|
Another Brick in the Wall Part 2
„Another Brick in the Wall, Part II“ je šestý singl britské skupiny Pink Floyd vydaný ve Spojeném království. Pochází z alba The Wall a byl vydán přibližně dva týdny před ním, v listopadu 1979 (viz 1979 v hudbě). Jedná se o komerčně nejúspěšnější singl skupiny, v Británii i v USA se dostal na první místo v hitparádách. Singlová verze skladby „Another Brick in the Wall, Part II“ je částečně odlišná od varianty, jež se nachází na albu. V úvodu písně na singlu je kytarové intro, zatímco na albu skladba plynule přechází z předchozí „The Happiest Days of Our Lives“. Verze na singlu končí dříve, fade-out (vytrácení se) začíná již v průběhu kytarového sóla. Skladba je rovněž známá účinkujícím dětském sborem z londýnské školy Islington Green School, která se nachází poblíž hudebního studia Britannia Row. Na druhé straně singlu se nachází píseň „One of My Turns“, rovněž z alba The Wall. Od albové verze se také mírně liší: na singlu totiž není skladba ohraničena zvukovými efekty, kterými na albu přechází z předchozí a do následující písně. „One of My Turns“ je označována[kým?] za jednu z nejtemnějších skladeb alba The Wall. StrukturaV albové verzi The Wall, „Another Brick in the Wall (Part 2)“ přichází z vygradovaného závěru skladby „The Happiest Days of Our Lives“ s Rogerovým známým křikem. Skladba má důrazné bicí, známou pulzující, vibrující basovou linku a výrazné kytarové části v pozadí s vyrovnaným, ale ostrým kytarovým sólem. Part 2 také obsahuje hlavní, v druhém verši dětmi zpívaný motiv. Potom jak skladba doznívá, jsou slyšet zvuky školního dvora spolu s učitelem, který fanaticky křičí slova jako „Wrong! Do it again!“ („Špatně! Znovu!“), které mají sarkastický nádech a „If you don't eat yer meat, you can't have any pudding! How can you have any pudding if you don't eat yer meat?!“ („Jak nesníte maso, nemůžete dostat ani puding! Jak můžete mít puding, když nejíte maso!?“), a „You! Yes! You behind the bikesheds! Stand still, laddie!“ („Hej ty tam! ano ty za tím stojanem na kola! Okamžitě stůj, chlapče!“), všichni se rozcházejí do tupého hučení a zvonění telefonu zpečetěného hlubokým povzdechem, který vlastně spouští další song s názvem „Mother“. Školní sborProducent Bob Ezrin údajně už na začátku cítil hitový potenciál této skladby. V roce 2009 se Bob vyjádřil, že to byl jeho nápad použít pro refrén „Další cihly do zdi“ - školní sbor.:[1]
Griffiths skutečně požádal o pomoc při nahrávaní refrénu učitele hudby Aluna Renshawa z Green School Islingtone.[2] Škola byla na rohu blízko nahrávacího studia Britannia Row Studios. Za nahrání sekvence dostala škola 1 000 Liber. Nepodepsala s kapelou kontrakt na podíl z prodeje hudebních nahrávek. Podle autorského zákona z roku 1996 získali členové dětského sboru oprávnění na licenční poplatky z vysílání písně. Přes sociální sítě je potom vyhledal jejich zástupce Peter Rowan, který v roce 2004 za ně podal žádost o honoráře s právy interpretačních umělců.[3] Disco rytmusNápad dát skladbě disco rytmus pochází také z Ezrinovy hlavy. V roce 2009 to potvrdil i David Gilmour:[1]
Na konečný výsledek se Roger Waters vyjádřil:
Na což Gilmour dodal:
Filmová verzePo sekvenci k písni "The Happiest Days of Our Lives" Pink sedí ve třídě a sní s otevřenýma očima. V jeho snění je prolínání se reality a představ: sarkastický bezdětný profesor, který si léčí své mindráky z tlaku, který na něj doma vyvíjí jeho manželka. Profesor zesměšňuje Pinka, neuznává výjimečnost, staví žáky do jedné roviny. Děti v řadě pochodují v rytmu písně a následují cestu dokud slepě nepadnou do obrovského mlýnku na maso, dokud je systém/mlýnek nesemele do jednotné formy. V závěrečné fázi skladby nastupují Pinkovy představy o vzpouře vůči tomu všemu. Dochází k absolutnímu chaosu, kdy v pozadí hraje Gilmourovo kytarové sólo a žáci kladivy (které později zkřížené ve filmu vidno na fašistických symbolech), demoluje školská zařízení, bourají a zapalují budovu; se stupňující agresivitou křičí a odhazují uniformy ... píseň končí probuzením / záběrem na Pinka, který si suší ruce, do kterých mu na jejím začátku mlátil pravítkem učitel. Hudební videoPřed filmem, první videoklip ke skladbě, režírovaný albumovým/koncertním/filmovým výtvarníkem Geraldem Scarfim, který znázornil studenty běžících na hřišti a loutku učitele použitou na koncertech The Wall. Video také spojuje některé animované scény, které byly později použity ve skladbách „The Trial“ a „Waiing for the Worms“. Děti, které zpívají v „Another Brick in the Wall (Part 2)“ neměly dovoleno být ve videu, protože nevlastnily Equity Card.[4] Hned jak byl film dokončen, scény z „The Happiest Days of Our Lives“ a „Another Brick in the Wall (Part 2)“ byly spojené do nového videa, které je dnes oficiálním videoklipem ke skladbě „Another Brick in the Wall“. Alternativní verze
Pod názvem „Zeď“ s textem Michaela Prostějovského ji v roce 1981 nazpíval Václav Neckář s sborem Bambini di Praga Žebříček
Seznam skladeb
ReferenceV tomto článku byly použity překlady textů z článků Another Brick in the Wall na anglické Wikipedii a One of My Turns na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
