Buškovice

Buškovice
Domy na jižní straně návsi
Lokalita
Charakter	vesnice
Obec	Podbořany
Okres	Louny
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°13′29″ s. š., 13°22′21″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	380 (2021)[1]
Katastrální území	Buškovice (8,8 km²)
PSČ	441 01
Počet domů	191 (2021)[2]
Buškovice
Další údaje
Kód části obce	16322
Kód k. ú.	616320
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Buškovice (německy Puschwitz) jsou vesnice (bývalé město), část města Podbořany v okrese Louny. Nacházejí se asi 2,5 kilometru západně od Podbořan. Prochází zde silnice II/221. V roce 2011 zde trvale žilo 389 obyvatel.^[3]

Buškovice je také název katastrálního území o rozloze 8,8 km².^[4] Vesnicí protéká Dolánecký potok.

První písemná zmínka o Buškovicích pochází z roku 1197. V té době patřily Buškovice cisterciáckému klášteru ve Waldsassenu. Od konce 13. století do počátku 15. století zde sídlil rod, který se psal s přídomkem z Buškovic. Ve středověku byly Buškovice hlavním střediskem regionu Podbořanska. Význam Buškovic a Podbořan se vyrovnal teprve v 16. století. V letech 1628 a 1668 získaly Buškovice privilegia od císařů Ferdinanda II. a Leopolda I. Před třicetiletou válkou se Buškovice staly součástí panství Krásný Dvůr. V 17. a 18. století se patřily Buškovice střídavě do panství Nepomyšl, Vroutek a později znovu Krásný Dvůr. Ve dvacátých letech 19. století byla nedaleko Buškovic zahájena těžba kaolinu. V roce 1875 byla v Buškovicích otevřena továrna na porcelán. V období první republiky tvořili většinu obyvatel Buškovic Němci. Češi tvořili jen necelá 2 % obyvatel obce. V roce 1981 přestaly být Buškovice samostatnou obcí a staly se součástí Podbořan.

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 458 obyvatel (z toho 706 mužů), z nichž bylo 21 Čechoslováků, 1 415 Němců a 22 cizinců. Až na dvacet evangelíků, jednoho člena jiných nezjišťovaných církví a dva lidi bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.^[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 459 obyvatel: 175 Čechoslováků, 1 273 Němců a jedenáct cizinců. Stále převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také 27 evangelíků, tři členové církve československé a sedm lidí bez vyznání.^[6]

Severně od vesnice se nachází ložisko kaolinu. Těžbu provádí společnost Kaolin Hlubany, které zde ročně vytěží 180–220 tisíc tun suroviny.^[8] Kaolin se nákladními auty odváží do buškovické plavírny a dále se zpracovává v závodu na okraji Hluban, kam se dopravuje potrubím. Po předpokládaném vytěžení ložiska v letech 2023–2025 se těžba posune směrem na východ blíže k Podbořanům.^[9]

• Kostel Narození Panny Marie – původně gotický ze 14. století v roce 1717 barokně přestavěný.
• Socha svatého Floriána – stojí západně od návsi naproti domu čp. 17
• Socha svatého Jana Nepomuckého – nachází se na severozápadním okraji
• Sloup Nejsvětější Trojice – jižní strana návsi, u domu čp. 127^[10]

• Paul Felgenhauer (asi 1593 – asi 1677) – teolog, mystik
• Emanuel Zaufal (1837–1910) – lékař, ušní specialista
• Johann Nepomuk Oettl (1801–1866) – duchovní, včelař (pochován na místním hřbitově)

• 
  Kostel Narození Panny Marie
• 
  Náves pod kostelem
• 
  Dům čp. 29 na malé návsi se sochou svatého Floriána
• 
  Sloup Nejsvětější Trojice
• 
  Socha svatého Floriána
• 
  Socha svatého Jana Nepomuckého pod kostelem

• PATROVSKÁ, Zdena; ROEDL, Bohumír. Biografický slovník okresu Louny. Ústí nad Labem: Albis interational, 2000. 118 s. ISBN 80-86067-50-5. 
• SMETANA, Jan. Podbořany. Dějiny města a okolních obcí. Podbořany: Město Podbořany, 2001. 378 s. ISBN 80-238-8721-1. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Buškovice na Wikimedia Commons
• Historie Buškovic na webu města Podbořany
• Katastrální mapa katastru Buškovice na webu ČÚZK