|
Alessandro Costacurta
Alessandro Costacurta přezdívkou Billy (24. dubna 1966, Jerago con Orago, Itálie) je sportovní manažer, fotbalový trenér a bývalý italský fotbalový obránce. Celá jeho hráčská kariéra kromě jedné sezony strávené na hostování byla spjata s italským týmem AC Milán. Je veden jako jeden z nejlepších obránců v historii italského fotbalu,[1] i klubu AC Milán kde byl 20 sezon do roku 2007. Vyhrál celkem 24 trofejí: 7 titulů, 1 domácí pohár, 5 domácích superpohárů, 5 LM + PMEZ, 4 evropských superpohárů a 2 interkontinentální poháry.[2] Se spoluhráči Tassottim, Baresim a Maldinim, byli jedno z nejlepších obranných linií v historii fotbalu [3], což umožnilo klubu AC Milán vytvořit absolutní rekord v po sobě jdoucích zápasech bez porážky (58 zápasů - od 26. 5. 1991 do 14. 3. 1993 [4]). Za národní tým se zúčastnil 59 utkání a vstřelil 2 branky. Zúčastnil se dvou turnajů MS (1994 a 1998) a jednou na ME (1996). Z MS 1994 má stříbrnou medaili. V posledním zápase své kariéry, který se odehrál 19. května 2007 proti Udinese, vstřelil branku, která z něj učinila nejstaršího střelce (41 let) v historii Serie A pokutovým kopem.[5] Kromě brankářů je také nejstarším hráčem, který hrál v Serii A a jedním ze sedmi hráčů, kteří nastoupili na hřiště a měli přes 40 let. V roce 2004 byl zařazen v online anketě UEFA Golden Jubilee Poll, pořádané UEFA k oslavě nejlepších fotbalistů v Evropě za posledních padesát let.[6] Klubová kariéraPočátky a hostováníBilly byl produkt milánské školky, kde vyrůstal a trénoval jako fotbalista. Do prvního týmu vstoupil v sezóně 1985/86, ale neodehrál ani minutu. Debutoval v sezóně 1986/87, když odehrál dva zápasy italského poháru. Hned nato odešel na hostování nabrat zkušenosti do třetiligové Monzy. Po sezoně se vrátil a první utkání odehrál, byť jen na dvě minuty 25. října 1987 proti Veroně (1:0).[7] Do konce sezóny odehrál celkem sedm utkání a pomohl tak k vítězství v lize. 1988–1996: První úspěchySezona 1988/89 byla pro Billyho zlomová. Byl upřednostňován v obraně místo Galliho. Na začátku sezony vyhrál první ročník o italský superpohár a na konci sezony slavil vítězství v poháru PMEZ. Sezónu 1989/90 začal vítězně ve dvojutkání o Evropský superpohár[8] a pak i v utkání o Interkontinentální pohár.[9] První branku vstřelil 18. března 1990 proti Interu (1:3)[10] Sezonu zakončil obhajobou poháru PMEZ když ve finále porazil Benfiku (1:0).[11] V následující sezoně 1990/91 Rossoneri obhájil Evropský superpohár[12] tak i v utkání o Interkontinentální pohár.[13] V poháru PMEZ se Rossoneri utkali již ve čtvrtfinále s francouzským klubem Olympique Marseille. První utkání doma skončilo 1:1. Při venkovním utkání se za stavu 1:0 pro Marseille v 88 minutě vypla všechna světla[14] na stadionu a po odmítnutí pokračovat v zápase byl klub diskvalifikován na jeden rok z evropských soutěží. Po sezoně končí trenér Arrigo Sacchi a je nahrazen Capellem.  I když je vyměněn trenér, Billyho to nezasáhlo. Byl stále důležitým členem týmu a pomohl tak k vítězství v lize. V následující sezoně AC Milán ihned vyhrál italský superpohár a pak se podařila i obhajoba v lize. V LM 1992/93 dokráčel do finále kde Rossoneri prohráli s francouzským klubem Olympique Marseille (0:1).[15] Sezóna 1993/94 byla vítězná. Opět se vyhrál italský superpohár, tak i liga, třetí v řadě. Dne 18. května 1994 se koná finále LM 1993/94 proti Barceloně. Utkání neodehrál protože semifinálovém utkání dostal červenou kartu. Při jeho absenci i Baresiho, je trenér nucen nasadit Maldiniho do středu obrany, ve dvojici s Gallim. Utkání skončilo výhrou 4:0.[16] V dalších dvou sezonách se podaří získat italský superpohár 1994 a titul v sezoně 1995/96. V LM 1994/95 se dostává do finále, ale Rossoneri prohrávají s Ajaxem (0:1).[17] Po sezoně odchází trenér Capello a tak končí éra vítězství. 1996–2007: neúspěchy a návrat na vrcholPo špatných sezónách 1996/97 a 1997/98 pro klub Rossoneri, která skončila na 11. a 10. místě, a mimo evropské poháry. Do sezony 1998/99 Billyho vedl nový trenér Zaccheroni, zastánce rozestavení 3-4-3. Po několika experimentech se trenér rozhodl pro obrannou linii, kterou složil s hráčů: Sala, Costacurta a Maldini. Billy, vracející se z nevýrazného období, se vrátil atleticky soutěživý a nabízel vynikající výkony, což přispělo k dobytí 16. titulu v lize. Pro obhajobu klub učinil nákup Ševčenka, ale stačilo to na 3. místo. V LM skončil již v základní skupině. Během sezony 2000/01 se zraní a nastoupí jen do 18 ligových zápasů a s klubem končí na 6. místě. V LM pomáhá do osmifinálové skupiny, kde končí na 4. místě. Pro novou sezonu 2001/02 je vybrán nový trenér. Přichází Turek Terim. Billy ztratil výchozí pozici kvůli nedůvěře u trenéra a také díky příchodu středního obránce Laursena. Jenže výsledky nebyli pro vedení klubu uspokojivé a trenér skončil. S příchodem Ancelottiho, povolaného na lavičku Rossoneri, se Billy vrátil do sestavy.[18] Nakonec po špatném začátku se s klubem probyl do semifinále v Poháru UEFA. S příchodem Nesty v létě 2002 nebyl již Billy již výchozím středním obráncem. Podařilo se mu však vybojovat důležitou roli a hrál jako krajní obránce. V pozici pravého obránce začal hrát i ve finále LM 2002/03, které kvůli zranění nedohrál.[19] Získává tak svou čtvrtou trofej pro vítěze LM. O čtyři dny později vyhrál také italský pohár.  Vynechává finále Superpoháru UEFA které Rossoneri vyhrávají. V prosinci se dozvídá, že diskvalifikace z minulého utkání o IP (dostal červenou kartu) nebude mít vliv na jeho účast v Interkontinentálním poháru 2003. Kvůli zranění Nesty, hraje utkání od začátku, ale nezabránil porážce nad Bocou (1:1, 1:3 na pen).[20] Na konci sezony slavil vítězství v lize a oslavil tak již sedmé vítězství. Po dobré sezóně, přišel nový hráč Jaap Stam. Tím se stal až čtvrtým středním obráncem. Odehrál zatím nejméně utkání v kariéře (celkem 22). Porážku ve finále LM sledoval z lavičky.[21] V sezóně 2005/06 odehrál o jedno utkání méně, ale při absencí Maldiniho se stává kapitánem. Na začátku sezóny 2006/07 se stal pravidelným hráčem v obou zápasech předkola LM. Poté se na hřišti objevil jen jednou a to v utkání proti AEK Atény (0:1)[22] 21. listopadu ve věku 40 let a 211 dní. Ale i tak se 23. května stal vítězem LM, poslední trofej v dresu Rossoneri.[23] Svůj poslední zápas i branku v kariéře odehrál a vstřelil 19. května 2007 proti Udinese (2:3).[24] Branku vstřelil z penalty (třetí v lize a po 15 letech od poslední). Před odchodem ze hřiště, obdržel velké ovace od fanoušků.[5] S vstřelenou brankou se Billy stal ve 41 letech a 25 dní nejstarším fotbalistou který vstřelil branku.[25] Po utkání ukončil kariéru.[26] Billy se stal legendou klubu AC Milán. Nastoupil do 663 utkání (3. místo v historii klubu) a vstřelil 3 branky. Za 22 sezon získal celkem 24 trofejí. Hráčská statistika
Reprezentační kariéraBilly odehrál v letech 1986 až 1990 8 utkání za juniory a účastnil se dvou ME U21 (1988 a 1990). Poprvé byl do národního týmu povolán v prosinci 1990, ale první utkání odehrál až 13. listopadu 1991 proti Norsku (1:1)[28] První branku vstřelil 4. června 1992 na turnaji v USA proti Irsku (2:0).[29] Dostal do nominace na MS 1994 konané ve Spojených státech. Byl nedílnou součástí týmu. Kvůli žluté kartě obdržené v semifinále se finále proti Brazílii nezúčastnil. I tak získal stříbrnou medaili.[30] Dne 6. září 1995, při vítězství nad Slovinskem (1:0) nastoupil poprvé s kapitánskou páskou.[31] Zúčastnil se i ME 1996, v němž byli vyřazen v základní skupině. S příchodem Maldiniho si udržel pozici a zúčastnil se MS 1998 konané ve Francii a stal se jedním z nejlepších italských hráčů.[32] Nakonec se dostal do čtvrtfinále, kde jej vyřadilo domácí Francie na penalty.[33] To byl také poslední utkání v reprezentaci. A tak po 59 utkání (3 jako kapitán) a 2 brankách se rozloučil. Statistika na velkých turnajích
Reprezentační góly
Trenérská a manažerská kariéraPo skončení fotbalové kariéry se rozhodl přijmout nabídku od Ancelottiho stát se jeho dalším asistentem.[48] Dne 2. července 2008 získal prvotřídní profesionální licenci UEFA pro.[49] Dne 27. října téhož roku nastoupil na svou první trenérskou zkušenost, když nahradil Brucata druholigový klub AC Mantova 1911. Debutoval porážkou 1:0 proti Rimini. Dne 9. února 2009, po porážce proti Vicenze rezignoval.[50] Po trenérské zkušenosti nastupuje v roce 2010 do TV kanálu Sky Sport Italia jako komentátor a publicista.[51] Dne 1. února 2018, byl jmenován místopředsedou FIGC.[52] Ve funkci zůstává až do 22. října 2018. Trenérská statistika
ÚspěchyKlubové
Reprezentační
Individuální
OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Alessandro Costacurta na italské Wikipedii.
Související článkyExterní odkazy
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
_e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg){kind=small}
