|
Josef Huleš
Josef Huleš (31. ledna 1814 Rakovice[1] – 11. února 1887 Praha[2]) byl pražský komunální politik, v letech 1873–1876 purkmistr města Prahy. ŽivotPocházel z chudé rodiny[3] obchodníka s obilím.[1] Brzy se přestěhoval do Prahy, kde se věnoval obchodu s oděvy.[4] V roce 1842 získal měšťanská práva. Roku 1848 byl zvolen do sboru obecních starších, ale již o dva roky později odešel z politiky[3] a dobu Bachova absolutismu prožil v ústraní.[4] Po návratu demokracie se v roce 1861 vrátil do městské správy, kde se zaměřil především na hospodářské otázky. Podporoval také české spolky Sokol, Hlahol a Svatobor. Během pruské okupace Prahy v létě 1866 byl jmenován náměstkem purkmistra Bělského.[4] Za zásluhy mu císař udělil Řád Františka Josefa.[3] Několikrát též neúspěšně kandidoval na purkmistra.[5] V roce 1873, když císař neschválil novou volbu Václava Bělského pražským purkmistrem, zvolila městská rada do této funkce Huleše. Jeho tříleté funkční období nepříznivě ovlivňovala hospodářská krize, spojená s vysokou nezaměstnaností.[4] Přesto – nebo možná právě proto – se mu podařilo prosadit řadu investic výhodných pro budoucnost. Během jeho působení byly založeny Městská spořitelna pražská (1874), koněspřežná tramvaj (1875) a severozápadní nádraží (1875), zahájeno soustavné boření hradeb (1874) a obnova Prašné brány. Prosadil také schválení penzijního řádu pro městské úředníky a zřízení obecního chudobince na Pohořelci.[4] Pro Měšťanskou besedu, jejímž byl dlouholetým předsedou, zajistil zakoupení domu a zřízení besedních místností.[3] K dalším významným událostem v té době patřila návštěva císaře Františka Josefa (1874), který při té příležitosti udělil Hulešovi Řád železné koruny 3. třídy,[3] a slavnostní pohřby Ferdinanda V. a Františka Palackého (1876).[4] Huleš byl uznávaný pro svou pracovitost, poctivost a úsilí, s jakým nezištně hájil zájmy Prahy i celého národa.[6] 29. června 1842 se v pražském kostele sv. Havla oženil s Františkou Hamburskou (1818–1878), dcerou mistra krejčovského.[7] Jejich dcera Anna Eleonora byla první manželkou politika Julia Grégra.[8]  Zemřel roku 1887 ve věku 73 let a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.[9] Reference
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/). Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||
