|
Johann Karl Khevenhüller-Metsch
Johann Karl Khevenhüller-Metsch, též Karel von Khevenhüller-Metsch,[1] Jan kníže Khevenhüller[2] nebo Johannes von Khevenhüller-Metsch[3], počeštěně Jan Karel z Khevenhülleru (19. prosince 1839 Ladendorf[2] – 11. září 1905 Riegersburg[1][2][3]) byl rakouský šlechtic z rodu Khevenhüller-Metsch, říšský kníže, rytíř Řádu zlatého rouna[4] a politik německé národnosti z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady. ŽivotSloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti majora. Z důvodu dluhů se roku 1864 přihlásil ke sboru rakouských dobrovolníků do Mexika. Dne 19. listopadu 1864 nastoupil ve francouzském přístavu St. Nazaire na loď a 7. prosince připlul do Veracruzu, kde se připojil k 70 tisícům vojáků, kteří měli chránit a doprovázet Habsburka Maxmiliána v Mexickém císařství. Po odchodu většinového vojska Francouzů v roce 1866 Khevenhüller zůstal a byl jmenován velitelem jízdního pluku 800 mužů, zvaného "Červení husaři". Sloužil Maxmiliánovi až do tragického konce jeho vlády. Byl svědkem neúspěšného vyjednávání s prezidentem Juárezem. Když byl Maxmilián v Querétaru zastřelen, byl to Khevenhüller, kdo na citadele vztyčil bílou vlajku.[5] Byl zajat povstalci a po Maxmiliánově popravě vyjednal s mexickým generálem Porfiriem Díazem volný odchod pluku. Doprovodil Maxmiliánovu rakev zpět do Rakouska. Během celého pobytu v Mexiku si psal deník.[6] Roku 1868/1869 se zúčastnil expedice do nitra Afriky. Po roce 1868 byl dědicem statků v Čechách. Patřilo mu panství Komorní Hrádek. Roku 1871 se oženil s českou hraběnkou Eduardinou (Edinou) Clam-Gallasovou[2], s níž získal zámek Riegersburg, který dal adaptovat. Zastával funkci nejvyššího dědičného hofmistra v Rakousích a nejvyššího zemského dědičného štolby v Korutanech. Byl též uherským magnátem. Roku 1888 získal titul komořího. Byl tajným císařským radou. V roce 1903 nastoupil jako rakouský generální konzul do Bejrútu.[1][2] V zemských volbách roku 1872 byl za velkostatkářskou kurii, svěřenecké velkostatky, zvolen na Český zemský sněm.[7] Zastupoval provídeňskou a centralistickou Stranu ústavověrného velkostatku.  Zemský sněm ho roku 1872 zvolil i do Říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy). Složil slib 7. května 1872. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 za kurii velkostatkářskou. Rezignace byla oznámena dopisem 13. května 1878.[8] Od roku 1878[9] byl dědičným členem Panské sněmovny (horní komora Říšské rady).[2]. Za své zásluhy byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna a vyznamenán rakouským Řádem železné koruny. Zemřel v září 1905.[3] Příčinou úmrtí byla malárie.[2]. Je pohřben v rodové hrobce Khevenhüllerů (kryptě) na hradě Hardeggu. OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
