Japonský kalendář

Od 1. ledna 1873 používají Japonci Gregoriánský kalendář s místními jmény pro měsíce a většinou pevně určenými svátky. Před rokem 1873 se používal lunisolární kalendář, který byl převzat z čínského kalendáře.

Do přijetí Gregoriánského kalendáře se používaly tři rozdílné systémy počítání letopočtu.

• Západní křesťanský letopočet (v dnešní době běžný) (西暦, seireki)
• Japonská éra jmen (年号, nengó) založená na panování císařů, rok 2011 je rokem Heisei 23
• Císařský kalendář (皇紀, kóki) založený na mytickém založení Japonska císařem Džimmu v roce 660 př. n. l.

Z těchto tří systémů se v současné době používají dva. Císařský kalendář se používal od roku 1873 do konce 2. světové války.

Moderní názvy pro měsíce se dají přeložit jako "první měsíc", "druhý měsíc" atd. K patřičnému názvu pro číslo je přidána přípona -gacu (月), která znamená měsíc:

• Leden - 一月 (ičigacu)
• Únor - 二月 (nigacu)
• Březen - 三月 (sangacu)
• Duben - 四月 (šigacu)
• Květen - 五月 (gogacu)
• Červen - 六月 (rokugacu)
• Červenec - 七月 (šičigacu)
• Srpen - 八月 (hačigacu)
• Září - 九月 (kugacu)
• Říjen - 十月 (džúgacu)
• Listopad - 十一月 (džúičigacu)
• Prosinec - 十二月 (džúnigacu)

Poznámka: V běžné komunikaci se velmi často používají arabské číslice, tedy pro březen se často používá zápis 3月.

Kromě těchto jmen má každý měsíc své tradiční názvy, které se v dnešní době používají například v oblasti poezie. Z těchto dvanácti jmen se v současné době používá pouze jméno pro prosinec – šiwasu. Některé názvy, jako jajoi a sacuki, se používají i jako ženská křestní jména.

Japonci používají sedmidenní týden, převzatý kolem roku 800 n. l. z Evropy. Názvy dnů vznikly z jmen pěti viditelných planet, který jsou pojmenovány po pěti čínských elementech (dřevo, oheň, země, kov, voda), a z Měsíce a Slunce (yin a yang).

Japonci také dělí měsíc zhruba do 10denních částí. Každá se nazývá džun (旬). První je džódžun (上旬); druhá čúdžun (中旬); poslední gedžun (下旬). Tyto názvy se často používají pro určení přibližného období v měsíci, například ve formulaci "teploty jsou typické pro dubnový džódžun".

Každý den měsíce má vlastní jméno. V názvech dní lze nalézt jistou systematičnost, ale celkově je pojmenování nesystematické.

Poznámka:

V dnešní době se používají spíše názvy ve tvaru číslo 28-31 plus niči (=den), tedy čtrnáctý den v měsíci se spíše zapisuje 14日. Cuitači je zkomoleninou původního cukitači (první v měsíci). V tradičním kalendáři se poslední den v měsíci nazývá 晦日 misoka (někdy 三十日 [misoka]). Název misoka se v dnešní době používá hlavně ve smlouvách ve smyslu posledního dne v měsíci, bez ohledu na to, kolikátého to je. Poslední den v roce je 大晦日 ómisoka (velký poslední den), tento název se ještě běžně používá.

Poznámka:

Pokud je mezi dvěma svátky jeden den, je to den, kdy jsou zavřeny banky. Příkladem takového dne je 4. květen. Pokud svátek připadá na neděli, je podle zákona o státních svátcích přesouván na pondělí.^[1]

• 1948 – Byly zavedeny tyto národní svátky: Nový rok, „Příchod věku", Den ústavy, Den dětí, Den podzimní rovnodennosti, Den kultury, Den práce.
• 1966 – u příležitosti výročí Olympiády v Tokiu v roce 1964 byl zaveden Den zdraví a sportu. Také byl zaveden Den jarní rovnodennosti.
• 1985 – reformou národních svátků byl 4. květen, ležící mezi dvěma národními svátky, prohlášen také za svátek.
• 1989 – Po smrti císaře Šówy (7. ledna), se přesunuly narozeniny císaře z 29. dubna na 23. prosince (jsou to narozeniny současného císaře Akihita).
• 2000, 2003 – Systém šťastných pondělků (ハッピーマンデー制度 Happí Mandé Seido) přesunul několik svátků na pondělí. V roce 2000 se přesunul svátek „Příchod věku" (dříve byl 15. ledna) a svátek Den zdraví a sportu (dříve byl 10. října). V roce 2003 se přesunul svátek Den námořnictva (dříve byl 20. července), a svátek Den úcty ke starým a k dlouhověkosti (dříve byl 15. září).
• 2005, 2007 – Rozhodnutím v květnu 2005, se začátkem roku 2007 Den zeleně přesunul z 29. dubna na 4. květen, aby nahradil svátek vzniklý v roce 1985 (Národní den obyvatel 国民の休日, kokumin no kyúdžicu). 29. duben se stal svátkem Šówy.
• 2009 – 22. září by mělo připadnout mezi dva svátky, čímž by se měl den 22. září stát státním svátkem.

Některé dny mají zvláštní názvy, aby označily změnu ročního období. 24 Sekki (二十四節気 Nidžúši sekki) jsou dny, které rozdělují rok do 20 stejných částí. Zassecu (雑節) je společný název pro další sezónní dny (kam nepatří 24 Sekki). 72 dní Kó (七十二候 Šičidžúni kó) rozděluje části roku mezi dvěma dny Sekki na třetiny. Některé ze jmen pro tyto dny, např. Shunbun, Risshú a Tódži, se dosud často používá v běžném životě.

• Riššun (立春): 4. únor – Začátek jara
• Usui (雨水): 19. únor – Dešťová voda
• Keičicu (啓蟄): 5. březen - Vzbuzení ze zimního spánku (např. hmyzu)
• Šunbun (春分): 20. březen - Jarní rovnodennost, střed jara
• Seimei (清明): 5. duben – Čistota a jasnost
• Kokú (穀雨): 20. duben – Obilný déšť
• Rikka (立夏): 5. května – Začátek léta
• Šóman (小満): 21. května – Plné obilí
• Bóšu (芒種): 6. června – Zrní v uších
• Geši (夏至): 21. června – Letní slunovrat, střed léta
• Šóšo (小暑): 7. července – Malé vedro
• Taišo (大暑): 23. července – Velké vedro
• Riššú (立秋): 7. srpna – Začátek podzimu
• Šošo (処暑): 23. srpna – Konec horka
• Hakuro (白露): 7. září – Bílá rosa
• Šúbun (秋分): 23. září – Podzimní rovnodennost, střed podzimu
• Kanro (寒露): 8. října – Zlatá rosa
• Sókó (霜降): 23. října – Vpád mrazu
• Rittó (立冬): 7. listopad – Začátek zimy
• Šósecu (小雪): 22. listopad – Malý sníh
• Taisecu (大雪): 7. prosinec – Velký sníh
• Tódži (冬至): 22. prosinec – Zimní slunovrat, střed zimy
• Šókan (小寒): 5. ledna – Malé chladno, nebo také 寒の入り (Kan no iri) – Vpád chladna
• Daikan (大寒): 20. ledna – Velké chladno

Dny se mohou ±1 den posouvat.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Japanese calendar na anglické Wikipedii.