zjištěny nepravidelnosti v práci srdce, a i když on sám žádné potíže nepociťoval, padlo rozhodnutí o jeho vystřídání. Alexandr Alexandrov tak přešel do 2. základní expedice, s tím, že zůstane na Miru místo Lavejkina. Výprava začala startem kosmické lodi Sojuz TM-3 z kosmodromu Bajkonur 22. července 1987 v 1:59 UTC, se stanicí Mir se loď spojila 24. července ve 3:31 UTC.[4] Na Miru je přivítali Jurij Romaněnko a Alexandr Lavejkin. Po spojení se kosmonauti pozdravili se sovětskými a syrskými státníky, pak se věnovali práci. Postupně provedli 13 společných experimentů. Dálkový průzkum syrského území se prováděl v rámci experimentu Eufrat, průzkum horních vrstev atmosféry a ionosféry byl nazván Bosra. Kosmická technologie využívala speciální zařízení pod názvem Palmyra a experimenty Afamija a Kasjun zase využívaly československý krystalizátor ČSK-1. Biotechnologické experimenty měly stejný název jako zařízení Svetlana a Ručej (elektroforetické čištění interferonu, protichřipkového preparátu a aktivních mikroorganismů). Velkou důležitost měly lékařské experimenty nazvané Kardiografija, Adaptacija, Ballisto 3, Kontrast a Anketa, navazující na předchozí výzkumy. Kosmonauti také pokračovali v některých experimentech, které prováděla základní posádka již předtím. Do návratové části lodi Sojuz TM-2 byl postupně uložen získaný materiál a byl prověřen její stav před návratem na Zemi.[5] Po splnění plánovaného programu se Viktorenko, Lavejkin a Fáris v Sojuzu TM-2 29. července v 20:34 UTC odpoutali od Miru a 30. července 1987 v 1:04 UTC přistáli v severním Kazachstánu.[4] Reference
Tento text nebo jeho část byla převzata z článku 1986-017A - Mir v roce 1987 (verze 2009-03-19 12:18:11 UT) uveřejněného na stránkách SPACE 40, jehož autorem je Antonín Vítek
(licence GFDL a CC-BY-SA 3.0, povolení autora). |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
