|
Ben Cijon Dinur
Ben Cijon Dinur (hebrejsky: בן ציון דינור, rodným jménem Ben Cijon Dinaburg; 2. ledna 1884 – 8. července 1973) byl sionistický aktivista, emeritní profesor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, historik, rabín a izraelský politik. V první polovině 50. let byl v pořadí čtvrtým izraelským ministrem školství. BiografieDinaburg se narodil ve městě Chorol v carském Rusku (dnešní Ukrajina) a vzdělání získal v litevských ješivách. Studoval v Telšské ješivě pod vedením Šimona Škopa jako student se začal zajímat o židovské osvícenecké hnutí haskala, a to prostřednictvím polemik roš ješivy, rabína Eliezera Gordona. V roce 1898 se přesunul do ješivy Slabodka a o dva roky později odcestoval do Vilniusu, kde byl ustanoven rabínem. Poté odešel do Ljubaviče, aby byl svědkem chabad-lubavičské větve chasidismu. V letech 1902 až 1922 se angažoval v sionistickém aktivismu a pedagogické činnosti, což vedlo v jeho krátké uvěznění carskými úřady. V roce 1910 se oženil s Bilhou Feingoldovou, kolegyní učitelkou z dívčí obchodní školy v Poltavě. V roce 1911 na dva roky odešel od své ženy a syna kvůli studiím na Berlínské univerzitě, kde studoval pod Semenem Ivanovičem Rostovzevem a Eugenem Taublerem. Další dva roky studoval na univerzitě v Bernu, kde pod vedením Rostovzeva sepsal svou dizertační práci o Židech v zemi izraelské za dob Římské říše. Vypuknutí první světové války jej donutilo odejít na Petrohradskou univerzitu. Kvůli bolševické Říjnové revoluci v roce 1917 však nakonec nezískal doktorský titul. V letech 1920 až 1921 pak přednášel na univerzitě v Oděse.[1] V roce 1921 podnikl aliju do britské mandátní Palestiny v letech 1923 až 1948 působil jako učitel a později ředitel na učitelském semináři v Jeruzalémě. V roce 1936 se stal odborným asistentem přednášejícím moderní židovské dějiny na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V roce 1948 se na téže univerzitě stal profesorem a v roce 1952 pak emeritním profesorem. Jako historik popsal sionismus v diaspoře jako „širokou řeku, do níž se vlévají všechny malé potoky a potůčky židovského boje v průběhu dějin,“[2] a datoval jeho počátky do roku 1700, kdy, podle historických zdrojů odešla první vlna polských Židů do Jeruzaléma. Věřil, že „mesiášský neklid“ hrál v židovských dějinách klíčovou roli[3] a zavedl myšlenku meret ha-galut (doslova „vzpoura/revolta diaspory“).[4] Poslancem izraelského parlamentu byl zvolen v prvních volbách v roce 1949 na kandidátní listině strany Mapaj a v průběhu třetí až šesté vlády (tedy v letech 1952 až 1955) působil jako izraelský ministr školství. Během svého působení v této funkci byl zodpovědný za přijetí zákona o státním vzdělání, který ukončil panující stranickou tendenčnost vzdělávacího systému. V letech 1953 až 1969 byl ředitelem muzea holocaustu Jad Vašem.[5] Zemřel v roce 1973. Ocenění
DíloVšechna uvedená díla byla vydána v hebrejštině. Uvedeny jsou jejich anglické názvy.
OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Ben-Zion Dinur na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
