|
Kančilovití
Kančilovití (Tragulidae) je čeleď drobných přežvýkavců, žijící v tropických pralesích Afriky a Asie. Někteří z nich patří mezi nejmenší žijící sudokopytníky. Kančilové představují starobylou skupinu přežvýkavců s příbuzenskými vazbami na velbloudy i jelenovité. Jejich fosilní pozůstatky, velmi podobné dnešním druhům, se dochovaly již ze spodního oligocénu. Název, mýty a legendySlovo kančil je malajského původu. Nemá tedy nic společného s kancem (jak se někdy mylně soudí, snad kvůli výrazným špičákům). Sinhálský název kančila meminna znamená v překladu „myší jelen“. Toto slovo bylo použito ve vědeckém názvu kančila indického (Moschiola meminna) a jeho překladem vzniklo anglické jméno kančila mouse deer. Kančil je v jihovýchodní Asii velmi populární tvor. Hraje důležitou roli v malajských a jávských bajkách, kde je symbolem chytrosti a mazanosti, podobně jako v Ezopových bajkách liška. Kančil indický vystupuje v Kiplingových Knihách džunglí, konkrétně v povídce Puránbhagatův zázrak, a to pod jménem Mušik nábha. RozšířeníKančilové žijí v deštných pralesích, bažinatých oblastech a v okolí vodních ploch, někteří se přizpůsobili životu v zemědělské krajině a navštěvují i plantáže a zahrady. Jeden druh, kančil vodní, obývá západní a střední Afriku, ostatní se vyskytují v jižní a jihovýchodní Asii, od Indie a jižní Číny po ostrovy Indonésie. Vzhled a morfologieKančilové jsou malí kopytníci, dorůstající hmotnosti 2–12 kg a výšky v kohoutku 30–50 cm. Pro kančily je typické poměrně zavalité tělo na tenkých končetinách, klínovitá hlava se zašpičatělým čenichem a nápadně velkýma očima. Zadní končetiny mají delší a silnější než přední, což jim umožňuje dobře skákat. Kančilové mají obvykle hnědé zbarvení, často se světlou kresbou v podobě skvrn, pruhů či bílé náprsenky. Kančilové mají mnoho primitivních znaků, V jejich chrupu je 34 zubů, horní řezáky chybí, ale horní špičáky jsou dlouhé, u samců, vyčnívají i ze zavřené tlamy. Na rozdíl od ostatních přežvýkavců mají kančilové jen dva předžaludky, chybí jim kniha, naproti tomu žlučník je dobře vyvinutý. Na bradě a v blízkosti řitního otvoru mají pachové žlázy, jejichž výměšky si značkují teritorium. Způsob životaKančilové jsou skrytě žijící zvířata, nejraději se zdržují v husté vegetaci, často v blízkosti vody. Mají noční aktivitu. Přes den přespávají pod kořeny stromů, v norách a skalních rozsedlinách. Žijí samotářsky nebo v páru a zdržují se na nevelkém teritoriu, které obhajují před ostatními kančily. Hranice teritoria označují výměškem pachových žláz. Kančilové jsou velmi čistotní a svou hladkou, lesklou srst si čistí lízáním, podobně jako kočky. PotravaVšichni kančilové jsou býložraví, živí se především zelenými částmi rostlin, ořechy a semeny, ale vyhrabávají také kořeny a hlízy. Trus v podobě drobných bobků odkládají na jedno místo, tzv. „záchodek“. RozmnožováníKančilové se rozmnožují po celý rok, nemají pevnou dobu říje. Délka březosti se pohybuje od 4 do 8 měsíců, nejdelší je u kančila vodního, který se rozmnožuje jednou ročně, asijské druhy většinou dvakrát ročně. Samice má čtyři struky, rodí však pouze 1–2 mláďata, která kojí asi 3 měsíce. Mláďata rychle rostou a dospívají již ve věku půl roku. Mohou se dožít až 12 let. Ochrana před predátoryKančily pronásleduje mnoho predátorů. Loví je kočkovité i psovité šelmy, krajty, velké druhy orlů i lidé. Afričtí i asijští domorodci kančily loví se psy nebo chytají do ok pro chutné maso. V Indonésii se používají jeho nohy k nacpávání dýmek. Přes toto pronásledování není žádný druh kančila ohrožen vyhynutím. Chyceného kančila, zvláště mládě, je možné ochočit. Lidé je v Asii rádi chovají jako domácí mazlíčky nebo živou hračku pro děti. Kančilové dokáží nepřátelům obratně unikat. Zatímco africký kančil vodní prchá před predátory do vody, kde se dovede i potápět, asijské druhy rodu Tragulus často v ohrožení znehybní, předstírají smrt, ale těsně před predátorem vyskočí a snaží se utéct nebo schovat. Tímto způsobem dokáží zmást i loveckého psa. Druhy
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||
