|
Aslan Karacev
Aslan Kazbekovič Karacev (rusky: Аслан Казбекович Карацев, * 4. září 1993 Vladikavkaz) je ruský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál tři singlové a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal devět titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2] Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2022 na 14. místě a ve čtyřhře v květnu téhož roku na 76. místě. Trénuje ho Jagor Jacuk.[1] Na Australian Open 2021 postoupil z kvalifikace až do semifinále dvouhry. Stal se tak prvním mužem v otevřené éře, který při debutové účasti v hlavní soutěži grandslamu prošel až do této fáze, respektive prvním kvalifikantem od Vladimira Volčkova ve Wimbledonu 2000, kterému se to podařilo.[3] V předchozích devíti grandslamových kvalifikacích neuspěl. V semifinále podlehl světové jedničce Novaku Djokovićovi. V ruském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 moskevským druhým kolem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Nizozemsku, v němž prohrál dvouhru s Matwém Middelkoopem. Rusové zvítězili 4:1 na zápasy. Do roku 2023 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 2–1 ve čtyřhře.[4] Na Letní univerziádě 2015 v Kwangdžu vybojoval s Veronikou Kuděrmetovovou bronzovou medaili v mixu a druhý skončil ve dvouhře po finálové porážce od Jihokorejce Čong Hjona. Na Univerziádě 2017 v Tchaj-peji zkompletoval medailovou sadu zlatem z mužské čtyřhry v páru s Richardem Muzajevem. Na ATP Cupu 2021 v Melbourne Parku se stal členem vítězného ruského družstva, když zasáhl do tří čtyřher. V roce 2012 byl dle jednotné sportovní klasifikace výnosem Ministerstva sportu, turistiky a péče o mládež jmenován Mistrem sportu Ruska.[5] Tenisová kariéraV rámci událostí okruhu ITF debutoval v září 2009, když na Volga Cupu ve Volgogradu podlehl v úvodním kole Bělorusovi Sergeji Betovovi.[2] Během května 2013 si na této úrovni tenisu připsal první singlový titul v Kazani. Premiérovou trofej na challengerech pak vybojoval o dva roky později opět v Kazani po finálové výhře nad krajanem Konstantinem Kravčukem, figurujícím na 165. příčce žebříčku.[1][2] Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval na zářijovém St. Petersburg Open 2013 v Petrohradu, kde obdržel divokou kartu do hlavní soutěže. Na úvod prohrál s druhým nasazeným krajanem Michailem Južným po třísetovém průběhu. Ve čtyřhře na tomto turnaji postoupil s Dmitrijem Tursunovem do semifinále. První zápas dvouhry ATP vyhrál na moskevském Kremlin Cupu 2015, kde jako kvalifikant oplatil dva roky starou porážku Južnému. V dalších čtyřech sezónách si ve dvouhře túry ATP zahrál jen dva turnaje, nejdříve na Kremlin Cupu 2016 a poté na St. Petersburg Open 2020.[6][2] Na šňůře čtyř českých challengerů po koronavirové pauze nejdříve prohrál ve finále I. ČLTK Prague Open 2020 se světovou sedmnáctkou Stanem Wawrinkou. Poté ovládl RPM Open 2020 na Spojích, kde v boji o titul zdolal Nizozemce Tallona Griekspoora.[7] Trofej si také odvezl z ostravského Prosperita Open 2020, v jehož závěru zvítězil nad Němcem Oscarem Ottem.  Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2021 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V jejím závěru přehrál Francouze Alexandra Müllera. V prvních dvou kolech melbournské dvouhry vyřadil Itala Gianlucu Magera a deklasoval Bělorusa Jegora Gerasimova, který dokázal ve třech setech uhrát jediný gem.[6] Ve třetím utkání premiérově zdolal člena první světové desítky, když neztratil ani jeden set proti devátému hráči žebříčku Diegu Schwartzmanovi. V duelu zahrál 50 vítězných míčů. Na Australian Open se tak od roku 2000 stal teprve pátým kvalifikantem v osmifinále.[8] V osmifinále otočil svůj první pětisetový zápas ze stavu 0–2 proti kanadské světové devatenáctce Félixi Augeru-Aliassimemu. Ve čtvrtfinále se stal prvním kvalifikantem na grandslamu od Bernarda Tomika ve Wimbledonu 2011, respektive třetím takovým v open éře Australian Open. Jako sedmý tenista postoupil do čtvrtfinále při svém grandslamovém debutu; předtím devětkrát neuspěl v kvalifikacích.[9][10][11] Přes Bulhara Grigora Dimitrova postoupil při grandslamovém debutu jako první hráč v otevřené éře až do semifinále.[12] Z pozice 114. muže žebříčku ATP byl mezi poslední čtveřicí mužské dvouhry na Australian Open nejníže postaveným tenistou od Patricka McEnroea v roce 1991, respektive na všech čtyřech grandslamových turnajích prvním takovým tenistou od Gorana Ivaniševiće ve Wimbledonu 2001, kde Chorvatovi patřila 125. příčka.[13] Karacevovu cestu turnajem ukončil v semifinále až první hráč světa, obhájce trofeje a pozdější vítěz tohoto grandslamu Novak Djoković po třísetovém průběhu. Premiérovou trofej na túře ATP si odvezl z březnového Qatar ExxonMobil Open 2021, kde ve finále čtyřhry s krajanem Andrejem Rubljovem zdolali novozélandsko-rakouskou dvojici Marcus Daniell a Philipp Oswald po dvousetovém průběhu.[14] Následující týden poprvé triumfoval ve dvouhře, když ovládl Dubai Tennis Championships 2021 – mužská dvouhra v kategorii ATP Tour 500. Po semifinálové výhře nad světovou osmičkou Rubljovem si ve finále poradil s jihoafrickým kvalifikantem Lloydem Harrisem ve dvou setech. Po Ferreirovi (1995) a Musterovi (1997) se stal třetím šampionem Dubai Tennis Championships startujícím na divokou kartu. Bodový zisk jej poprvé posunul do elitní světové třicítky, na 27. místo žebříčku.[15] Na obnoveném Serbia Open 2021 v Bělehradu postoupil do druhého kariérního finále po první výhře nad úřadující světovou jedničkou Novakem Djokovićem. V třísetové bitvě odvrátil 23 z 28 brejkbolů a sám jich využil 6 z 16. Ve statistikách ATP, počítaných od roku 1990, se tak zápas se 44 brejkovými šancemi zařadil na šesté místo utkání hraných na dva vítězné sety.[16] V závěrečném duelu nestačil na desátého tenistu žebříčku Mattea Berrettiniho, když v rozhodujícím tiebreaku neuhrál ani jeden míč.[17] Třetí singlový titul na túře ATP si odvezl z obnoveného okruhu Sydney Tennis Classic 2022 po finálové výhře nad Britem Andym Murraym v jejich prvním vzájemném duelu.[18] Finále na Grand SlamuSmíšená čtyřhra: 1 (0–1)
Utkání o olympijské medaileSmíšená čtyřhra: 1 (1 stříbrná medaile)
Finále na okruhu ATP Tour
Dvouhra: 5 (3–2)
Čtyřhra: 2 (1–1)
Finále soutěží družstev: 2 (2–0)
Finále na challengerech ATP a okruhu Futures
Dvouhra: 15 (9–6)
Čtyřhra (4 tituly)
OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Aslan Karatsev na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
_(52036927495).jpg)
