Konceptuální umění

Konceptuální umění je spíše nežli forma umění forma nazírání na umění – idea umění a umění samotné jsou jedno a totéž. Jinými slovy – slovní definice uměleckého díla, jeho fotografická a materiální reprezentace, výsledek jsou pro konceptuálního umělce rovnocenné a tudíž stejně hodnotné. Konceptuální umění je tedy při zachování ideje či jiné formy reprezentace opakovatelné.

S pojmem konceptuálního umění přišel Američan Joseph Kosuth (* 1945) ve svém díle Jedna a tři židle (1965). Příznivci konceptuálního umění netvoří žádné přesně vymezené uskupení, jde spíše o intelektuální orientaci, ve které se od 70. let užívají velmi rozdílné výrazové prostředky.

Mezi známé konceptuální umělce patří: Angličané Terry Atkinson (* 1930), Michael Baldwin (* 1945) a Harold Handl (* 1940); Američan Sol LeWitt (1928–2007) a Francouzi Bernar Venet (* 1946) a Benjamin Vauthier (* 1935).

Fotografie dostala v konceptuálním umění některých autorů klíčovou roli. Řada autorů ji začala používat pro přesnější vyjádření svého konceptu. Za průkopníky se považují manželé Becherovi nebo Edward Ruscha. Jiní další výtvarníci kombinovali fotografii s textem.^[1]

Mezi další konceptuální umělce dvacátého prvního století se řadí například americká fotografka Annie Leibovitz nebo německý umělec Hans-Peter Feldmann. Z českých fotografů se konceptuální fotografii věnuje například Jan Vávra, Jan Ságl nebo Miloš Šejn.

• Sophie Calle (* 1953, Francie)
• Sandy Skoglund (* 1946, USA)
• Vadim Guščin (* 1963, Rusko)

• 
  Vadim Guščin: Barevné obálky 3, 2010
• 
  Vadim Guščin: Tabletky 3, 2011

• Vladimír Boudník
• Milan Knížák
• Jan Mlčoch
• Čestmír Suška
• Miloš Šejn
• Petr Štembera
• Jan Wojnar

• A. Chatelet a kol.: Světové dějiny umění. Ottovo nakladatelství, Praha 2004, str. 559.
• E. H. Gombrich: Příběh umění. Odeon, Praha 1992.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu konceptuální umění na Wikimedia Commons
• Téma Konceptuální umění ve Wikicitátech
• Barbora Klímová:Československý konceptualismus dnešním pohledem (2017
• Robert Janás, (Ne)nápadná generace Insiderů. Mladí výtvarníci v galerii Futura, Hospodářské noviny, 22. února 2005, s. 10 Archivováno 14. 3. 2016 na Wayback Machine.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.