|
Jan Cimický
Jan Cimický (* 23. února 1948 Praha) je český psychiatr, prozaik, básník, překladatel, dramaturg a scenárista.[1] ŽivotVystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1972) a od počátku své lékařské dráhy se specializoval na psychiatrii. Pracoval v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, kde byl od roku 1981 až do svého odvolání v roce 1996 primářem socioterapeutického a rehabilitačního oddělení. Podle jeho tehdejšího nadřízeného Zdeňka Bašného měl Cimický zneužít svého lékařského postavení, jak vyplývalo ze dvou podání, která jej vinila ze sexuálního obtěžování.[2] V roce 1996 si Cimický otevřel privátní Centrum duševní pohody Modrá laguna, kde jeho spolupracovnicemi byly Helena Suková a Jiřina Sámková.[3] Přes 50 let spolupracoval s Českým rozhlasem, mimo jiné na stanici Český rozhlas Dvojka moderoval pořad Noční Mikrofórum a příležitostně také Nedělní Dobré ráno.[4] Je čestným předsedou České sekce Mezinárodní organizace autorů dobrodružné a detektivní literatury (AIEP),[zdroj?] členem Obce spisovatelů, členem Psychiatrické a akupunkturní společnosti J. E. Purkyně[zdroj?] a také francouzské psychiatrické společnosti (FIFP).[zdroj?] Ve jmenných evidencích Archivu bezpečnostních složek je uveden jako důvěrník StB, krycí jméno Pinel, registrační číslo 46 485.[5] Literární činnostCimického próza čerpá převážně z lékařské praxe, mnohdy jde o příběhy s detektivní zápletkou – např. Případy doktora Dvořáka (1976), Poslední zastávka smrt (1980), Klíč k pachateli (1981), Případ Bílá skála (1981), Případ zatoulané pohlednice (1982), Gang smrtících snů (1985), Rána z milosti (1995), Dívka z přehrady (1997), Oddychový čas (1998), Popraviště v parku (2001), Vražedná past (2004), nebo Diagnóza: Náhlá smrt (2005). Problematikou stáří, generačních vztahů, morální lability a kriminality mládeže se autor zabýval v psychologické novele Poslední návrat (1988) a v románové reportáži Útěk do klece (1990). V povídkové sbírce Podivný host (1993) se zaměřil na sociální a psychologické problémy české společnosti po roce 1990. Vydal několik sbírek vlastní poezie – Psychoterapie slov (1992), Stopami dláždění (1993), Lásko šílená (1996), Rákosová flétna (2001), Pro Tebe, má lásko (2003) a Ty a já (2007). Je také autorem publikací pro veřejnost ze své odborné problematiky – Neznáme my se odněkud? (1990), Našinec v ohrožení (1994), Psychiatr v kapse (1995), Minimum o stresu (1996). Vydal též knihu vzpomínek Jak se z básníka stává psychiatr a naopak (1995) a cestopis Nefritový drak (2000). Překládá díla francouzských dramatiků (např. Jean Anouilh) a básníků (např. Jacques Prévert). Kauza sexuálního obtěžování, násilí a vydíráníZpěvačka Jana Fabiánová v rámci jednoho z dílu pořadu 13. komnata, vysílaného v říjnu 2021, mimo jiné uvedla, že jí její psychiatr sexuálně napadl,[6] neuvedla však jeho jméno. V reakci na chystané ocenění Cimického prezidentem České republiky medailí Za zásluhy, ke kterému mělo dojít v lednu 2022, zveřejnila 28. října 2021 na sociální síti Facebook příspěvek, ve kterém za výše uvedeného psychiatra označila Cimického.[7] Poté se ozvalo několik dalších žen, které nezávisle na sobě uváděly podobnou zkušenost.[8] Jimi popsané události odpovídají velmi závažným trestným činům.[9] Napadení popsala na Instagramu a v interview DVTV 10. listopadu 2021 i moderátorka České televize Martina Hynková Vrbová, která s ním spolupracovala na pořadu Co mám dělat, když. Policie uvedla, že na základě informací z médií zahájila prověřování případu.[10] Dne 9. listopadu policie v tiskové zprávě potvrdila, že kriminalisté provádí prvotní úkony v rámci trestního řízení, a vyzvala možné poškozené ženy i svědky, aby se ozvali přímo vyšetřovateli.[11][12] Ve výpovědích napadených pacientek zaznívalo, že je měl Cimický sexuálně napadat denně. Jedné z pacientek měl vyhrožovat elektrošoky, pokud by o napadeních promluvila.[13][14] Pacientky měl sexuálně obtěžovat jako primář psychiatrie v Psychiatrické nemocnici Bohnice, poté v centru Modrá laguna. K působení Cimického v Bohnicích tehdejší ředitel ústavu Zdeněk Bašný uvedl, že o sexuálním obtěžování věděl, ale že byl překvapený jeho rozsahem a charakterem.[13] Bašný potvrdil, že bylo veřejné povědomí o nevhodném chování Cimického vůči pacientkám, ale propustil jej až na základě stížností. Trestní oznámení ani podnět na lékařskou komoru kvůli Cimickému tehdy nepodal.[13] V reakci na kauzu premiér Andrej Babiš 8. listopadu 2021 prohlásil, že by Cimický státní vyznamenání neměl obdržet.[15] Následující den prezident Miloš Zeman uvedl, že své rozhodnutí nezměnil.[16] O dva dny později Andrej Babiš zaslal prezidentovi dopis, aby Cimického nevyznamenával.[16] Cimický posléze oznámil, že vyznamenání nepřevezme a že se chce proti nařčení soudně bránit.[17] Advokátce Lucii Hrdé, která zastupuje oběti sexuálního násilí, se ozvalo přes 30 žen, které Cimického obvinily ze sexuálního napadení.[18] Podle advokátky ani starší případy nemusí být promlčeny, pokud se prokáže kontinuální jednání.[14] Policie na jaře 2022 obvinila Cimického z 29 případů znásilnění a vydírání. Případy se měly stát mezi lety 1980 až 2016.[19][20] Cimický byl během března 2022 vyloučen z České lékařské společnosti a ze všech jejích organizačních složek, včetně Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Česká lékařská komora ale vyloučit Cimického nehodlá, a proto může nadále vykonávat svou profesi. Prezident komory Milan Kubek uvedl, že s případným vyloučením budou čekat na výsledek vyšetřování.[21] V červnu 2023 policie uvedla, že dokončila vyšetřování Cimického a navrhla jej obžalovat.[22] Státní zástupce obžaloval Cimického ze čtyř znásilnění a 35 případů vydírání, kterých se měl dopustit v letech 1979 až 2019.[23][24] Soudní procesHlavní líčení u Obvodního soudu pro Prahu 8 v případu bylo naplánováno na listopad 2023. Cimického obhájci žádali o odročení jednání, neboť Cimický byl na konci října převezen ve vážném stavu do Ústřední vojenské nemocnice po intoxikaci léky,[25] ale mluvčí soudu uvedla, že jednání se bude konat 7. listopadu.[26] Následně ale bylo líčení odročeno na 4. ledna 2024 z důvodu onemocnění předsedy senátu.[27] Během soudního líčení 4. ledna 2024 soudce Petr Novák upozornil novináře, že všem poškozeným přiznal postavení zvlášť zranitelných obětí. Zakázal zveřejnění jejich osobních údajů a uvedl, že za porušení zákazu je připraven ukládat pořádkové pokuty.[28] Státní zástupkyně Martina Adámková přečetla všechny body obžaloby a zabývala se do detailu každým jednotlivým případem. Dle obžaloby se jednalo bývalé pacientky z bohnické léčebny, ze zařízení Modrá laguna i praktikantky z vysokých škol. Pro Cimického navrhla obžaloba trest odnětí svobody na 3 roky a zákaz výkonu lékařské profese. Cimický jakoukoliv vinu odmítl a zpochybnil postup policie.[29] Podle obžaloby měl kromě jiných v letech 1979 a 1996 napadnout nebo zneužít šest dívek mladších 18 let. První případ sexuálního útoku uvedený v obžalobě se měl odehrát v roce 1979 v Psychiatrické léčebně Bohnice a týkal se šestnáctileté dívky hospitalizované po neúspěšné sebevraždě.[30] Dne 15. listopadu 2024 byl nepravomocně odsouzen k pětiletému trestu odnětí svobody nepodmíněně a desetiletému zákazu výkonu lékařské praxe za téměř čtyři desítky případů sexuálního vydírání a znásilnění.[31] Skutky se staly v letech 1979 až 2019, většina skutků byla kvalifikována jako vydírání, když předchozí trestní zákon znásilnění definoval jako donucení k souloži či obdobnému pohlavnímu styku násilím nebo pod pohrůžkou násilí. V aktuálním trestním zákoníku, účinném od roku 2010, již definice znásilnění zahrnuje i pohrůžku těžkou újmou, poslední čtyři skutky tak byly označeny za znásilnění. Cimickému také přitížila nulová sebereflexe, když se obětem za své skutky ani neomluvil.[32][33] OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||
