Karla Vobišová-Žáková

Karla Vobišová-Žáková
ak. sochařka Karla Vobišová-Žáková
Rodné jméno	Karla Vobišová
Narození	21. ledna 1887 Kunžak Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. června 1961 (ve věku 74 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Povolání	sochařka
Manžel(ka)	Josef František Žák
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karla Vobišová-Žáková, (21. ledna 1887 Kunžak^[1] – 7. června 1961 Praha) byla první česká profesionální sochařka.

Karla Vobišová se narodila v obci Kunžak u Jindřichova Hradce, jako třetí dítě z celkem třinácti. Byla dcerou Františka Vobiše, mlynáře a krupaře v Kunžaku a jeho manželky Marie.^[1] První praktické dovednosti v sochařství získala v ateliérech Břetislava Kafky v Červeném Kostelci. Studovala jako hospitantka v letech 1911–1913 a v roce 1916 na sochařské škole v Hořicích u profesora Quido Kociana.^{[2][p 1]} Ve studiu pokračovala v letech 1917–1921 na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesorů Josefa Drahoňovského, Bohumila Kafky, Stanislava Suchardy a Štěpána Zálešáka. V roce 1919 a 1920 pobývala studijně v Mnichově a u prof. Antona Hanáka ve Vídni, v letech 1920-1924 v Paříži u Emila Antoina Bourdella.

Vdala se za svého bývalého spolužáka z hořické školy – sochaře Josefa Žáka (1886–1952);^[3] měli spolu dva syny (Přemysl, ̽1924, Karel, ̽1929)

Byla členkou uměleckých sdružení:

• Kruh výtvarných umělkyň (v roce 1933 byla zvolena jeho předsedkyní)^[4]
• Brněnský výtvarný spolek Aleš^{[p 2]}

Zemřela v Praze, je pohřbena na pražském Vyšehradském hřbitově^[5].

• 1928 výroční cena, Výtvarný odbor IV. třídy České akademie věd a umění
• 1941 čestné uznání, Výtvarný odbor IV. třídy České akademie věd a umění

• Karla Vobišová-Žáková je čestnou občankou rodné obce Kunžak, kde je též umístěna její pamětní deska.
• Ke stému výročí narození byla uspořádána výstava životního díla ve Středočeské galerii (1987-1988)

Díky podpoře Bohumila Kafky získala Vobišová první veřejné zakázky. Je autorkou monumentálního pískovcového Pomníku padlým legionářům v Nové Pace^[6] a Památníku padlým v 1. světové válce v Kunžaku se sochou legionáře (1933).^[7]

Od roku 1922 vytvořila v bronzu několik menších soch modelovaných sumárně a bez zbytečných detailů, s výraznými gesty rukou (Lotova žena, 1922, Sibyla, 1922, Tatínek se synkem, 1922, Nový život, 1930).^[8]

Vytvořila pamětní desku s portrétem Elišky Krásnohorské a roku 1929 získala první cenu v soutěži na pomník Elišky Krásnohorské. Za jeho realizaci (1931) obdržela vyznamenání Akademie věd a umění.

Vobišová je autorkou četných sochařských portrétů známých osobností (Otokar Březina, Jaroslav Vrchlický Charlotta Masaryková, Marie Winterová-Mezerová, Bohumil Kafka, Teréza Nováková, Helena Malířová, Marie Pujmanová, Karolína Světlá, Fráňa Šrámek a paní Šrámková, S.K. Neumann a paní Neumannová, Josef Hora, Václav Šolc, Božena Němcová, Karel Hynek Mácha, Minka Podhajská, Renáta Tyršová, Otakar Mařák, Bohuslav Martinů, PhDr J. Václavková, dr. F. Staněk, K. Weinzettl, K. Jonáš) a pamětních desek.^[9]

Vobišová často portrétovala děti - své vlastní (Přemysl, 1921, 1925, 1925, Karel, 1931) i jiné (Dášenka, mramor, 1930, Alenka, 1935) nebo děti Tomáše Bati při příležitosti Zlínského salonu.^[10] Mimo to tvořila volná portrétní díla (Hlava ženy, javorové dřevo)^[11] a ženské akty (Akt, sádra, 1924, Otvírání studánek, mramor, 1935, Léto, bronz, Réva, kararský mramor, Čtenářka, mušlový vápenec, 1937, Dívka s květinou, bronz, Děvčátko, bronz)^[12] Na jejím náhrobku na vyšehradském hřbitově je osazena její plastika Sochařka z roku 1950. Kromě toho zde již roku 1920 jako studentka vytvořila pískovcový náhrobek F. Kukly (1920).

Vobišová se sakrálním uměním zabývala soustavně - vytvořila sochu blahoslavené Anežky z polychromovaného lipového dřeva pro hlavní oltář kostela na Spořilově v Praze, polychromovanou sochu blahoslavené Zdislavy pro plzeňské dominikány (1927), sousoší sv. Petra a Pavla pro kostel v Bratislavě, nebo Pietu z bílého mramoru pro kostel ve Velké Belině na Slovensku (kolem 1960).^[10]

Od dubna 2018 je v pražské katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha umístěno sousoší svatého Vojtěcha, obklopeného bratrem Radimem a přítelem Radlou. Socha je výsledkem soutěže vypsané v roce 1936. Původní návrh Karly Vobišové-Žákové z roku 1937, který získal v soutěži 2. cenu (první nebyla udělena), představoval pololežícího světce podpíraného dvěma anděly.^[13] Během deseti let vytvořila sochařka tři modely v různých velikostech a finální sádrový model byl vystaven v katedrále v roce 1947. K obnovení prací a realizaci sousoší ve stříbře však došlo až po smrti umělkyně, v období 2010–2018.^[14]

• výstavy Kruhu výtvarných umělkyň v Obecním domě v Praze 1922,^[15] 1924
• 1927 Karla Vobišová jako host Kruhu výtvarných umělkyň, Obecní dům v Praze^[16] a 1939^[17]
• 1959 Sochařka Karla Vobišová českému písemnictví v Památníku národního písemnictví v Praze.
• 1987 Výstava životního díla sochařky u příležitosti stého výročí narození ve Středočeské galerii v Praze.
• 2018 Výstava Karla Vobišová – Básnířka tváří a kamene, galerie Michal's collection, Praha (spojená s křtem monografie)

• 1919 Pomník padlým v 1. světové válce v Nové Pace^[18]
• 1927 Pamětní deska Elišky Krásnohorské na domě v Černé ulici v Praze^[19]
• 1927 Portrétní plastika Renáty Tyršové^{[p 3]}
• 1931 Pomník Elišky Krásnohorské na Karlově náměstí v Praze (odhalen 1937)
• 1933 Pomník padlým v 1. světové válce v Kunžaku^[20]
• Pamětní deska Fráni Šrámka na rodném domě v Sobotce
• 1937 první cena v soutěži na náhrobek sv. Vojtěcha Sousoší Svatý Vojtěch umírá, stříbro, Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha (sádrový návrh 1947, odstraněno po komunistickém převratu 1948, odlito ve stříbře 2018)^[21]
• 1960 socha Réva (Dívka s hrozny), Park Kampa, Praha

• Národní galerie v Praze (Ch. Garrigue Masaryková, mramor, Karolina Světlá, bronz, B. Martinů, bronz)
• Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě (A.M. Tilschová, bronz)
• Severočeská galerie v Litoměřicích (K.H. Mácha, sádra)
• Středočeská galerie - GASK (Javorka, bronz)
• Galerie hlavního města Prahy (Mír dětem celého světa, lípa, 1939)
• Moravská galerie v Brně (portrét babičky, hruška, 1927)
• Sbírka tělesné výchovy a sportu Národního muzea (Renata Tyršová, sádrová patinovaná plastika na podstavci z umělého mramoru)^[22]
• Památník národního písemnictví (Josef Hora, bronz)
• Náprstkovo muzeum Praha (F. Plamínková, mramor)
• Jedličkův ústav v Praze (prof. Rudolf Jedlička, mramor)
• Archiv Marie Pujmanové v Praze (M. Pujmanová, bronz)
• Muzeum Terezín (Nepokořeni, bronz, 1955)
• Město Sobotka (Fráňa Šrámek, bronz, mramor, V. Šolc, cín)
• Chodské muzeum Domažlice (J. Vrchlický, bronz)
• Základní škola Kunžak (Božena Němcová, bronz)
• Zbiroh - kino v přírodě (J.V. Sládek, cín)
• Balneologické múzeum Piešťany (L. Winter, růžový vápenec)
• soukromé sbírky (Otakar Ostrčil, Otakar Březina, M. Měřičková, dědeček sochařky)

• ŽÁK, Karel Václav. O tvorbě první české sochařky Karly Vobišové. Příprava vydání Zdeněk Máslo. [s.l.]: Kruh přátel díla Karly Vobišové, 2018. 98 s. ISBN 978-80-270-0134-7. 

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karla Vobišová-Žáková
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karla Vobišová-Žáková na Wikimedia Commons
• Doc. PhDr. Jiří Šetlík CSc.: Vzpomínka na sochařku Karlu Vobišovou Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Rodopisná revue online, Vobišová Karla
• Karla Vobišová-Žáková v informačním systému abART