Caproni Ca.97

Caproni Ca.97
Caproni Ca.97 (I-ABEK) s třemi motory Walter Mars
Určení	civilní dopravní letoun
Výrobce	Aeroplani Caproni SA, Milano-Taliedo, Itálie
Šéfkonstruktér	Gianni Caproni
První let	1929
Uživatel	Regia Aeronautica Avio Linee Italiane
Výroba	1929–1932
Vyrobeno kusů	min. 13
Další vývoj	Caproni Ca.101
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Caproni Ca.97 byl italský víceúčelový letoun. S tímto letounem zaznamenala továrna Aeroplani Caproni SA první obchodní úspěch ve 30. letech 20. století. Byl vyráběn z hlediska motorizace ve dvou verzích, s jedním a se třemi motory.^[1] Letoun byl veřejnosti představen na mezinárodní letecké výstavě v Miláně v roce 1929.^[2]

Gianni Caproni po válce postavil gigantický létající dopravní člun Caproni C-60 (1920). Při prvním pokusu o vzlet v lednu 1921 se letoun nadnesl asi jen 18 m nad hladinu Lago Maggiore a pak se zabořil přídí do vody. Caproni trval na opravě, avšak když byla téměř hotova, letoun v hangáru shořel. Po této smutné zkušenosti se Caproni vrátil ke stavbě dopravních letounů až v roce 1927.^[3] První letoun byl postaven v roce 1927 jako dopravní letoun pro 1–2 piloty a 6 cestujících. Tento hornoplošník byl původně stavěn se třemi motory, namontovanými v ose na přídi a dalšími dvěma nesenými na křídle, v rozpěrných gondolách. Prototyp byl osazen třemi pětiválcovými hvězdicovými motory Lorraine-Dietrich o výkonu 3 x 97 kW (130 k) při 1300–1350 ot/min. Prvním uživatelem se stala společnost Avio Linee Italiane.^[4]

Byly však také postaveny letouny s jedním motorem o celkovém výkonu 400–500 koní (298–373 kW). Po stavbě několika třímotorových letounů označených jako Ca 97 C. Tr. (Colonial Trimotore) došlo ke změně konstrukce a další verze byly stavěny jako jednomotorová letadla.^[5]

Víceúčelový letoun Ca.97 byl používán ve vojenských a civilních oblastech. Uplatnil se jako dopravní letoun, cvičný letoun, sanitní letoun, průzkumný letoun a jako lehký bombardér. V sanitním letounu mohl být transportován jeden vážně zraněný "případ" na nosítkách, dva lehce zranění, doktor a asistent nebo zdravotní sestra. Druhou variantou bylo šest zraněných, doktor a zdravotní sestra.^[6] V průzkumné verzi byl za křídlem nainstalován stojan kulometu. Verze Ca.97 Idro s jedním hvězdicovým motorem Jupiter IV byla využívána jako hydroplán se dvěma plováky.

Caproni se této zdařilé koncepce více méně držel s mírným zdokonalováním až do roku 1937. Řady jeho třímotorových hornoplošníků pokračovaly typy Ca.101, Ca.133 a Ca.148.^[3]

V italském civilním rejstříku je zaneseno 13 imatrikulovaných letadel Ca.97.^[7]

Jednalo se o první celokovové letadlo Caproni. Základním stavebním materiálem byla uhlíková ocel ve formě trubek a drátů. Pevnostní uzly byly zhotoveny z chromové oceli. Křídlo, trup a kormidla byla potažena plátnem. V kabině pro cestující bylo 6 lehkých sedadel z vrbového dřeva, umístěny byly po stranách ve dvou řadách za sebou. Za těmito sedadly byly dveře umožňující přístup do úschovny zavazadel a na toaletu. Podlaha kabiny byla z duralového plechu, dveře byly dřevěné.^[8]

Křídlo bylo ze dvou částí, zachycených po každé straně k horním trupovým nosníkům. V křídlech, podepřených na každé straně dvěma mohutnými vzpěrami, byly dvě palivové nádrže z mosazného plechu, ze kterých byl zásobován motor palivem gravitačním spádem. Za motorem, který byl uchycen na rámu ve tvaru trojúhelníka, směrem ke kokpitu byla olejová nádrž. Kormidla i křidélka byla ovládána lany a volantovým řízením. Kolový beznápravový podvozek širokého rozchodu, vyrobený z niklové oceli, se skládal ze dvou trubkových vzpěr, byl zavěšen k trupu univerzálním kloubem. Nárazy tlumil svislý tlumič.^[9]

V základní verzi Ca.97 létaly čtyři letouny (I-AANM, I-ABEK, I-BESO, I-FOTO). Dva byly využívány pro civilní účely: Avio Linee Italiane (Società Aerea Mediterranea) na lince Řím - Milán (I-AANM) a továrnou Caproni (I-ABEK). Další dva byly použity ve vojenském letectví. I-BESO létal z Florencie pro Istituto Geografico Militare (Vojenský geografický ústav) a I-FOTO z římského letiště Montecello pro Ministero Aeronautica (Ministerstvo letectví). Jeden ze tří letounů vyrobených ve verzi Ca.97 C.-Tr. využívala letecká společnost Ala Littoria (I-ABCA), druhý vlastnil Salvatore Castelli z Talieda (I-AAQN) a třetí byl v majetku Ministero Aeronautica (Ministerstvo letectví) a létal z letiště Littorio (I-ALDO).^[7]

Zajímavý byl příběh italského třímotorového letadla Caproni Ca.97 (výr. č. 3080) s imatrikulací I-ABEK, která mu byla přidělena v Itálii 13.3.1931. To mělo nainstalovány sedmiválcové motory Walter Venus a přiletělo v březnu do Prahy na jejich výměnu za výkonnější, devítiválcové motory Walter Mars. Po výměně motorů bylo v dubnu předváděno zástupcům ministerstva veřejných prací a národní obrany.^[10] Předvedení tohoto letadla bylo úspěšné, protože bylo prodáno do Československa. Nejprve s ním létaly Československé státní aerolinie a později Ústřední letecká škola. Imatrikuce OK-BEK mu byla přidělena 9.10.1931. Letoun létal na letní lince Praha - Mariánské Lázně - Karlovy Vary^[4] V té době ČSA provozovaly jednomotorové Aero A-35 a A-38 a třímotorové Letov Š-32, Avia F.VIIb-3m a zmíněný Ca.97. V roce 1935 zavedly ČSA linku Praha - Hradec Králové - Moravská Ostrava (Dolní Benešov u Opavy). Častým hostem na této trati byl i třímotorový Ca.97.^[11] Později byl Ca.97 určen ke školení dopravních pilotů a navigátorů letounů byl hangárován pro nedostatek místa na letišti Ruzyně.^[12] Letoun byl vymazán z rejstříku v roce 1936.^[13]

Ve verzi Ca.97 C-Mon byly vyrobeny 3 letouny I-AALF, I-AALG, I-ABCN, které létaly pro společnost Caproni, především v její Letecké škole Caproni. Ze dvou vyrobených letounů ve verzi Ca.97 Co (I-BEVA) jeden létal z Florencie pro Istituto Geografico Militare (Vojenský geografický ústav) a druhý z nich létal s imatrikulací I-AASV. Jeden ze tří letounů vyrobených ve verzi Ca.97 C-Tr. využívala letecká společnost Ala Littoria (I-ABCA), druhý vlastnil Salvatore Castelli z Talieda (I-AAQN), se kterým létal na lince Milán - Verona - Padova - Benátky,^[4] a třetí byl v majetku Ministero Aeronautica (Ministerstvo letectví) a létal z letiště Littorio (I-ALDO). Poslední letoun ve verzi Ca. 97 M vlastnili tovární pilot Mario De Bernadi (Littorio) a později Ing. Umberto Nistri v Římě (I-DEBE).^[7]

V Maďarsku registrovaná letadla byla pořízena v roce 1929 jako "mírně olétaná" Ca.97 C-Mon a Ca.97 Co z Itálie. Jednalo se o 4 letouny provozovaná leteckou společností Malert, které získaly imatrikulaci H-MALD resp. H-ALD, H-MALE resp. HA-ALE (I-AASV), H-MALF resp. HA-ALF (I-AALF) a H-MALG resp. HA-ALG (I-AALG). Letouny používané v Maďarsku měly povětšinou čtyřlistou vrtuli.^[14]

Vojenské verze používala Regia Aeronautica, zejména v Libyi od listopadu 1929.

Údaje dle^[1][15]

• Ca.97 – prototyp poháněný pětiválcovými hvězdicovými motory Lorraine-Dietrich 5P 75 kW (100 k), jeden letoun
• Ca.97 C. Tr. – (Coloniale Trimotore – doprava do kolonií), stejné provedení jako Ca.97 ale s jinými třemi motory
• Ca.97 C. Mon. – (Coloniale Monomotore) poháněn jedním motorem Alfa Romeo Jupiter VIII R 363 kW (494 k)
• Ca.97 M. – (Monomotore) poháněn jedním motorem Alfa Romeo Jupiter IV 310 kW (420 k)

• Ca.97 Co. – (Coloniale) koloniální průzkumný lehký bombardér poháněný jedním motorem Alfa Romeo Jupiter IV 310 kW (420 k); postaveno pět letadel pro Regia Aeronautica a pro Istituto Geografico Militare (Vojenský geografický ústav)
• Ca.97 Ri. – (Ricognizione) vyzbrojené průzkumné letadlo poháněné jedním motorem Alfa Romeo Jupiter VIII Ri 363 kW (494 k); postaveny čtyři letadla pro Regia Aeronautica.
• Ca.97 Idro – (Idrovolante) hydroplán poháněný jedním motorem Alfa Romeo Jupiter VIII Ri 363 kW (494 k); postaven jeden letoun

• Italské království Italské království
  • Società Area Mediterranea (I-ABCA, výr. č. 3079) a později přešel na Ala Littoria
  • Salvatore Castelli (I-AAQN, výr. č. 2992)
  • Mario De Bernadi/Ing. Umberto Nistri (I-DEBE, výr. č. 132)
• Československo Československo
  • Československé státní aerolinie (OK-BEK/I-ABEK, výr. č. 3080)
  • Ústřední letecká škola
• Maďarsko Maďarsko
  • Magyar Légiforgalmi R.T.

• Italské království Italské království
  • Regia Aeronautica
• Maďarsko Maďarsko
  • Maďarské letectvo (Magyar Légierő)

Data pro Ca 97 C. Mon. dle^[1][16][17]

• Posádka: 1–2 piloti
• Kapacita: 6 cestujících
• Délka: 11,35 m
• Rozpětí: 16,00 m
• Výška: 3,50 m
• Nosná plocha křídel: 40,00 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 1 450 kg
• Celková hmotnost: 2650 kg
• Pohon: 1 × Alfa Romeo Jupiter VIII Ri , devítiválcový radiální motor s výkonem 363 kW (494 k)
• Vrtule: dvoulistá, dřevěná nebo čtyřlistá

• Maximální rychlost: 230 km/h
• Cestovní rychlost: 175 km/h
• Minimální rychlost: 100 km/h
• Dolet: 1 000 km nebo 3,4 h
• Dostup: 6 550 m
• Stoupavost: do 3000 m 11 min.

• průzkumný letoun: 2 kulomety 7,7 mm
• lehký bombardér: 1 kulomet 7,7 mm, bomby po 12 kg

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Caproni Ca.97 na anglické Wikipedii a Caproni Ca.97 na italské Wikipedii.

• A.S. Walter
• Walter Venus
• Walter Mars

• TAYLOR, Michael J.H. (1989), Jane's Encyclopedia of Aviation, London: Studio Editions, s. 233
• WINCHESTER, Jim (general editor). (2004). Biplanes, triplanes & seaplanes. San Diego, Cal.: Thunder Bay Press, ISBN 978-1592232239
• World Aircraft Information Files. London: Bright Star Publishing, č. 09, s. 891
• Italian Civil Aircraft 1920–1929: Italian Airliners 1920–1929, Italian Civil Trainer Aircraft 1920–1929, Books LLC (October 14, 2010), ISBN 978-1155975566
• Dénes Bernád, Charles K. Kliment, Magyar Warriors: The History of the Royal Hungarian Armed Forces 1919–1945, Svazek 1, Helion and Company, 19. 2. 2015, 404 s.
• CAPRONI, Gianni. GLI Aeroplani Caproni dal 1908 al 1935, Edizione del Museo Caproni

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Caproni Ca.97 na Wikimedia Commons
• (maďarsky) Registrační značky H na Avia-info.hu
• Úspěchy leteckých motorů Walter v zahraničí Letectví 1936
• (rusky) Caproni Ca.97 (fotogalerie) na AviaDejaVu.ru