|
Alois Tomáš Raimund z Harrachu
Alois Tomáš Rajmund, hrabě Harrach (německy Aloys Thomas Raimund, Graf von Harrach, 7. března 1669, Vídeň – 7. listopadu 1742, tamtéž) byl rakousko-český aristokrat, císařský politik, diplomat, rytíř Řádu zlatého rouna a místokrál neapolský a sicilský. ŽivotAlois, hrabě Harrach pocházel ze starého, původem jihočeského rodu Harrachů. Jeho otcem byl Ferdinand Bonaventura I., hrabě Harrach, matkou pak hraběnka Jana Terezie z Lamberka (1639–1716) Alois se r. 1693 stal jedním z radů císařovy Říšské dvorské rady[2] a r. 1694 císařským vyslancem v Drážďanech, v letech 1697–1700 působil ve stejné funkci ve Španělsku a v roce 1711 se znovu ocitl v Drážďanech a ihned na to se vydal do Berlína a Hannoveru na diplomatickou misi. Téhož roku byl pověřen výkonem říšského dědičného úřadu číšníka během korunovace císaře Karla VI. ve Frankfurtu. Pověřen byl proto, že oprávněný dědičný číšník, hrabě Vollrath Schenck z Limpurgu se tehdy nedostavil.[3] V letech 1715–1742 držel Alois Tomáš úřad nejvyššího zemského maršálka v Dolních Rakousích. V letech 1728–1733 byl místokrálem neapolským a sicilským, což mu umožnilo v Neapoli získat řadu uměleckých děl, dnes vystavených v rodové galerii na rakouském zámku Rohrau. Od roku 1734 až do své smrti byl Harrach členem tzv. Tajné státní konference, privátního poradního orgánu habsburských císařů a králů.  Patřil k významným stavebníkům své doby a mnohokrát pověřil předního barokního architekta, Johanna Lukase von Hildebrandta, aby mu přestavěl zámek Prugg v Brucku nad Litavou a vídeňský palác Harrachů na Ungarngasse. Erb a rodová alianceAlois Tomáš z Harrachu se podruhé oženil s Annou Cecílií, poslední příslušnicí štýrského hraběcího rodu Thannhausenů. Aby jméno a erb rodu nezaniklo, vydal císař Josef I. dne 26. ledna 1708 diplom, který povoloval, aby brucká větev Harrachů připojila napříště ke svému jménu i predikát z Thannhausenu a přijala také thannhausenský erb.[4] Od té doby je erb Harrachů (3 pštrosí pera vyrůstající ze zlaté koule uprostřed červeného pole) umístěn na středním štítku erbu, zatímco erbovní pole 1 a 4 zobrazuje zlatý orlí pařát na černém poli, znak Thannhausenů, a pole 2 a 3 jsou rozdělená na dvě zlatá a červená menší pole, dělená pokosem černým a bílým břevnem, bývalý znak rodu Aeckherlinů, který Thannhausenové dříve podobně "zachránili před vymřením". Na erbovním štítě leží hraběcí korunka a z ní vyrůstají čtyři turnajové přilby s korunkami a klenoty. Vnitřní přilba heraldicky vpravo (tj. opticky vlevo) s červeným chocholem, ve kterém je vetknut harrachovský znak se třemi pštrosími pery, patří Harrachům stejně jako vnější přilba vpravo se dvěma buvolími rohy, z nichž z každého vyrůstá šest pštrosích per. Vnitřní přilba vlevo s klenotem ve tvaru orlího spáru je thannhausenská a vnější přilba vlevo s chocholem v barvách rodu patří Aeckherlinům.
RodinaAlois z Harrachu se 22. dubna 1691 oženil s hraběnkou Marií Barborou ze Šternberka († 1694/95), ze sňatku vzešlo 5 dětí:
Podruhé se Alois Tomáš oženil 22. srpna 1695[5] s Annou Cecílií, hraběnkou z Thannhausenu (14. března 1674 – 15. února 1721) její predikát nosí rod Harrachů dodnes. Z manželství vzešlo 10 dětí:
Potřetí se oženil 8. června 1721 s hraběnkou Marií Ernestinou z Ditrichštejna (13. července 1683 – 30. ledna 1744), vdovou po zmíněném Janu Václavovi z Gallasu, manželství zůstalo bezdětné, ale Marie přinesla do manželství severomoravské panství Janovice a severočeské panství Šluknov.[6] OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Aloys Thomas Raimund von Harrach na německé Wikipedii.
Literatura
Externí odkazy
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||
