Lokomotiva T 201.9
Lokomotiva T 201.9 je posunovací lokomotiva vyrobená v roce 1916 firmou Crochat pro potřeby francouzské armády. Roku 1928 byla prodána do cukrovaru v Nymburce, kde sloužila až do jeho uzavření v 90. letech. Vznik a výrobaUž během prvních bojových operací I. světové války se ukázalo, že kouřící parní lokomotiva s natlakovaným kotlem je pro nepřítele snadno zaměřitelným a zranitelným cílem, že provozování stroje s hořícím ohněm pro manipulaci s municí je značně rizikové a pro kouř a spotřebu kyslíku ho nelze použít v uzavřených, špatně větraných prostorách. Vojenské dráhy se tak poohlížely po vhodnějším principu pohonu kolejového vozidla. Takové lokomotivy vyvinuly ve Francii Ateliers de constructions de locomotives Henryho Crochata.[pozn. 1][1] Motorové petrolej-elektrické lokotraktory Crochartovy konstrukce na objednávku francouzského ministerstva války vyráběly v licenci i společnosti Saint-Chamond,[pozn. 2] Schneider et Cie a další.[2] Celkem tak v letech 1916–1918 vzniklo 515 strojů tří typů: pro normální rozchod dvounápravový 22 L 2 N, větší čtyřnápravový 44 L 4 N, a typ 14 L 4 60 pro rozchod 600 mm.[1] Typu 22 L 2 N bylo vyrobeno až 170 ks[pozn. 3], z nich armáda převzala 130 ks, zbylé pak získaly Společnost severní dráhy (la Compagnie des Chemins de Fer du Nord) a Pařížská plynárenská společnost (la Compagnie du Gaz de Paris).[1][3] Technické provedeníLokotraktor 22 L 2 N byl kapotový, s věžovou kabinou strojvůdce uprostřed. Nápravy byly vedeny rozsochami a odpruženy listovými pružinami. Osazen byl čtyřválcovým zážehovým motorem na petrolej o výkonu asi 120 koní, spřaženým s kompaudním dynamem Crochat 500 V/160 A.[4] Každá z obou náprav byla přes dvourychlostními redukční převod s čelním ozubením (poměr 1/16,2) poháněna vlastním trakčním motorem Thompson-Houston,[5] zavěšeným v pojezdu. Mechanická převodovka poskytovala jízdní charakteristiku ve čtyřech stupních, kdy při rychlosti 3,6 km (I.°) stroj vyvinul 4,5 t tažné síly na obvodu kol, 3 t při 5,75 km (II.°), 2,25 t při 8 km (III.°), a 1,5 t při 12 km (IV.°). Maximální hmotnost posunovaného dílu byla 250 t.[4][3] Hmotnost lokomotivy byla 22 t (s opancéřováním až 24 t).[4] Brzda byla pouze ruční (u T201.9001 bylo dosazeno průběžné potrubí tlakové brzdy). ProvozLokotraktory byly určeny pro manévrování s těžkými železničními děly (d'artillerie lourde sur voie ferrée - ALVF), pro posun na vojenských vlečkách za bojovými liniemi, v muničních skladech a v pevnostních objektech.[4] Po skončení 1. světové války se část vojenského materiálu stala přebytečnou a v letech 1919-1922 byla odprodávána civilním zájemcům. Jeden ze strojů 22 L 2 N se tak roku 1928 dostal na vlečku nymburského cukrovaru, kde s pozdějším označením T 201.9001 s úpravami sloužil až do roku 1997.[3] Zbylé lokotraktory francouzské armády zůstaly ve službě až do druhé světové války, když dělostřelecké normálie stále předurčovaly použití typu 22 L 2 N pro manipulaci s mobilními děly ALVF. Několik exemplářů ukořistěných v roce 1940 německý wehrmacht ještě využil,[4] z nich některé byly ke konci války zavlečeny dále na východ. Zachované lokomotivy
OdkazyPoznámky
Reference
LiteraturaARMAND, Louis. Histoire des chemins de fer en France. [s.l.]: Les presses modernes, 1963. 416 s. Související článkyExterní odkazy
|