Jaderný výbuch

Jaderný výbuch je důsledkem prudkého uvolnění energie ze záměrně rychlé jaderné reakce. Jadernou reakcí může být štěpná reakce, jaderná fúze, nebo několikafázová kombinace obou. Dosud bylo vždy k zahájení jaderné fúze použito štěpné reakce, čistě fúzní výbuch je zatím fikcí.

Atmosférické jaderné výbuchy jsou spojovány s „atomovým hřibem“, i když samotný hřib může vzniknout i při velkých chemických explozích. Jsou možné i jaderné exploze bez hřibu. Nukleární výbuch produkuje značnou radiaci a množství radioaktivního odpadu.^[1]

K prvnímu člověkem způsobenému jadernému výbuchu došlo dne 16. července 1945 na poušti Jornada del Muerto v Novém Mexiku, USA. Šlo o výbuch testovacího zařízení implozního plutoniového typu zvaného „The Gadget“ v rámci testu Trinity, jenž směřoval k vývoji jaderné bomby. Uvolněná energie se odhaduje na 20 kilotun TNT (84 TJ).^[2]

Ještě tentýž rok 6. srpna a 9. srpna byla jaderná bomba použita ve válečném konfliktu.

Od roku 1945 došlo k více než 2 000 testovacím jaderným výbuchům.

V roce 1964 podepsaly všechny jaderné a mnoho nejaderných států smlouvu omezující testování jaderných zbraní. Zavázaly se, že upustí od zkoušek jaderných zbraní v zemské atmosféře, pod vodou a ve vesmírném prostoru. Povoleny zůstaly jaderné zkoušky pod zemí.

Podzemní testy nadále probíhaly v SSSR (do roku 1990), ve Velké Británii (do roku 1991), v USA (do roku 1992) a ve Francii a Číně (do roku 1996). Indie a Pákistán provedly své dosud poslední jaderné výbuchy v roce 1998.

Zatím poslední jaderný výbuch nastal v září 2017 v Severní Koreji, kdy šlo opět o test.^[3]

Energie uvolněná detonací jaderné zbraně v troposféře lze rozdělit do čtyř kategorií:

• rázová vlna výbuchu 40–50 %,
• tepelné záření 30–50 %,
• ionizující záření 5–10 %,
• zbytkové záření 5–10 %

Bezprostředně po výbuchu se rychlostí světla šíří silné elektromagnetické záření všech délek včetně nebezpečného rentgenového záření a záření gama a spalujícího infračerveného záření. Záření dopadnuvší na okolní předměty zvyšuje jejich teplotu až ke vznícení nebo roztavení. Následuje rázová vlna, tedy tlaková vlna šířící se v atmosféře, obecně v prostředí. Boří okolní domy, trhá stromy, odnáší i velké předměty. Následně se do okolí rozptýlí produkty jaderného štěpení, tedy rozmanité látky, které radioaktivně zamoří okolí.

• pozemní (oblak tvaru hřibu tmavé barvy, svítící oblast má tvar polokoule)
• podzemní (tmavý oblak nemá typický tvar hřibu, svítící oblast není vidět, vzniká silně kontaminovaný kráter)
• vzdušný (světlý oblak, noha hřibu není spojena s vrcholem oblaku, svítící oblast má tvar koule, nejnižší kontaminace)
• návodní (oblak tvaru hřibu světlé barvy, svítící oblast má tvar polokoule)
• podvodní (světlý oblak nemá typický tvar hřibu, svítící oblast není vidět)

• Jaderná zbraň
• Jaderný test
• Protiatomový kryt
• Výbuch

• Obrázky, zvuky či videa k tématu jaderný výbuch na Wikimedia Commons
• - Výbuch jaderné bomby: Vylepšete své šance na přežití

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.