|
Jan Palouš
Jan Palouš (25. října 1888 České Budějovice[1] – 25. září 1971 Praha), do roku 1947 Jan Leopold Alois Pallausch, byl český a československý lední hokejista, autor memoárů a filmový režisér. Patřil mezi české hokejové mušketýry, proslavil se jako střelec první branky[2] hokejového mužstva Čech a získal dva tituly mistra Evropy. Používal mnoho dalších jmen, jako Pal, Valda, Algy ad. ŽivotMládíNarodil se jako Jan Leopold Alois Pallausch, syn báňského rady Aloise Pallausche (1835–1914) a jeho manželky Leopoldiny, rozené Limpové (1849–1916). K úřední změně příjmení na Palouš došlo až v roce 1947.[1] Od roku 1899 byla rodina policejně hlášena na Královských Vinohradech (dnes Praha), Jan byl nejmladší ze šesti dětí.[3] Vystudoval pražskou techniku.[4] Rodinný životDne 28. října 1919 se oženil (civilní sňatek) s Marií Kafkovou (1889–??).[5] Syn Radim Palouš byl filosof, pedagog a komeniolog, mluvčí Charty 77 a v letech 1990–1994 rektor Univerzity Karlovy. Po 2. světové válcePo druhé světové válce se věnoval redakční činnost, sepsal svoje memoáry. V roce 1959 získal spolu s dalšími vynikajícími bývalými fotbalisty a hokejisty titul Zasloužilý mistr sportu.[6] Zemřel v Praze.[7] Sportovní dráhaJan Palouš hrál od mládí bandy hokej za Akademický SK[8] (později přejmenovaný na Českou sportovní společnost). Jako člen tohoto klubu se společně s hráči Slavie Praha v roce 1909 v Chamonix seznámil na mezinárodní úrovni se skutečným ledním hokejem (tehdy pro rozlišení označovaným slovem kanadský). Vstřelil tam historicky první reprezentační český gól v tomto sportu.[2] Po návratu z Chamonix v časopise Sport a hry zveřejnil myšlenku, že lední hokej v budoucnu dostane přednost před bandy hokejem. Novinářsky byl činný i v dalších letech. V roce 1912 požadoval postavení zastřešené haly s umělým ledem v Praze shodou okolností právě na místě, kde se tak po více než padesáti letech i stalo. Byl pevnou součástí národního hokejové reprezentace Čech. Před první světovou válkou vynechal pouze první dva zápasy na mistrovství Evropy v ledním hokeji 1914, kam se dopravil po složených zkouškách na technice potají až k poslednímu utkání. Po 1. světové válce změnil klubový dres a přešel do Slavie Praha. Jako hráč Československa se zúčastnil olympijských turnajů v letech 1920 (zde Čechoslováci získali bronz) a 1924, které byly zároveň i prvními mistrovstvími světa, a jednoho mistrovství Evropy 1921. Reprezentoval dohromady v 19 zápasech, v nichž vstřelil 2 góly. Redaktor, spisovatel a filmařByl redaktorem Prager Presse, sportovním publicistou a autorem pamětí. V 50. letech 20. století spolupracoval na obrazových publikacích, mj. se synem Radimem Paloušem. Memoárová literatura
Ostatní
FilmografieRežíroval filmy Noční děs (1914), Šestnáctiletá (1918), Sen frátera Ondřeje (1918), Princezna z chalupy (1918), České nebe (1918), Čertisko (1918) a Cesta kolem republiky (1923). K filmu Princezna z chalupy napsal scénář, ve filmu Cesta kolem republiky též účinkoval. OdkazyReference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
.jpg)
