|
Domácí vzdělávání  Domácí vzdělávání (v českém školním prostředí jako jedna z forem "individuálního vzdělávání") je alternativní formou vzdělávání. Dítě do školy nedochází a je obvykle vyučováno doma rodičem, nebo učitelem.[1] HistorieDomácí vzdělávání vychází z nejpřirozenější výuky v rámci rodinné, nebo kmenové komunity. Domácí vzdělávání bylo a je běžné na celém světě (například Japonsko, USA, Velká Británie atp.) V USA se podíl této formy vzdělávání v posledních letech výrazně zvyšuje, v roce 2016 bylo v této zemi vzděláváno doma 2,3 milionu dětí, v letech 2021-2022 bylo ve Spojených státech přibližně 3,1 milionu studentů domácího vzdělávání.[2] Spojené státyDomácí vzdělávání se poprvé vyskytlo ve druhé polovině 20. století v USA. Jedni z prvních rodičů, kteří se rozhodli neposlat své děti do školy a učit je sami doma, se objevovali na přelomu 70. a 80. let. V této době byla v USA povinná školní docházka, která nepřijímala domácí vzdělávání jako alternativní formu, a proto se tyto rodiny setkávaly s obtížemi typu žalob a podobně.[3] Významný vliv na postupnou legalizaci domácího vzdělávání v USA mělo rozhodnutí nejvyššího soudu v kauze Parham v. J. R. z roku 1979, který prohlásil, že by domácí vzdělávání mělo být legalizováno i když se občas rodiče nemusí chovat tak, jak by měli. Přes počáteční těžkosti bylo domácí vzdělávání postupně legalizováno ve všech padesáti státech USA.[4] Z USA se myšlenka domácího vzdělávání šířila i do jiných zemí. Nejvíce populární je především v anglosaském světě (kromě USA v Anglii, Kanadě, Austrálii, na novém Zélandu a v Jihoafrické republice).[4] ČeskoV České republice bylo pokusné ověřování domácího vzdělávání na prvním stupni (od první do páté třídy) zahájeno až ve školním roce 1998/1999.[5] SoučasnostOd roku 2005 je domácí vzdělávání uznáváno jako plnohodnotná alternativa ke vzdělávání se na základní škole.[6] Jednotlivé státy postupně přijímaly zákony umožňující tento alternativní způsob vzdělávání. Domácí vzdělávání bylo v roce 2014 uzákoněno formou vzdělávání v téměř všech vyspělých státech světa.[4] Důvodem, proč je domácí vzdělávání úspěšné a vhodné pro některé děti je fakt, že rodič (či jiný kvalifikovaný pracovník), který vzdělává své dítě doma, přesně ví, co jeho dítě zajímá, a co se potřebuje doučit.[7] Naopak jednou z nevýhod domácího vzdělávání je často považován nedostatečný sociální kontakt s vrstevníky.[8] Česká republikaDomácí vzdělávání bylo nejprve povoleno jako experiment Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a ověřováno Výzkumným ústavem pedagogickým.[9] Od 1. ledna 2005 je domácí vzdělávání uzákoněno jako jedna z forem individuálního vzdělávání pro žáky prvního stupně. Od tohoto roku je možné požádat o tento typ vzdělávání na všech základních školách v ČR.[10] Od školního roku 2007/2008 probíhá v České republice pokusné ověřování domácího vzdělávání na druhém stupni základních škol. V roce 2015 byl rozšířen seznam škol, kde probíhá experimentálně domácí vzdělávání na 2. stupni.[9] Domácí vzdělávání v rámci plnění povinné školní docházkyV případě, že se rodiče dítěte rozhodnou pro domácí vzdělávání, jsou povinni oznámit toto rozhodnutí škole, ve které budou pokračovat v plnění povinné školní docházky. Podmínky vzdělávání žáků domácího vzdělávání vycházejí z ustanovení školského zákona. Podmínky jsou ve školském zákoně nastavené obecně, a proto škola musí na základě své vlastní situace tyto podmínky přizpůsobit tak, aby byl zákon dodržen. Hodnocení žákaIndividuálně vzdělávaný žák koná za každé pololetí zkoušky z příslušného obsahu vzdělávání, stanoveného školním vzdělávacím programem pro daný ročník. Tuto zkoušku organizuje ředitel školy na začátku každého pololetí. Na řediteli také závisí, kteří pedagogové u zkoušky budou. K řádnému průběhu zkoušky stačí jeden pedagog, u nějž žák zkoušku vykoná. Formy přezkoušení
Formy přezkoušení by měly být se zákonným zástupcem žáka projednány již při povolování domácího vzdělávání. O závěrečném hodnocení rozhoduje pedagog. Vychází přitom z výsledků přezkoušení, případně z předložených materiálů dokládajících výsledky vzdělávání. Výsledky žáka přezkušující pedagog posuzuje s ohledem na dosažení očekávaných výstupů stanovených pro předmět a ročník ve školním vzdělávacím programu.[11] Výhody a nevýhody domácího vzděláváníVýhodyMezi výhody domácího vzdělávání patří například:
NevýhodyMezi nevýhody domácího vzdělávání můžeme zařadit například:
Reference
Literatura
Externí odkazy
|
