Ford 4-AT Tri-Motor
Ford 4-AT Tri-Motor byl americký dopravní letoun, který se vyráběl od roku 1926. Stroj byl znám pod přezdívkou Tin Goose (Plechová husa). VývojŠlo o první skutečně obchodně úspěšnou konstrukci dopravního letounu Ford, po jednomotorových Air Sedan, Air Pullman a 2-AT Air Transport, a třímotorovém Stout 3-AT Air Pullman (vysloveně nezdařený stroj, který si vysloužil přízvisko Monstrosity — prototyp shořel při požáru, který vypukl v továrně za neobjasněných okolností). Konstrukce nového letounu se ujal šéfkonstruktér Harold Hicks a jedním z členů jeho týmu byl i mladý James S. McDonnell. Prototyp (NC2435) třímotorového celokovového hornoplošníku pro deset cestujících, s prozatím ještě otevřenou kabinou dvoučlenné osádky, poprvé vzlétl 11. června 1926 v Dearbornu. Prvních třináct sériových strojů (již měly plně zakrytou pilotní kabinu) verze Ford 4-AT-A poháněly hvězdicové motory Wright J-4 o výkonu po 200 hp (149 kW). Patrně nejznámějším strojem Ford 4-AT se stal letoun verze 4-AT-B (nesoucí imatrikulaci NX4542) Byrdovy antarktické expedice pokřtěný Floyd Bennett, se kterým Richard Evelyn Byrd a pilot Bernt Balchen, spolu s dalšími třemi muži na palubě, dosáhli mezi 28. a 29. listopadem 1929 poprvé letecky jižní točny. Jediný vyrobený 4-AT-C (výr. č. 47) byl poháněn jedním motorem Pratt & Whitney Wasp o výkonu 294 kW a dvěma Wright J-4 pod křídlem. Tři exempláře nesly označení 4-AT-D, které se odlišovaly různými verzemi motorů. Stroje 4-AT-E poháněly tři motory Wright J-6 o výkonu 220 kW, u armády nesly označení C-9. Poslední byl vyroben v červenci 1931, šlo o jediný kus v provedení 4-AT-F (EC-RRA), vyrobený pro madridskou společnost CLASSA. Specifikace (4-AT-E)Data podle: Němeček, Týc[1] Technické údaje
Výkony
OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|