|
Interhelpo
Interhelpo bylo průmyslové dělnické družstvo esperantistů a idistů, založené v květnu 1923 v Žilině, na pomoc budování socialismu v sovětském Kyrgyzstánu. V letech 1925 až 1932 odjelo ze železničních stanic Žilina a Brno celkem 1078 osob (407 členů družstva a 671 rodinných příslušníků) ve čtyřech transportech. Družstvo bylo v ČSR registrováno jako „Interhelpo, všeobecné výrobní a spotřebitelské družstvo v Žilině“ se statutem schváleným státními orgány.[zdroj?] Na žilinském nádraží je k celé události pamětní deska.[1] Interhelpo se také jmenoval jazyk, kterým hovořili členové družstva. Ti věřili, že řečí jejich nové vlasti bude esperanto. Ve skutečnosti se však nakonec jednalo o „spontánní esperanto“, ve kterém se stala základem slova z esperanta, z jazyků družstevníků (česká, slovenská, německá, maďarská, rusínská) a slova kyrgyzská, uzbecká, ruská, ukrajinská, ujgurská, tádžická a tatarská.[zdroj?] Politik pražského jara Alexander Dubček byl rovněž účastníkem Interhelpa, společně se svými rodiči.[2] HistorieV návaznosti na občanskou válku a hladomor v roce 1921 se Sovětský svaz vedle aplikace Nové ekonomické politiky obrátil i na zahraniční dělnictvo. Vedle darování peněz, potravin a strojů došlo i na migraci dělníků do Sovětského svazu. Z Československa se do SSSR vypravily skupiny jako Pragomašina, Kladenská komuna, Reflektor, Slovácká komuna a největší z nich bylo Interhelpo.[2][3][4] Každý člen vstupující do družstva do něho musel vložit celý svůj majetek. Za takto utržené a do družstva vložené peníze byly v Československu nakoupeny vedle hospodářských strojů i stroje a zařízení pro textilní továrnu a koželužnu. Družstvo vybudovalo celou řadu provozů „na zelené louce“. V kyrgyzských stepích v okolí města Frunze (dnešní název je Biškek) byla postavena a uvedena do provozu tato zařízení:
Už roku 1925 bylo Interhelpo oficiálně vyhlášeno jako nejlepší družstvo v Sovětském svazu. V roce 1934 se podílelo v průmyslové výrobě Kyrgyzie celými 20 procenty.[zdroj?] Sovětská vláda dala uvěznit[5] (v odkazovaném zdroji toto tvrzení není) některé členy a funkcionáře družstva a ještě v průběhu 30. let dosadila do vedení sovětské činitele. Postátněním družstva přišli družstevníci o své podíly a byli nuceni přijmout sovětské občanství. V druhé polovině 30. let se stali někteří z družstevníků obětí stalinských čistek, někteří se ještě před zavedením vnitřních pasů stěhovali do jiných částí Kyrgyzie a Sovětského svazu, kde si našli práci a nový domov, další se vraceli domů. Interhelpo bylo zlikvidováno v roce 1943. Hlavně se Svobodovou armádou a po druhé světové válce se podařilo některým bývalým Interhelpovcům vrátit do Československa a po značných obstrukcích sem dostat z Frunze i své rodiny. Ti, co zůstali, byli asimilováni do sovětské společnosti. OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
