Vedl skupinu architektů, ke které patřili mimo jiné Karel Bubeníček, Jiří Louda a Jan Šrámek. S touto skupinou se v 60. letech 20. století postavil proti politicky vnucovanému socialistickému realismu a prosadil v Československu skutečnou moderní architekturu.
Jeho architektura je pro používání drsných betonových povrchů považována za českou obdobu brutalismu.
Životopis
Narodil se v rodině stavitele Josefa Filsaka. V období 1939–1942 byl vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po internaci pracoval v letech 1943–1945 v ateliéru Josefa Gočára jako konstruktér. Po válce v roce 1947 studoval architekturu na Českém učení technickém v Praze. V období 1949–1958 byl zaměstnancem Stavoprojektu v Praze a do roku 1960 v Konstruktivě. V období 1960–1967 pracoval v Československých aeroliniích, kde založil založil projekční skupinu určenou pro řešení návrhů letištních budov a interiérů kanceláří ČSA. Od roku 1968 pracoval v Projektovém ústavu hlavního města Prahy a od poloviny 70. let 20. století ve svobodném povolání, ve spolupráci se svým synem Karlem Filsakem ml. (* 1944).[1]
Realizace
1952–1955 – Obytné domy – okrsek K2, Ostrava-Poruba (I. obvod Nové Ostravy), stalinistický socialistický realismus v klasicistické formě.[2]
1951–1958 – Věžové domy v Kladně-Rozdělově, spolupráce s Josefem Havlíčkem