Jiří Mahen

Jiří Mahen
Jiří Mahen, 1910
Rodné jméno	Antonín Vančura
Narození	12. prosince 1882 Čáslav Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	22. května 1939 (ve věku 56 let) Brno Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtí	sebevražda
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Alma mater	Univerzita Karlova Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	dramaturg, knihovník, dramatik, novinář, básník, spisovatel, divadelní kritik, prozaik a publicista
Choť	Karla Mahenová
Příbuzní	Vladislav Vančura (2. bratranec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura, (12. prosince 1882 Čáslav^[1] – 22. května 1939 Brno^[2]) byl český básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik.

Jiří Mahen se narodil v rodině čáslavského krupaře Antonína Vančury a jeho manželky Elišky, rozené Chobotové. Pokřtěn byl jako Antonín Václav Josef Vančura.^[1] Jeho děd byl bratrem děda Vladislava Vančury. Svůj rod odvozovali od zemanů Vančurů z Řehnic; tento původ později inspiroval Vladislava Vančuru k napsání Markéty Lazarové.^[3] Mahena inspirovala historie rodu ke hře Mrtvé moře o selské rebelii na Čáslavsku, kde byl předobrazem jeho praděd Jan Vančura.

Rodina se v roce 1897 přestěhovala do Dubé, kde navštěvoval německou měšťanskou školu. Gymnázium studoval v Čáslavi a Mladé Boleslavi, kde roku 1902 maturoval. Již v té době se podílel na přípravě studentských časopisů, spolu se svým přítelem Rudolfem Těsnohlídkem.^[3]

V obtížných finančních podmínkách i se zdravotními problémy studoval v Praze filozofickou fakultu, obory čeština a němčina. Spolupracoval s anarchistickým časopisem Nový kult a časopisem Moderní život, který byl tiskovým orgánem uměleckého spolku Syrinx. Seznámil se tak především s okruhem umělců scházejících se ve vile S. K. Neumanna, jako byl František Gellner, Jaroslav Hašek či Fráňa Šrámek. Státní závěrečnou zkoušku nesložil a v letech 1907–1910 učil jako suplent na reálce v Hodoníně a poté na obchodní škole v Přerově.^[3]

Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života.

V letech 1909–1919 byl redaktorem Lidových novin; odsud přešel do deníku Svoboda, v němž byl zaměstnán do roku 1936. V letech 1918–1920 působil jako dramaturg Národního divadla Brno. Od roku 1921 byl knihovníkem, později ředitelem Veřejné knihovny města Brna.^{[4][p 1]}

Dne 6. října 1919 v Brně uzavřel občanský sňatek s Karlou Haselmannovou (1896–1991).^[5][6] Manželství bylo bezdětné. Podle odkazu vdovy je dnes ve vilce, kde žili, knihovna a Mahenův památník.^[7] O svém manželství napsala vzpomínkovou knihu Život s Jiřím Mahenem (Mladá fronta, 1978).

Nevlastní bratr Pavel Vančura byl v roce 1943 popraven za odbojovou činnost.^[8]

Jiří Mahen ukončil svůj život sebevraždou,^[9] čímž reagoval na německou okupaci. Jako další důvod se uvádí Mahenův zdravotní stav, kdy se obával, že nebude schopen další tvůrčí práce.^[8] Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně, Čestný kruh, sk. 25e/ hr.62.

Pseudonym Mahen údajně vznikl sazečovým omylem při sazbě původního pseudonymu Maheu, což byl hrdina Zolova románu Germinal.^[10]

Jiří Mahen psal též pod řadou dalších pseudonymů.^[11]

Jeho lyrická tvorba je spojena s životním postojem tzv. generace anarchistických buřičů. Podle Mahenových současníků byla jeho pozdější tvorba ovlivněna impresionismem, jak však uvedl Arne Novák v nekrologu, sám Mahen toto přiřazení rozhorleně odmítal.^[12]

V přehledu jsou uvedena v závorce první vydání v češtině:

• Plamínky (verše; V Praze, Časopis pokrokového studentstva, 1907)
• Ballady (Brno, A. Píša, 1908) Dostupné online
• Duha (cyklus veršů; V Praze, Fr. Borový, 1916) Dostupné online
• Tiché srdce (verše 1916; Přerov, Tiskařská a vydavatelská společnost, 1917)
• Scirocco (epická báseň; Brno, St. Kočí, 1923)
• Básně (předmluvu napsal Vítězslav Nezval; V Praze, Družstevní práce, 1928)
• Balady (básně Jiřího Mahena, předmluvu napsal Karel Titz, litografie Eduard Milén; Brno, Skupina výtvarných umělců, 1929)
• Rozloučení s jihem (verše, se vstupní kresbou Eduarda Miléna; V Praze, Družstevní práce, 1934)
• Požár Tater (se vstupní kresbou Aloise Wachsmana; Praha, Družstevní práce, 1934)

• Podivíni (prosa; Praha, František Adámek, 1907)
• Kamarádi svobody (1909) – studentský román. ^[13]
• Rybářská knížka (Brno, St. Kočí, 1921, Družstevní práce 1947, Čs. spisovatel 1956, 1967 a SNKL 1959, Československý spisovatel 1967)
• Měsíc (fantasie; V Praze, Stanislav Minařík 1920, Odeon 1968)
• Nejlepší dobrodružství (V Praze, Družstevní práce 1929, Rovnost 1950, Československý spisovatel 1955)
• Díže (1911) ^[14]
• Dvě povídky (1911) ^[15]
• Démoni (Hranice, Josef Hladký, 1931)
• Toulky a vzpomínky (výbor próz; upravil a vyzdobil Eduard Milén; V Praze, Družstevní práce, 1931)
• Povídky a kresby (výbor prós; upravil a vyzdobil Eduard Milén; Družstevní práce, 1931)

• Klíč (hra o jednom dějství; Praha, Dělnická akademie, 1907) Dostupné online
• Jánošík (tragédie o pěti dějstvích; Praha-Král. Vinohrady, Přemysl Plaček, 1910) Dostupné online
• Jánošík (1909) ^[16]
• Mefistofeles (dramatická legenda; V Praze, Grosman a Svoboda, 1910) Dostupné online
• První deště (tragikomedie se schválně příliš dobrými a příliš špatnými lidmi; Praha, Přemysl Plaček, 1910)
• Juanův konec (Drama o jednom dějství; Praha, Máj, mezi 1901 a 1925)
• Nebe, peklo, ráj (1919) ^[17]
• Mrtvé moře (1918) ^[18]
• Generace (komedie o třech dějstvích s předehrou; Praha, B. Kočí, 1921)
• Dezertér (hra o 4 jednáních; V Praze, B. Kočí, 1923) Dostupné online
• Ulička odvahy (prajednoduchá komedie o třech aktech; V Praze, B. Kočí, 1917,Dostupné online ČDLJ 1951, Orbis 1953)
• Praha-Brno-Bratislava (veselohra o 3 dějstvích; Praha, Otakar Štorch-Marien, 1927)
• Nasredin čili Nedokonalá pomsta (Komedie o třech dějstvích, Praha, Archiv Národního divadla 1928, B. M. Klika 1930)
• Husa na provázku (6 filmových libret; Praha : Otakar Štorch-Marien, 1925 a Orbis 1959) Dostupné online
• Josef se vrátil (1919)^[19]
• Lavička (1919)^[20]
• Náměsíčný (dramatický sketch, Praha, Jos. Springer, 1919)
• Píseň života (1919)^[21]
• Chroust (1920)^[22]
• Rodina 1933 (dvě komedie o třech dějstvích; V Praze, Družstevní práce, 1934, B. M. Klika, 1934)
• Vyzkoušení přátelé (komedie o třech dějstvích; Praha, B. M. Klika, 1934
• Mezi dvěma bouřkami (hra o třech dějstvích; V Praze, Družstevní práce 1938, Dilia 1961)

• Její pohádky (Brno, Barvič & Novotný, 1914)
• Dvanáct pohádek (ilustroval Josef Lada; V Praze, B. Kočí, 1918, Zápotočný 1935, Družstevní práce 1947 il. Jiří Trnka, Dostupné online Albatros 1969 il. J. Trnka)
• Co mi liška vyprávěla (pohádky s obrázky Fr. Hlavici; Praha, B. Kočí, 1922, Družstevní práce 1947, SNDK 1958 a 1964, Československý spisovatel 1974 a 1984, Vimperk Papyrus 1983 a 1993, Liberec Dialog 1996)

• Problémy nového dramatu německého: Hugo von Hofmansthal (Hodonín, vlastním nákladem, 1907-1908)
• Před oponou (Brno, St. Kočí, 1920)
• Režisérův zápisník (1945)^[23]

• Černovská massakra (V Hodoníně, nákladem časopisu Slovácko, 1907)
• Theseus: drama antického člověka (Praha, Časopis pokrokového studentstva, 1909)
• Pozdrav svobodné vlasti (Praha, nákladem vlastním, 1923)
• Hercegovina (poznámky, vzpomínky a pohádky; Vyškov, Fr. Obzina, 1924)
• Kniha o českém charakteru (Vyškov, František Obzina, 1924)
• Knížka o čtení praktickém (1924)^[24]
• Nutnosti a možnosti veřejných knihoven (Brno, St. Kočí, 1925)
• Pozdrav Moravy (kresby František Hlavica; V Brně, Barvič a Novotný, 1928)
• Pozdrav svobodné vlasti (hudebnina, hudba Hynek Bím, slova J. Mahen; Brno, H. Bím, 1928)
• Člověk ve všech situacích (výbor próz; V Praze, Družstevní práce, 1930)
• Kout veselí a rozmaru (V Praze, Družstevní práce, 1930)
• Antonín Procházka (studie; V Praze, Josef Sonberg a Alois Janda, 1934)
• Kapitola o předválečné generaci (V Praze, Družstevní práce, 1934)

• Dvanáct o skutečném Nasr-ed-dinovi (1940)^[25]
• Sedm vybraných básní (vybral František Halas; V Praze, F.J. Müller, 1940)
• Máchova poesie (text revidoval Bohumil Mathesius, úvodní poznámka František Halas; V Praze, Kruh krásné knihy (Václav Tomsa), 1941)
• Revoluce (1940)^[26]
• Divadelní hry, Díl I (Janošík, Mrtvé moře; Praha, Československý spisovatel, 1953)
• Drobná próza I a II (Praha, Československý spisovatel, 1953 a 1954)
• Za nocí nejtmavších na slunce pamatuj! (výbor poezie; Praha, Mladá fronta, 1955)
• Divadelní hry. II. díl (Ulička odvahy, Chroust; Praha, Československý spisovatel, 1956)
• Lyrika (Praha, Československý spisovatel, 1958)
• Mahen dětem (Brno, Krajská lidová knihovna, 1958)
• Svůj život spjal jsem v rýmy tvrdé (Literární pásmo z děl Jiřího Mahena; Praha, Měst. lid. knihovna, 1958)
• Divadelní hry. 3. díl (Praha, Československý spisovatel, 1959)
• Z dopisů dvou knihovníků, Jiřího Mahena a Stanislava Rambouska (1940)^[27]
• Jiří Mahen Josefu Pojarovi (Šest dopisů, připravil a doslov Ludvík Kundera; Plzeň, Krajská lid. knihovna, 1960)
• Máchova krajina (dřevoryty Karel Svolinský; Praha, Památník národního písemnictví, 1960 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
• Vašíček a lěší (ilustrace Karel Svolinský; Praha, SNDK, 1961 a 1965)
• Za oponou umění a života (Výbor uspořádal, doslov a pozn. naps. Vladimír Justl; Praha, Československý spisovatel, 1961)
• Balady (Praha, SNKLU, 1963)
• Pryč s divadelní idylou (Soubor projevů; Brno, Blok, 1967) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
• Dívka a vosa (Výbor z próz; Brno, Blok, 1974)
• Dvanáct zbojníčků a vrána (Pohádky; Brno, Blok, 1976, 1982, 1987)
• Divoké hnízdo (Výbor z próz; Praha, Československý spisovatel, 1982)
• Modří ptáci hor (Výbor z lyriky; Brno, Blok, 1982)
• Šupinaté sny (soubor povídek; Praha, Československý spisovatel, 1983)
• Turban, fez a čepička (Balkáne, lásko moje; Brno, Společnost přátel jižních Slovanů v ČR, 1994)
• Démoni (a jiné drobné prózy) (Křelov, Ivo Opletal, 1997)

• Čím duše překypěla (básně pod pseudonymem Antonín Dubský; Třebenice, nákladem menšinového týdeníku „Pařík“, 1912)
• Před výletem (sólový výstup pro dámu; napsala Červená sedma; V Praze, Josef Šváb, 1913)
• Jak se dělá divadlo? (nezbytná příručka pro všechna divadla a pro ochotníky, pseudonym Kamil Urbánek; Brno, St. Kočí, 1921)
• Kozí bobky z Parnasu (1921) – pseudonym Ladislav Andělíček ^[28]
• Moderní drama snadno a rychle (příručka pro básníky i diletanty, pseudonym Josef Zamazal; Brno, St. Kočí, 1921)
• Narabovaná kultura (časová studie, pseudonym Jaroslav Vrána; Brno, St. Kočí, 1921)
• O umění Růženy Němcové a Boženy Svobodové (essay, pseudonym Červená Maska; Brno, Stanislav Kočí, 1921)
• Zpívající pyramida (rozmluva s čertem, pseudonym Pavel Stodola; Brno, St. Kočí, 1921)
• Knížka pro každého spiritistu (rozřešení tajemství záhrobního, pseudonym Mahatma Batler; Brno, St. Kočí, 1922)
• Rouletabille v Čechách, aneb, Sebrané spisy Floriána Kreuzmanna (detektivní novela, pseudonym Joe Smetana; Brno, St. Kočí, 1922)
• Rozřešme českou divadelní otázku (pseudonym Richardson; Brno, St. Kočí, 1922)
• Režisérův zápisník. I. (1921) – pseudonym Richardson ^[23]
• Černá jeskyně (Pohádková hra pro mládež se zpěvy a tanci o třech jednáních, pseudonym Antonín Dubský, hudbu složil Karel Hoffmann; Praha, Fr. Švejda, 1930)
• Památce selských rebelů z roku 1680 (pseudonym Adolf Filáček; Praha, Říšská jednota republikánského dorostu čs. venkova, 1930 a 1938)
• Čarovné koření aneb Mír ve Vadilově (Hra pro mládež se zpěvy a tanci o 4 jednáních, pseudonym Antonín Dubský, hudba Karel Hoffmann; Praha, Fr. Švejda, 1931)
• Když se pucflek vydaří (vojenská fraška o 1 jednání, pseudonym J. Skála; V Praze, Zemědělské knihkupectví A. Neubert, 1932)
• Dragouni jedou ... (lidová hra se zpěvy a tanci o 3 jednáních, pseudonym J. Skála; hudbu složil Vl. Skládal Mahen, Jiří, 1882-1939 V Brtnici : Josef Birnbaum, 1933)Nade mlýnem - pode mlýnem : (Krajánek Kořínek Amorkem ...) : Veselá hra o 3 jednáních, pseudonym J. Skála; V Brtnici, Josef Birnbaum, 1933)
• Pohádka lesní samoty (lidová hra se zpěvy o 3 dějstvích, pseudonym J. Skála; hudbu napsal A. Mareš; V Praze, Zemědělské knihkupectví A. Neubert, 1933)
• Utrpením ku štěstí; nevinně odsouzen (lidová hra ze selského života ve 3 jednáních, pseudonym J. Skála; V Brtnici, Josef Birnbaum, 1933)
• Ve spárech karbanu (Hra ze selského života o 3 jednáních, pseudonym J. Skála; V Brtnici, Josef Birnbaum, 1933)
• Až srdce tvoje zahoří ...!; Slečna divoška (Veselá hra o 3 jednáních, pseudonym J. Skála; V Brtnici na Moravě, Josef Birnbaum, 1934)
• Románek tulačky Evy (lidová hra se zpěvy o 3 jednáních, pseudonym J. Skála, hudbu složil A. Mareš; V Brtnici na Moravě, Josef Birnbaum, 1934)
• Vojenský život veselý (tři vojenské aktovky, pseudonym Václav Vrána; Praha, Divadelní nakladatelství Lidové umění (J. Frey), 1938)

• 
  Jiří Mahen v době 1. svět. války (1915 nebo 1916)
• 
  Jánošík, plakát premiéry v Národním divadle, 1910
• 
  Pamětní deska v Čáslavi, kde se narodil
• 
  Busta Jiřího Mahena na pamětní desce v Brně

• Jedna z budov Národního divadla Brno na Malinovského náměstí nese jeho jméno – Mahenovo divadlo.
• Autorovo jméno nese od roku 1959 městská Knihovna Jiřího Mahena v Brně.
• V Brně jsou pamětní desky na domech v ulicích Mahenova a Solniční, busta na Malinovského náměstí a pomník v parku Danuše Muzikářové.
• Ulice Mahenova je v Brně, Praze, Kladně, Mladé Boleslavi, Ústí nad Labem, Jihlavě a dalších městech.
• Ulice Jiřího Mahena je ve Frýdku–Místku, ulice J. Mahena v Čáslavi.
• Společnost Jiřího Mahena vydává od roku 1994 svůj členský zpravodaj Milíř.^[29]

• CEJPEK, Jiří. Jiří Mahen - jeho knihovnický odkaz. Praha: SPN, 1961. Edice Ústředního vědecko-metodického kabinetu knihovnictví St. knihovny ČSSR.
• DVOŘÁK, Josef. Čtení o Mahenovi a Těsnohlídkovi. Ilustrace Karel Langer (grafik); Fotografie podle starých předloh Jaromír Funke. [s.l.]: Nakladatelství Miroslav Stejskal v Praze XII., Vilímovská 2, vydáno 1941. 229 s. (Edice: Česká literární Morava). Kapitola Část prvá: Jiří Mahen 12. XII. 1882 – 22. V. 1939, s. 11–103. 
• GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra, Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 248–253
• MAHEN, Jiří. Jiří Mahen o sobě. Rozpravy Aventina. Říjen 1925, čís. 2, s. 15. Dostupné online. 
• MAHENOVÁ, Karla, Štěpán VLAŠÍN a Jan VESELÝ. Život s Jiřím Mahenem: vzpomínky ženy. Praha: MF, 1978.
• OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/I. M-O. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. 
• VLAŠÍN, Štěpán. Jiří Mahen. Praha: Divadelní ústav, 1971.

• Seznam českých spisovatelů
• Symbolismus
• Impresionismus
• Česká literatura v letech 1900–1945

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Mahen na Wikimedia Commons
• Osoba Jiří Mahen ve Wikicitátech
• Autor Jiří Mahen ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Mahen
• Digitalizovaná díla Jiřího Mahena v České digitální knihovně
• Životopis na stránkách Knihovny Jiřího Mahena v Brně
• Jiří Mahen v Encyklopedii dějin města Brna
• Jiří Mahen ve Slovníku českých knihovníků (SCK)
• Díla Jiřího Mahena v Digitální knihovně
• Mahenův památník