|
Frank O'Hara
Frank O'Hara, celým jménem Francis Russell O'Hara (27. března 1926 Baltimore – 25. července 1966 Mastic Beach) byl americký básník, hudebník a výtvarný teoretik. Studoval hru na klavír na Novoanglické konzervatoři, za druhé světové války sloužil jako obsluha sonaru na torpédoborci USS Nicholas (DD-449). Po válce studoval na Harvardově univerzitě, kde přispíval do časopisu The Harvard Advocate, titul Master of Arts v oboru anglická literatura získal v roce 1951 na Michiganské univerzitě. Učil na The New School, stál u zrodu divadla Poets' Theatre v Cambridge, přispíval do časopisu ARTnews, napsal monografii o Jacksonu Pollockovi a od roku 1960 pracoval jako kurátor v newyorském Muzeu moderního umění. Byl zakladatelskou a vůdčí osobností uměleckého hnutí známého jako Newyorská škola, vycházejícího ze surrealismu a expresionismu. Psal volným veršem, pro jeho poezii byl charakteristický osobní tón a náměty ze života v moderním velkoměstě, popisoval každodenní události s filozofujícím přesahem, využíval ironii a hovorový jazyk. Hlásil se k inspiraci jazzem a abstraktním malířstvím, vydal programový text Personism: A Manifesto, jeho literárními vzory byli např. Vladimir Majakovskij, Guillaume Apollinaire nebo William Carlos Williams.[1] Zemřel ve věku čtyřiceti let, když ho přejel automobil při dovolené na Fire Island ve státě New York. Posmrtně mu byla udělena National Book Award za poezii. Morton Feldman mu v roce 1973 věnoval skladbu For Frank O'Hara. V Polsku na jeho dílo navazovalo v devadesátých letech dvacátého století vlivné literární hnutí zvané oharyzm (česky oharismus).[2] Byl gay, k jeho partnerům patřili malíř Larry Rivers a spisovatel Joe LeSueur.[3] Reference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||
.jpg)
