Albert Lebrun

Albert Lebrun
Albert Lebrun (1932)
15. prezident Francie
Ve funkci: 10. května 1932 – 11. července 1940
Předchůdce	Paul Doumer
Nástupce	Vincent Auriol (nepřímo)
Stranická příslušnost
Členství	Demokratická republikánská aliance
Narození	29. srpna 1871 Mercy-le-Haut
Úmrtí	6. března 1950 (ve věku 78 let) 16. pařížský obvod
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Mercy-le-Haut
Choť	Marguerite Lebrunová (1902–1947)
Děti	Marie Freysselinard
Příbuzní	Pierre Freysselinard (vnuk)
Alma mater	Polytechnická škola Mines ParisTech
Profese	politik, inženýr a entomolog
Náboženství	katolická církev
Ocenění	Řád bílé orlice (1932) rytíř Řádu slona (1933) Řád Serafínů velkokříž Řádu lázně velkokříž Řádu Nichan El-Anouar … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Albert Lebrun
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert Lebrun (29. srpen 1871, Mercy-le-Haut, Meurthe-et-Moselle – 6. březen 1950, Paříž) byl francouzský politik a prezident v letech 1932 až 1940. Byl členem centristické strany Alliance démocratique.

Studoval na prestižní École polytechnique (kam byl přijat v roce 1890) a poté na École nationale supérieure des mines de Paris. Po skončení svého studia pracoval jako důlní inženýr.

V roce 1900 byl zvolen poslancem francouzského Národního shromáždění. Zastával funkci ministra kolonií (1911–1914), ministra války (1913) a ministra pro osvobozená území (1917–1919).^[1] Byl také francouzským zástupcem u Společnosti národů. V roce 1920 byl zvolen senátorem za obvod Meurthe-et-Moselle, v roce 1925 se stal místopředsedou senátu a v roce 1931 jeho předsedou. Po atentátu na prezidenta Paula Doumera v roce 1932 byl zvolen jeho nástupcem jako kompromisní kandidát přijatelný pro většinu politických stran.^[2]

Během jeho prezidentského období došlo ke krizi 6. února 1934 a nástupu Lidové fronty. V roce 1939 byl zvolen pro druhé funkční období.^[3] Po prohrané bitvě o Francii a okupaci severního francouzského území nacistickým Německem předal v červenci 1940 své pravomoci maršálu Philippu Pétainovi, čímž skončila třetí Francouzská republika.

Za druhé světové války byl nacisty internován mj. na zámku Itter v Tyrolsku. Z dostupných zdrojů nevyplývá, zda byl dne 5. května mezi těmi francouzskými vězni, kteří byli po krátké bitvě osvobozeni společným zásahem amerických jednotek a německého wehrmachtu proti Waffen SS.^[4] Předtím v roce 1944 uznal jako legitimní exilovou vládu vedenou generálem Charlesem de Gaulle.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert Lebrun na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Prezidenti Francie
Druhá republika	Ludvík Napoleon Bonaparte (1848–1852)
Třetí republika	Adolphe Thiers (1871–1873) • Patrice de Mac-Mahon (1873–1879) • Jules Grévy (1879–1887) • Marie François Sadi Carnot (1887–1894) • Jean Casimir-Perier (1894–1895) • Félix Faure (1895–1899) • Émile Loubet (1899–1906) • Armand Fallières (1906–1913) • Raymond Poincaré (1913–1920) • Paul Deschanel (1920) • Alexandre Millerand (1920–1924) • Gaston Doumergue (1924–1931) • Paul Doumer (1931–1932) • Albert Lebrun (1932–1940)
Čtvrtá republika	Vincent Auriol (1947–1954) • René Coty (1954–1959)
Pátá republika	Charles de Gaulle (1959–1969) • Georges Pompidou (1969–1974) • Valéry Giscard d'Estaing (1974–1981) • François Mitterrand (1981–1995) • Jacques Chirac (1995–2007) • Nicolas Sarkozy (2007–2012) • François Hollande (2012–2017) • Emmanuel Macron (od 2017)