Nejstarší vyobrazení Bechyňského kraje na Aretinově mapě z roku 1619Bechyňský kraj 1653–1655Bechyňský kraj na Vogtově mapě 1712Severozápad Bechyňského kraje. Müllerova mapa Čech z roku 1720Severovýchod Bechyňského kraje. Müllerova mapa Čech z roku 1720.Jihozápad Bechyňského kraje. Müllerova mapa Čech z roku 1720.Jihovýchod Bechyňského kraje. Müllerova mapa Čech z roku 1720.
Počátky existence Bechyňského kraje nebo také jen Bechyňska spadají do druhé poloviny 13. století, kdy Přemysl Otakar II. původní hradské zřízení nahradil krajským zřízením. Kraj se nazýval podle města Bechyně, které bylo jeho správním centrem.
Historie
Bechyňské hradiště bylo na ostrožně nad Lužnicí vybudováno v 9. století.[1] První neurčitá zmínka o Bechyňsku je z 12. století. Bechyni poté získalo pražské biskupství, ale v roce 1268 místo získal zpět král Přemysl Otakar II., který se zde rozhodl postavit svůj hrad. Jan Lucemburský pak roku 1323 v podhradí založil město. Tehdy se připomíná i Chýnovsko a Doudlebsko, které se s Bechyňskem spojily v jeden kraj. Načas s ním bylo kvůli berním spojeno i Vltavsko.[2] Po roce 1340 se v držení Bechyně střídají různé šlechtické rody.
Kromě toho roku 1265 založil král Přemysl Otakar II. královské město České Budějovice a roku 1293 byl Jindřichův Hradec poprvé zmíněn jako město, pročež je také řazen k nejstarším městům v Čechách. V roce 1420 husité vypálili Sezimovo Ústí a vypukly husitské války. Na jaře téhož roku husté založili město Tábor a dne 5. dubna 1420 se v podhradí u Mladé Vožice odehrála bitva u Mladé Vožice, kde oddíl vedený hejtmanem Janem Žižkou z Trocnova při nočním přepadu zaskočil a téměř zničil vojsko českého panstva.
Při solním sčítání (seznam konzumentů soli za účelem výběru daní) v roce 1702 bylo zjištěno v Bechyňském kraji 124 058 křesťanů a 654 židů, dohromady tedy 124 712 obyvatel nad deset let. Krajským městem byla Bechyně do 23. ledna 1751, kdy byl reskriptem Marie Terezie Bechyňský kraj kvůli své územní rozsáhlosti, protože zabíral celou východní polovinu jižních Čech, rozdělen na dva podíly: Táborský kraj a Budějovický kraj.[2][3]
