Psali i humorněji pojatá díla, například novelyPondělí začíná v sobotu a navazující Pohádka o Trojce. Kvůli svému satirickému pohledu na sovětskou byrokracii v kombinaci s pohádkovými a absurdními motivy však na sebe upoutali větší pozornost sovětských cenzorů a s cenzurou pak měli problémy i nadále.
Světově uznávaní ruští spisovatelé v žánru sci-fi - bratři Arkadij a Boris Strugačtí – byli vždy vnímáni jako nedělitelná autorská srostlice. Jejich postavy nejsou žádní velcí hrdinové. Prožívají velká dilemata, která nemusí ovlivnit pouze je, ale třeba celý národ, který si to ani neuvědomuje. Strugačtí jsou jedni ze zakladatelů moderního žánru sci-fi.[2]
Narozen roku 1925, zemřel 1991. Po absolvování desetiletky pracoval na výrobě granátů v nacisty obleženém Leningradě. Doprovázel nemocného otce přes Ladožské jezero, otec však cestou zemřel a Arkadij se dostal do dětského domova, matka v Leningradě zůstala. V roce 1943 narukoval, vystudoval pěchotní učiliště v Akťubinsku a po válce se dostal na Vysokou školu cizích jazyků, kde si vybral orientalistiku a japonštinu. V roce 1955 opustil armádu a živil se jako redaktor. V roce 1956 napsal s L. Petrovem svou první povídku Popel Bikini.
Narozen roku 1933, byl tedy o 8 let mladší než bratr. Proto s matkou v obleženém Leningradě zůstal, absolvoval po válce školu s maturitou a později na Leningradské státní univerzitě fakultu fyziky a mechaniky. Studia ukončil promocí v roce 1955 a začal pracovat na Pulkovské hvězdárně v Leningradě. Když v roce 1991 bratr zemřel, v psaní pokračoval pod pseudonymem S. Vitickij. Boris Strugackij podlehl kombinaci zápalu plic a rakoviny krve v pondělí 19. listopadu 2012 v rodném Petrohradu, bylo mu 79 let.
Dílo bratrů Strugackých
Psát společně začali v roce 1957. Zejména první knihy byly dobrodružnými vědeckofantastickými romány, propagující komunistickou ideologii, později začali své postavy lépe propracovávat a do knih se dostávala stále více kritika sovětské společnosti. Mnohé z těchto děl bylo proto cenzurováno a nemohlo dlouho vyjít.
Publikovali rovněž pod pseudonymem S. Jaroslavcev, ke kterému se uchylovali v 70. a 80. letech 20. století v době, kdy nemohli publikovat pod svými jmény. Pseudonymu také užívali u některých titulů určených dětskému čtenáři.
Po smrti Arkadije v roce 1991 začal Boris psát dál pod pseudonymem S. Vitickij, protože se spolu s bratrem již dříve dohodli, že jméno Bratři Strugačtí se nebude po smrti jednoho z nich dále používat.
Společně napsali více než 25 románů a novel a také jednu divadelní hru.[3][4]
Pod vlastními jmény
Planeta nachových mračen (Страна багровых туч), napsáno roku 1957, vydáno roku 1959, první díl tzv. Bykovovské trilogie nazývané tak podle jejího hlavního hrdiny, meziplanetárního letce Alexeje Bykova.
Ošklivá káčátka (Гадкие лебеди), povídka napsaná roku 1967, prvně vydána roku 1972 ve Spolkové republice Německo, v Sovětském svazu až roku 1987 pod názvem Čas deště (Время дождя), roku 1989 se povídka stala součástí románu Kulhavý osud.
Pět lžiček elixíru (1983, Пять ложек эликсира), nerealizovaný filmovýscénář na motivy jedné epizody z románu Kulhavý osud, který v té době nebyl ještě vydán. Tiskem scénář vyšel poprvé časopisecky až v roce 1989.
Krakenovy dny (2001, Дни Кракена), vydání nedokončeného románu Arkadie Strugackého z let 1962-1963 doplněné o prvotiny obou bratrů a o první pokusy o společnou tvorbu (pět z těchto textů vyšlo česky v knize Stará spojení).
Pod jménem S. Jaroslavcev
Výprava do pekel (Экспедиция в преисподнюю), první dvě části vyšly roku 1974, třetí až roku 1984.
Existují ještě počítačové hra Hotel At a Lost Climber podle knihy Hotel U mrtvého alpinisty,
Hard to be a God podle knihy Je těžké být bohem a tři tituly těžící z románu Obydlený ostrov, které však nebyly zdaleka tak úspěšné jako S.T.A.L.K.E.R.
