Difluordiazen

Difluordiazen
	Cis a trans izomery difluordiazenu
Obecné
Systematický název	Difluordiazen
Sumární vzorec	N2F2
Vzhled	bezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS	13812-43-6; 13776-62-0 (trans izomer)
PubChem	5364290
SMILES	F\N=N/F
InChI	InChI=1S/F2N2/c1-3-4-2/b4-3+ ; Key: DUQAODNTUBJRGF-ARJAWSKDSA-N
Vlastnosti
Molární hmotnost	66,011 g/mol
Teplota tání	cis: méně než −195 °C (−319.0 °F; 78.1 K) ; trans: −172 °C (−278 °F)
Teplota varu	cis: −105.75 °C (−158.35 °F; 167.40 K) ; trans: −111.45 °C (−168.61 °F)
Hustota	2.698 g/dm3
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	cis: 69.5 kJ/mol ; trans: 82.0 kJ/mol
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Difluordiazen je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem N₂F₂. Při pokojové teplotě je difluordiazen bezbarvý plyn a poprvé byl identifikován v roce 1952 jako produkt tepelného rozkladu azidu FN₃. Má strukturu F-N=N-F a existuje jak cis- tak i v trans-formě. Trans izomer je méně stabilní než cis izomer, ale lze ji skladovat ve skleněných nádobách. Cis izomer v čase cca 2 týdnů napadá sklo za vzniku fluoridu křemičitého a oxidu dusného:^[1]

2 N₂F₂ + SiO₂ → SiF₄ + 2 N₂O

Příprava

Většina metod přípravy difluordiazenu vytváří směs obou izomerů, ale lze připravit i samostatný izomer.

Vodná metoda přípravy zahrnuje N,N-difluoromočovinu s koncentrovaným hydroxidem draselným. Reakce má 40% výtěžek a třikrát vyšším obsahem trans-izomeru než cis-izomeru.^[2]

Difluoramin tvoří s fluoridem draselným (nebo fluoridem rubidným či fluoridem cesným) pevnou nestabilní sloučeninu, která se rozkládá na difluordiazen.^[2]

Lze jej také připravit fotolýzou tetrafluorhydrazinu a bromu:^[3]

N₂F₄ + Br₂ → N₂F₂ + vedlejší produkty

Reakce

Cis izomer difluordiazenu reaguje se silnými akceptory fluoridových iontů jako například fluorid antimoničný za vzniku lineárního kationtu [N≡N−F]⁺.^[4] Ten tvoří sůl se vzorcem [N≡N−F]⁺[SbF₆]⁻:

F−N=N−F + SbF₅ → [N≡N−F]⁺[SbF₆]⁻

Analogicky vzniká reakcí s fluoridem arseničným bílá pevná sůl [N≡N−F]⁺[AsF₆]⁻:^[4]

F−N=N−F + AsF₅ → [N≡N−F]⁺[AsF₆]⁻

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Difluordiazen na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dinitrogen difluoride na anglické Wikipedii.

↑ GREENWOOD. Chemistry of the Elements. [s.l.]: Elsevier Science & Technology Books book s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-037941-8. (anglicky) Google-Books-ID: z0a1AAAACAAJ.
↑ ^a ^b Advances in Inorganic Chemistry. [s.l.]: Academic Press 385 s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-057882-8. (anglicky) Google-Books-ID: qzN5pnPwuaoC.
↑ ZABROWSKI, Leon M.; DE MARCO, Ronald A.; SHREEVE, Jean'ne M. Chlorodifluoroamine and Difluorodiazene. Příprava vydání Aaron Wold, John K. Ruff. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. Dostupné online. ISBN 978-0-470-13245-6, ISBN 978-0-470-13174-9. doi:10.1002/9780470132456.ch7. S. 34–39. DOI: 10.1002/9780470132456.ch7.
↑ ^a ^b CACACE, Fulvio; GRANDINETTI, Felice; PEPI, Federico. Gaseous Fluorodiazonium Ions. Experimental and Theoretical Study on Formation and Structure of FN2+. Inorganic Chemistry. 1995-03, roč. 34, čís. 6, s. 1325–1332. Dostupné online [cit. 2023-06-22]. ISSN 0020-1669. doi:10.1021/ic00110a007. (anglicky)

[1] GREENWOOD. Chemistry of the Elements. [s.l.]: Elsevier Science & Technology Books book s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-037941-8. (anglicky) Google-Books-ID: z0a1AAAACAAJ.

[:0-2] Advances in Inorganic Chemistry. [s.l.]: Academic Press 385 s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-057882-8. (anglicky) Google-Books-ID: qzN5pnPwuaoC.

[:1-3] ZABROWSKI, Leon M.; DE MARCO, Ronald A.; SHREEVE, Jean'ne M. Chlorodifluoroamine and Difluorodiazene. Příprava vydání Aaron Wold, John K. Ruff. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. Dostupné online. ISBN 978-0-470-13245-6, ISBN 978-0-470-13174-9. doi:10.1002/9780470132456.ch7. S. 34–39. DOI: 10.1002/9780470132456.ch7.

[:2-4] CACACE, Fulvio; GRANDINETTI, Felice; PEPI, Federico. Gaseous Fluorodiazonium Ions. Experimental and Theoretical Study on Formation and Structure of FN2+. Inorganic Chemistry. 1995-03, roč. 34, čís. 6, s. 1325–1332. Dostupné online [cit. 2023-06-22]. ISSN 0020-1669. doi:10.1021/ic00110a007. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]