Josef Filip z Thun-Hohensteinu
Josef Filip Maria hrabě z Thun-Hohensteinu (německy Josef Philipp Maria Graf von und zu Thun-Hohenstein; 27. března 1856 Praha – 11. července 1932 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic a státní úředník. Od roku 1878 působil na různých postech ve státní správě v Čechách a na Moravě, svou kariéru završil ve funkci zemského prezidenta ve Slezsku (1898–1906). ŽivotopisPocházel z významné šlechtické rodiny Thun-Hohensteinů, patřil ke klášterecké linii. Narodil se jako nejstarší syn dlouholetého salcburského místodržitele Zikmunda Ignáce z Thun-Hohensteinu (1827–1897), matka pocházela z rodu Nosticů z Rienecku. Studoval práva v Praze a ve Štýrském Hradci, po studiích vstoupil v roce 1878 do státních služeb. Začínal jako nižší úředník ve Štýrsku a Kraňsku, v letech 1881–1884 byl okresním hejtmanem ve Znojmě, v roce 1881 zároveň získal titul c. k. komorníka. Od roku 1884 působil jako tajemník u českého místodržitelství, v letech 1885–1886 byl zároveň dočasným správcem okresního hejtmanství v Trutnově. V letech 1886–1892 byl okresním hejtmanem v Teplicích,[2] mimo jiné působil jako komisař ústecko-teplické dráhy. S hodností místodržitelského rady pracoval od roku 1892 u hornorakouského místodržitelství v Linci. V letech 1898–1905 byl zemským prezidentem ve Slezsku. Za zásluhy získal Řád železné koruny (1893) a velkokříž Řádu Františka Josefa (1905). Od roku 1902 byl c. k. tajným radou a získal také čestné občanství v Bohumíně (1903). Zemřel ve Vídni dne 11. července 1932. Byl pohřben na hřbitově v Nových Hradech.[3] Hrob jeho a jeho manželky se nachází za Buquoyskou hrobku. Není úplně jasné, proč nejsou pohřbeni přímo v hrobce. RodinaVe Vídni se 15. června 1881 oženil s hraběnkou Gabrielou Buquoyovou (11. 11. 1859 Vídeň – 20. 5. 1934 Vídeň[4]), sestrou rakouského ministra orby Ferdinanda z Buquoy (1856–1909). Měli spolu tři děti, z nichž dvě zemřely v dětství:
Josefův mladší bratr Felix Leopold (1859–1941) sloužil v c. k. armádě, byl důstojníkem císařských gard a za první světové války byl v hodnosti polního podmaršála velitelem v Mostaru. OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy |