Karel I. Minsterberský

Karel I. Minsterberský
Nejvyšší mincmistr Českého království
Ve funkci: 1523 – 1525
Panovník	Ludvík Jagellonský
Předchůdce	Jindřich Tunkl z Brníčka
Nástupce	Jindřich Tunkl z Brníčka
Hornolužický fojt
Ve funkci: 1520 – 1527
Panovník	Ludvík Jagellonský, Ferdinand I.
Předchůdce	Vilém mladší z Ilburka
Nástupce	Zdislav Berka z Dubé a Lipé
Zemský hejtman v Čechách
Narození	4. května 1476 Kladsko
Úmrtí	31. května 1536 (ve věku 60 let) Ząbkowice Śląskie
Choť	Anna Zaháňská (1488–1536)
Rodiče	Jindřich I. starší z Minsterberka a Uršula Braniborská
Děti	Jindřich II. Minsterberský Jáchym Minsterbersko-Olešnický Hedvika Minsterberská Jan Minsterbersko-Olešnický Jiří II. Minsterbersko-Olešnický Markéta Minsterberská Uršula Minsterberská
Příbuzní	Markéta Minsterberská, Albrecht Minsterberský a Jiří I. Minsterberský (sourozenci) Jiří Braniborsko-Ansbašský (zeť a bratranec) Jindřich III. Minsterberský a Karel II. Minsterberský (vnoučata)
Profese	aristokrat
Commons	Charles I of Podebrady
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel I. Minsterberský (4. května 1476, Kladsko – 31. května 1536, Frankenstein), byl minsterberský a olešnický kníže a nejvyšší hejtman Českého království, pocházející z minsterberské větve rodu z Poděbrad.

Byl synem minsterberského knížete Jindřicha a jeho ženy Uršuly Braniborské, jeho dědem byl pak český král Jiří z Poděbrad. Karel byl znám jako výborný diplomat, spolupodílel se například na uzavření jagellonsko-habsburské dědické smlouvy z Vídně z roku 1515.^[1] V roce 1517 ztratil Volovsko a Stěnavsko.^[2] K nástupu reformace byl pozitivní, obzvláště mu vyhovovala nauka o nenadřazenosti církevní moci nad mocí světskou.^[3] Využíval reformačního nadšení k protiřímské politice, avšak již od poloviny 20. let 16. století se začal od náboženských novot odvracet.^[4]

V letech 1520–27 byl hornolužickým fojtem.^[5]

V letech 1523–1525 vykonával úřad nejvyššího mincmistra Českého království a stál v čele nově sestavené zemské vlády Ludvíka Jagellonského.^[6]

Byl pohřben se svojí ženou ve farním kostele svaté Anny ve Frankenštejnu.^[7]

Oženil se roku 1488 s Annou Zaháňskou, poslední členkou hlohovsko-zaháňské větve slezských Piastovců. Měli spolu dvanáct dětí.

• 1. Jindřich (30. 4. 1497 Kladsko – 25. 7. 1497 tamtéž)^[8][9]
• 2. Anna (6. 9. 1499 Kladsko – 24. 10. 1504 Wołów)^[10][9]
• 3. Kateřina (2. 9. 1500 Kladsko – 15. 6. 1507 Strzelin)^[11][9]
• 4. Markéta (27. 12. 1501 – 26. 6. 1551), manž. 1519 Jan IV. Zajíc z Hazmburka (1486 – 2. 10. 1553)^[12][13][9]
• 5. Jáchym (18. 1. 1503 Olešnice – 27. 12. 1562 Vratislav)^[9][14]
• 6. Kunhuta (25. 9. 1504 Olešnice – 25. 7. 1532 Zábřeh), manž. 1521 Kryštof z Boskovic († 13. 9. 1550 Vídeň)^[9][15]
• 7. Uršula (3. 12. 1505 Olešnice – 24. 1. 1539 Żary), manž. 1523 Hieronymus von Biberstein († 30. 6. 1549)^[16][9]
• 8. Jindřich II. (29. 3. 1507 Olešnice – 2. 8. 1548 Bierutów), kníže minsterberský, olešnický a bernštatský, I. manž. 1529 Markéta z Pernštejna (30. 7. 1514 – 10. 6. 1529), II. manž. 1537 Markéta Meklenburská (8. 4. 1515 Schwerin – 30. 8. 1559 Bernstadt)^[17][9]
• 9. Hedvika (10. 6. 1508 Olešnice – 28. 11. 1531 Lehnice), manž. 1525 Jiří Braniborsko-Ansbašský (4. 3. 1484 Ansbach – 27. 12. 1543 tamtéž), braniborsko-ansbašský markrabě a krnovský, ratibořský a opolský kníže^[18][9]
• 10. Jan (4. 11. 1509 Olešnice – 28. 2. 1565 tamtéž), kníže minsterberský, olešnický a bernštatský, I. manž. 1536 Kristyna Szydlowiecka (1519 – 17. 6. 1556), II. manž. 1561 Markéta Brunšvicko-Wolfenbüttelská († 27. 10. 1580 Stauffenburg)^[19][9]
• 11. Barbora (4. 2. 1511 Olešnice – 6. 4. 1539 tamtéž), abatyše ve Střelíně^[9][20]
• 12. Jiří II. (30. 4. 1512 Olešnice – 31. 1. 1553 tamtéž), kníže minsterbersko-olešnický, manž. Eliška Kostková z Postupic († 1553)^[9][21]

• FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2. 
• FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 95–106.
• FUKALA, Radek. Slezsko – neznámá země Koruny české : knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. 
• GŁOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice: Urzad Miasta i Gminy Ziebice ; Muzeum w Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky) 
• GŁOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel I. Minsterberský na Wikimedia Commons
• Radek Fukala: Silesian Duke Charles I of Münsterberg and Oels and His Power Aspirations. Prague Papers on the History of International Relations, 2018, 2.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Předchůdce: Jindřich I. Starší

Minsterberský kníže 1498–1536

Nástupce: Jindřich II. Minsterberský

Předchůdce: Jiří Minsterberský

Olešnický kníže 1502–1536

Nástupce: Jindřich II. Minsterberský

Předchůdce: Vilém mladší z Ilburka

Hornolužický fojt 1520–1527

Nástupce: Zdislav Berka z Dubé a Lipé