DiuretikumDiuretikum je léčivo či rostlinná droga navozující zvýšenou diurézu (vylučování) vody a elektrolytů v moči. Vedle navození diurézy se na výsledném efektu podílejí i jiné mechanismy, např. vasodilatační složka. První diuretika se začala objevovat v 18. století. Britský lékař William Withering ze sušených listů náprstníku připravil tzv. digitalis, který především povzbuzuje srdeční činnost, ale díky tomu mimo jiné pracuje také jako diuretikum. Digitalis se používal na léčbu otoků (edémů), zejména oteklých nohou. V roce 1957 bylo připraveno první thiazidové diuretikum, chlorothiazid. Stalo se prvním bezpečným lékem na vysoký krevní tlak. Prvním objeveným diuretikem Henleovy kličky byl roku 1965 furosemid.[1] Opačný efekt mají tzv. antidiuretika. RozděleníJsou známy tři hlavní třídy diuretik:
Diuretika mohou mít řadu méně vážných i vážnějších vedlejších účinků. K těm častějším patří nevolnost a malátnost, vyrážky, citlivost na světlo, zvýšená glykémie a neschopnost kontrolovat močení. K vzácnějším patří porucha sluchu, snížení množství bílých či červených krvinek a zánět slinivky.[1] ZneužíváníDiuretika jsou někdy zneužívána těmi, kteří chtějí odstraněním vody z těla snížit svou tělesnou hmotnost. Tento fenomén byl pozorován u osob s poruchami příjmu potravy, u anorektiků a bulimiků. Někdy je užívají i sportovci, kteří se před závodem potřebují dostat do své váhové kategorie – sportovní pravidla však užívání diuretik zakazují. Všem hrozí nebezpečná dehydratace.[1] OdkazyReference
Související článkyExterní odkazy
|