|
Bekyně velkohlavá
Bekyně velkohlavá (Lymantria dispar) je polyfágní druh motýla z čeledi bekyňovitých. V Česku patří její housenky mezi nejobávanější listožravé škůdce. Při přemnožení způsobují rozsáhlé holožíry.[1] Patří mezi 100 nejhorších invazních druhů světa. TaxonomieDruh původně popsal Linné pod názvem Phalaena dispar,[2] lze se setkat také se synonymy Ocneria dispar a Porthetria dispar.[3] Podřazené taxony
Literární zdroje se v klasifikaci poddruhů rozcházejí, některé zdroje uvádějí poddruhů více. Dělení výše uvedených poddruhů je založeno prakticky výhradně na empirii a geografii výskytu. Genetické testy neprokázaly významné sekvenční rozdíly v jejich genomu, neliší se ani morfologií pohlavních orgánů.[6] Popis _Female.jpg) _Egg_Mass_-_Guelph,_Ontario_2020-07-26.jpg) Dospělci se od sebe v rámci pohlavního dimorfismu poměrně značně liší. Vajíčka jsou uložena v plochých hnízdech, překryta hnědými chloupky ze zadečku samičky. V lesnické a sadařské terminologii se lze setkat s termínem „hubky“[7] či „zrcátka“.[8][9] Housenka je od vylíhnutí hustě chlupatá, v prvním instaru prakticky celá černá.[10] Později se pokožka zbarvuje do šedožlutého mramorování, zpravidla s jedním až třemi světlými podélnými proužky na zádech. Výrazným znakem jsou bradavky, které vyrůstají na hřbetě ve dvou řadách. Prvních pět párů (tři hrudní a první dva zadečkové) je zbarveno modře, zbytek červeně. Z bradavek vyrůstají svazky černých štětinek.[7][10] Mohou se vyskytovat různě zbarvené formy, od zlatavě ochlupených až po výrazně tmavé až černé.[11] Hlava je u starších housenek velmi nápadná, zpravidla světle hnědá až žlutá, lehce tmavě kropenatá, se dvěma výraznými, svislými, černými pruhy v „obličejové“ oblasti.[4] Na konci vývoje mohou housenky měřit 5–8 cm,[7][10] přičemž housenky samičího pohlaví jsou zpravidla větší a světlejší.[4] Kukla je tmavě hnědá, pokrytá rezavými chlupy.[7] Může být až 20–30 mm dlouhá.[1] Rozšíření Původním areálem rozšíření bekyně velkohlavé je Severní Afrika, celá Evropa až po jih Skandinávie,[12] dále na východ pak Sýrie, Palestina, Sibiř a zbytek Asie až po Japonsko. Do Severní Ameriky byla zavlečena v roce 1869.[7]
V Česku je bekyně velkohlavá běžným druhem.[9] Zavlečení do USAZavlečení bekyně velkohlavé na území Spojených států je dobře zdokumentováno. Neúmyslným „viníkem“ byl astronom a amatérský entomolog Étienne Léopold Trouvelot, který si někdy mezi lety 1868–1869 nechal do Bostonu z Evropy poslat zásilku housenek bekyně velkohlavé,[7] údajně s úmyslem potenciálního využití v hedvábnickém průmyslu. Chovná populace (nebo její část) však unikla a během několika následujících let se rozmnožila natolik, že způsobila holožír lesních porostů na ploše 359 km2 v blízkém okolí Bostonu.[4] Do boje s přemnoženým nepůvodním druhem se vložily i úřady státu Massachusetts, ale proces šíření už nebylo možné zastavit. Určité výsledky přineslo vysazení přirozených hmyzích parazitů z Evropy a Japonska.[7] Odbornou veřejností v USA je bekyně velkohlavá vnímána jako modelový odstrašující příklad zavlečení nepůvodního druhu do nového prostředí.[4] Bionomie  V průběhu roku tvoří bekyně velkohlavá jednu generaci. Z přezimovavších vajíček se líhnou drobné housenky, které dokáží pasivně využívat přenášení větrem.[7] (Z hlediska rozšiřování populací se jedná o významný jev, jelikož distribuce vajíček je – u nominátního poddruhu – jinak omezena fyzickými možnostmi lezoucích housenek, resp. nelétavých samiček.)[4] Housenky se na živných rostlinách vyskytují zhruba v období mezi koncem dubna a červencem, jejich vývoj trvá 50–80 dní.[8] Jsou silně polyfágní – v evropských podmínkách upřednostňují listnaté stromy, v nouzi se mohou živit i jehličnany. (V případě poddruhu L. d. asiatica je ale kupříkladu hlavní živnou rostlinou sibiřský modřín.)[5] Housenky nominátního poddruhu preferují listí dubů, lip, vrb a topolů. V zahradách upřednostňují prakticky veškeré ovocné stromy a také růže. Z dalších druhů lze jmenovat jeřáb, habr, skalník,[1] a mnohé další.[4] Z jehličnatých stromů se mohou živit modřínem či smrkem,[1] ale činí tak především z nouze při přemnožení.[7][12] Nekonzumují údajně jasany,[12] moruše, dřín, ořešák černý, vinnou révu či cesmíny.[4] EkologieHousenkami bekyně se živí hmyzožraví ptáci – sýkory, kukačky a další. Loví je také draví brouci, zejména krajníci (pižmový i hnědý), ale také mrchožrout housenkář, někteří kožojedi (rody Dermestes a Attagenus) a kornatci (Tenebroides).[7] Housenky jsou často napadány blanokřídlými parazitoidy (lumci, lumčíci a chalcidky, celkem přes 100 druhů),[8] svá vajíčka na ně kladou také kuklice z čeledi Tachinidae. Snůšky vajíček napadají roztoči z rodu Trombidium.[7] Při opravdu masivním přemnožení housenek pak ke kolapsu populací významně přispívají mikroorganismy. Mohou to být virové polyedrie, bakteriální infekce (Bacillus thuringiensis), housenky hubí také mikrosporidie (rod Nosema) a některé druhy entomopatogenních hub.[8] Hospodářský význam Bekyně velkohlavá je známá jako druh působící pravidelné kalamity. Ty trvají vždy 3–4 roky a zhruba po 10–20 letech se opakují. Při přemnožení dochází k holožírům, a to jak ovocných stromů, tak lesních porostů (především dubů).[8] K problému přispívá také tzv. plýtvavý žír, jelikož housenky nekoušou list odsvrchu dolů, ale nahodile, a často tak dochází ke zbytečnému opadu nezkonzumovaných částí, což celkový efekt žíru navyšuje.[1] Chloupky housenek působí dráždivě. Při neopatrné manipulaci mohou způsobit svědění, u citlivějších jedinců i alergické reakce. Dostanou-li se do očí, mohou vyvolat zánět spojivek.[14] Ochrana rostlinProti přemnoženým housenkám se používají přípravky obsahující bakterie Bacillus thuringiensis. Provádějí se postřiky dubových lesů, kde populační vlny bekyně vznikají.[8] K monitorování populací se používají feromonové lapače.[15] Používání neselektivních postřiků (např. látky znemožňující svlékání housenek) v často druhově bohatých ekosystémech nelze ospravedlnit, jelikož přemnožení jsou vždy pouze dočasná.[12] Galerie
OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||
01(js).jpg)
_with_Egg_Mass_-_Guelph,_Ontario_2020-07-26_(01).jpg)
.jpg)
_Larva_and_Adult_-_Guelph,_Ontario_2020-07-26.jpg)
.jpg)
