|
Habrovice
Habrovice (německy Johnsdorf) jsou vesnice, část okresního města Ústí nad Labem. Nachází se na úpatí Českého středohoří asi 5,5 kilometru severozápadně od Ústí nad Labem. NázevNázev vesnice vznikl z přídavného jména habrová. Původně se používal v jednotném čísle, ale v době poněmčení regionu se začal používat tvar v čísle množném. Německý název Johnsdorf vznikl z osobního jména Johann ve významu Johannova (Johnova) ves. V historických pramenech se název vesnice objevuje ve tvarech: Habrovice (1454), z Habrovic (1510, 1543, 1551), Jonassdorff (1654), Jonsdorf (1720 a 1787) a úředně Johnsdorf (1854).[3] HistorieVesnice původně stávala nejspíše v místech označovaných „im alten Dorfe“.[3] Na začátku patnáctého století patřila johanitům, ale během husitských válek ji po roce 1420 získali majitelé hradu Blansko.[4] Roku 1454 ji Jan Blankenštejn z Vartenberka postoupil králi Ladislavovi.[5] Jan Blankenštejn se o ves dělil s Janekm z Jonsdorfu, ztotožňovaným s Janem z Habartic.[6] Podle Augusta Sedláčka potom Habrovice bývaly spravovány až do roku 1559 jako součást předlického statku.[4] Rudolf Anděl však uvedl, že po roce 1454 panovník vesnici postoupil Jakoubkovi z Vřesovic a jeho potomkům patřila až do doby kolem roku 1522.[5] Jiným vlastníkem na začátku šestnáctého století však byl Jan Oboječek.[6] Po něm ji od krále Ferdinanda I. získali opět johanité, kteří vesnici roku 1547 prodali Jaroslavu (Jaroši[6]) Kelblovi z Geisinku.[5] I tehdy byly Habrovice spravovány z Předlic,[4] ale krátkou dobu po roce 1559,[5] kdy proběhlo dělení rodového majetku mezi Jaroslavovými dědici, patřily ke Stružnici.[4] Dědici byli Bernard a Litold Kelblové z Geisinku, ale roku 1561 se stal jediným majitelem vsi Bernard (Heřman[4]) Kelbl z Geisinku, který v Habrovicích založil tvrz.[5] Jeho nástupce Jan Heřman Kelbl zemřel během stavovského povstání, po němž byla třetina[6] jeho majetku roku 1623 zkonfiskována.[4] Roku 1624 jej koupil Jan Kašpar z Kürbitz a ke statku tehdy patřily také vsi Bánov a Dělouš.[6] Jan Kašpar v roce 1628 vesnici prodal za 3 500 tolarů[6] svobodnému pánovi Alexandru Bleilebenovi, který ji připojil ke Všebořicím.[4] Poplužní dvůr byl od roku 1794 rozprodáván a hospodaření v něm definitivně skončilo na začátku devatenáctého století.[6] Přírodní poměryHabrovice se nachází ve stejnojmenném katastrálním území s rozlohou 1,97 km²,[7] jehož součástí je mimo jiné Habrovický rybník, cca do roku 2008 využívaný jako přírodní koupaliště. Stojí v nadmořské výšce okolo 260 metrů ve výběžku Českého středohoří (okresek Ústecké středohoří), které ale na jižním okraji vesnice a západně od ní přechází do Chomutovsko-teplické pánve.[8] ObyvatelstvoPři sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 337 obyvatel (z toho 167 mužů), z nichž bylo jedenáct Čechoslováků, 325 Němců a jeden cizinec. Kromě tří evangelíků byli římskými katolíky.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 349 obyvatel: šest Čechoslováků, 342 Němců a jednoho cizince. Opět se až na tři evangelíky hlásili k římskokatolické církvi.[10]
Pamětihodnosti
OsobnostiV Habrovicích má svůj ateliér loutkář Miroslav Nebeský.[15] Reference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
