Geomorfologické členění Rakouska

Geomorfologické nebo přírodní dělení Rakouska (německy naturräumliche Gliederung Österreichs) je možné vést podle různých autorů různě, s ohledem na geomorfologická, geologická, fytogeografická, zoologická, klimatologická a další kritéria. Na nejvyšší úrovni tzv. Großraumů („velkooblastí“, provincií) se rakouské území dělí na tři nestejně velké části:

• Alpy (60 % území státu; do Rakouska zasahují pouze Východní Alpy)
• Alpské a karpatské podhůří a okrajové pánve (30 % území)
• Česká vysočina (10 % území, v Rakousku též nazývaná Granit-Gneis-Hochland, tedy „Žulovo-rulová vysočina“)

Jednou z autorit, která navrhla členění Rakouska na tzv. naturraumy (přírodní oblasti), je Spolkový úřad životního prostředí (Umweltbundesamt).^[1] Níže uvedené celky vycházejí převážně z tohoto členění, pokud není řečeno jinak.

• Granit-Gneis-Hochland (Česká vysočina)
  • Mühlviertler Böhmerwald (Plöckenstein, 1379). Böhmerwald je vymezen „od Hornofalckého lesa na západě po Feldaist-Senke na východě a od České pánve na severu po Bavorský les, resp. Mühlviertler Hochland na jihu“; začíná na asi 600 m n. m.
  • Mühlviertler Hochland
  • Freiwald – Weinsberger Wald (Hohes Waldviertel mit Ostrong u. Jauerling)
    • Freiwald (Viehberg, 1112)
    • Weinsberger Wald (Weinsberg, 1041)
    • Ostrong (1061, nejvyšší bod Waldviertelu)
    • Jauerling (960)
  • Westliches Niederes Waldviertel, Litschauer Ländchen und Dunkelsteiner Wald (300-850 m)
  • Östliches Niederes Waldviertel inkl. Unteres Thayahochland, Horner Mulde und Manhartsberg (300-500 m)

Z hlediska českého členění patří uvedené oblasti pod Šumavskou subprovincii, akorát poslední oblast (Östliches Niederes Waldviertel) patří pod Českomoravskou subprovincii.

Václav Král^[2] používá pro rakouskou část České vysočiny podstatně hrubší členění, které se skládá pouze ze tří částí. Všechny tři sahají až k Dunaji, tj. např. Šumava zahrnuje i Mühlviertler Hochland:

• Šumava / Bayerischer Wald / Böhmerwald
• Novohradské hory / Freiwald und Weinsberger Wald
• Českomoravská vrchovina / Thaya-Hochland

Jižní hranici České vysočiny tvoří převážně Dunaj, ale na několika místech jeho tok proráží úzké soutěsky skrz Českou vysočinu, jejíž výběžky pak leží i na jeho pravém břehu. Patří k nim např. Sauwald, Kürnberger Wald, Neustadtler Platte, Hiesberg a Dunkelsteiner Wald.

V centrálních částech České vysočiny převažuje žula, rula se objevuje více na západním a východním okraji.

• Vorländer und randalpine Becken (Podhůří a pánve na okraji Alp)
  • Rheintal mit Bodenseegebiet (Údolí Rýna a oblast Bodamského jezera)
  • Nördliches Alpenvorland (Severní podhůří Alp)
    • Moränenland (Oblast morén, tj. západní část)
      • Salzburgisches Vorland (Salcburské podhůří)
      • Innviertler- und Hausruckviertler Hügelland
        • Innviertler Hügelland (Innviertelská pahorkatina)
        • Hausruckviertler Hügelland und Eferdinger Becken (Hausruckviertelská pahorkatina a Eferdingská pánev)
      • Hausruck und Kobernaußerwald
      • Unteres Trauntal inkl. Welser Heide und Donautal bei Linz
      • Traun-Enns-Platte (Traunsko-ennská plošina)
    • Terrassenland (Terasová oblast, tj. východní část)
      • Terrassenland des Alpenvorlandes zwischen Enns und Tullner Feld (Terasy alpského podhůří mezi Ennsem a Tullnským polem)
      • Tullner Feld und Korneuburger Becken (Tullnské pole a Korneuburská pánev)
    • Karpatenvorland (Karpatské podhůří)
      • Weinviertel und Marchfeld (Weinviertel a Moravské pole)
        • Westliches Weinviertel (Západní Weinviertel)
        • Klippenzone (skalní výchozy)
        • Östliches Weinviertel und Marchfeld (Východní Weinviertel a Moravské pole)
    • Südliches Wiener Becken (Jižní Vídeňská pánev)
      • Kalkschotterfächer des Steinfeldes (Vápenno-štěrkové usazeniny Steinfeldu)
      • Feuchte Ebene (Vlhká rovina)
    • Südöstliches Vorland (Jihovýchodní podhůří, tj. okraj Panonské pánve
      • Weststeirisches Hügelland und Ostmurisches Grabenland
        • Weststeirisches Hügelland (Západoštýrská pahorkatina)
        • Ostmurisches Grabenland (Východomurská brázda)
      • Oststeirisches und Südburgenländisches Hügelland (Východoštýrská a jihoburgenlandská pahorkatina)
      • Mittelburgenländische Bucht (Oberpullendorfer Bucht) (Středoburgenlandská nížina)
      • Nordburgenländische Bucht (Eisenstädter Bucht) (Eisenstadtská nížina)
      • Grazer Feld inkl. Leibnitzer-, Murecker- und Radkersburger Feld (Štýrskohradecké pole)

Alpské podhůří je tvořeno molasou, tedy třetihorními usazeninami na severním okraji Alp. Stejný původ mají i horniny Vídeňské pánve a Karpatského podhůří. Karpatské podhůří je od alpského odděleno Tullnským polem (Tullner Feld) u Dunaje. Vídeňská pánev je tektonická proláklina mezi Alpami a Karpaty. Obsahuje molasu, konkrétně písek, slín (Mergel) a Tegel (vápenatá hornina obsahující slín a jíl). Vídeňskou pánev se zbytkem Panonské pánve spojují brány Devínská brána (Hainburger Pforte), Brucker Pforte a Wiener Neustädter Pforte.

• (Ost)Alpen (Východní Alpy)
  • Nordalpen (Nördliche Kalkalpen, Severní vápencové Alpy)
  • Zentralalpen (Střední břidlicové Alpy)
  • Südalpen (Südliche Kalkalpen, Jižní vápencové Alpy)

Flyšové partie sestávají z pískovců a slínů. V Severních vápencových Alpách převažují vápence a dolomity triasového stáří, pod nimi i jurské. Střední Alpy jsou budované kyselými přeměněnými horninami, např. rulami a krystalickými břidlicemi, pod nimi někdy i vápenci a dolomity.

• Geomorfologické členění Česka
• Geomorfologické členění Německa
• Geomorfologické členění Slovenska