Ekonomie práce

Ekonomie práce je obor ekonomie, který zkoumá trh práce a jeho vztahy k ostatním ekonomickým činitelům. Základním zájmem je popis zákonitostí vztahů dodavatele práce (pracovníků, zaměstnanců) a žadatelů o služby práce (zaměstnavatelů), především ve vztahu k faktorům, jako jsou mzdy, zisky, zaměstnanost a hrubý domácí produkt. Specifičnost těchto vztahů vyplývá z toho, že firmy, které na trhu obvykle bývají na straně nabídky, jsou na trhu práce na straně poptávky, a běžní lidé, obvykle konzumenti, jsou zde na straně nabídky, což vede k jistým specifikům a neobvyklostem.

V ekonomii práce se uplatňují jak analýzy mikroekonomické (studují roli jednotlivců a jednotlivých firem na trhu práce), tak makroekonomické (zkoumají vzájemné vztahy mezi trhem práce, trhem se zbožím, peněžním trhem a zahraničním obchodem). Velkým tématem makroekonomie práce je nezaměstnanost a její různé druhy.

Postkeynesovství staví do kontrastu liberální definici ekonomie Lionela Robbinse (neoklasická ekonomie) s „heterodoxní definicí ekonomie: studium tvorby sociálního přebytku a sociální distribuce zdrojů společnosti“.^[1] Podle Pasinettiho jsou jádrem „keynesovské revoluce“ tyto principy, které determinují jiný pohled na ekonomii práce:^[2]

• Realita (a ne jednoduše abstraktní racionalita) jako výchozí bod ekonomické teorie.
• Ekonomická logika s vnitřní konzistentností (a nejen formální přesností).
• Malthus a klasici (ne Walras a marginalisté) jako hlavní inspirativní zdroj v historii ekonomického myšlení.
• Neergodické (místo stacionárních, nadčasových) ekonomické systémy.
• Kauzalita versus vzájemná závislost.
• Makroekonomie před mikroekonomií.
• Disequilibrium a nestabilita (ne rovnováha) jako normální stav průmyslových ekonomik.
• Nutnost nalezení vhodného analytického rámce pro řešení technických změn a hospodářského růstu.
• Silný, hluboce pociťovaný sociální zájem.

Post keynesiánský pohled na trhy práce (princip efektivní poptávky) jsou v rozporu s názorem neoklasické ekonomie (Sayův zákon trhu).^[3][4][5] Lidé drží peníze kvůli nejistotě a toto chování vede k problémům s poptávkou a nezaměstnanosti, protože firmy nemohou vyrábět peníze. Paul Davidson to popisuje tak, že peníze nerostou na stromech.^[6] Primární příčinou nezaměstnanosti je nedostatek efektivní poptávky a absence pracovních míst. Stát má doplnit poptávkovou politiku o nabídkovou politiku skrze strukturální (průmyslovou, regionální a sociální) politiku.

Post keynesiánská ekonomie tvrdí, že trhy práce se nemusí nutně chovat dobře, že mzdová sazba není obyčejná „cena“ a že snižování mezd může mít na hospodářskou aktivitu zvrácené účinky v rozporu s neoklasickou teorií.^[7] Mzdy nejsou stanoveny s ohledem na marginální produkt práce, ale stanovení mezd je ovlivněno pojmem spravedlnosti a sociálních norem a tyto faktory mohou ovlivnit všechny atributy práce.

Post keynesiánci zaujímají k politice nezaměstnanosti odlišný přístup a odmítají liberální pojetí ekonomie blahobytu, protože věří, že dokonalý trh práce je mýtus.^[8] U Post Keynesianů jsou to změny zaměstnanosti, které vedou ke změnám reálných mezd a nikoliv obráceně. Nezaměstnanost může nastat, i když jsou mzdy flexibilní a trhy práce konkurenceschopné. Důvodem je, že mzdová sazba se používá spíše k určení úrovně hodin práce než k vyčistění trhu práce.^{[4][9][10][11][12][13][14]}

Post-keynesovci popisují současný ekonomický systém za Globálně-manažerský financializující kapitalismus. Pro tuto stávající formu kapitalismu jsou typické tyto fenomény, kde společnost odstupňovaných nerovností je nahrazena společností naprosté nesouměřitelnosti:^{[15][16][17][18]}

Expanzivní poptávková politika, vyšší regulace trhu práce a vyšší růst reálných mezd mohou mít příznivé účinky na produktivitu, růst a zaměstnanost.^{[19][20][20][21]}

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Labour economics na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ekonomie práce na Wikimedia Commons