|
Lodovico Castelvetro
Lodovico Castelvetro (1505, Modena – 21. února 1571, Chiavenna) byl italský renesanční filolog, filozof a spisovatel, který sehrál významnou roli ve vývoji klasicismu, zejména dramatu.[1][2] ŽivotPocházel z rodiny bohatého obchodníka. Na přání svého otce studoval práva v Bologni, Ferraře, Padově a Sieně. Po návratu do Modeny začal roku 1532 přednášet práva na místní univerzitě, pro nemoc se však začal zabývat literaturou, zejména okcitánskou poezií.[2]  Jeho další život neblaze ovlivnil spor s básníkem Annibalem Carem. Roku 1553 zkritizoval v soukromém dopise jednu jeho kancónu a když kritika vešla ve známost, čelil Carově Apologii odpovědí s názvem Ragioni d'alcvne cose segnate nella canzone di Anibale Caro (1559, Důvody některých věcí vytčených v kancóně Annibala Cara). Caro jej také nařkl, že si objednal vraždu jednoho z jeho lidí, a také byl obviněn římskou inkvizicí z kacířství za překlad jednoho spisu Philippa Melanchthona. Castelvetro uprchl do Ferrary a následně do svého domu v Chiavenně a byl v nepřítomnosti odsouzen k smrti a ke ztrátě majetku.[2] V letech 1564 ař 1566 učil na Ženevské univerzitě, pak pobýval v Lyonu, odkud musel roku 1567 kvůli náboženským válkám uprchnout do Ženevy (přišel při tom o svou knihovnu a část rukopisů) a odtud se vrátil do Chiavenny, Roku 1569 odjel do Vídně, kde získal od císaře Maxmiliána II. souhlas s vydáním svého nejvýznamnějšího díla Poetica d'Aristotele vulgarizzata et sposta (1570, Překlad a výklad Aristotelovy Poetiky), čímž přispěl k uzákonění zásady tří jednot jako závazného pravidla dramatu. Po návratu do Chiavenny onemocněl a záhy zemřel.[3] Výběrová bibliografie
OdkazyReference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||
