|
Lomazice
Lomazice (německy Lametitz) jsou zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Ležely sedm kilometrů jihovýchodně od Kadaně na pravém břehu řeky Ohře mezi Dolany a Běšicemi. Zanikly v roce 1967 zatopením v důsledku výstavby vodní nádrže Nechranice.[1] NázevNázev vesnice je odvozen z osobního mužského příjmení Lomoz ve významu ves lidí Lomazových. V historických pramenech se vyskytuje v mnoha podobných tvarech: Lomuzicz, Lonassicz, Lanassycz, Lomasicz, Lomazycze, Lomoticze aj.[2] HistorieNa severovýchodním okraji vesnice byly v roce 1967 J. Bubeníkem popsány objekty z doby římské a keramické střepy dokládající existenci sídliště v časné době slovanské a ve střední a mladší době hradištní. Další pravěké objekty a snad raně středověké sídliště se nacházelo na jihozápadním okraji vesnice v místech zvaných Kostelní pole. Třetí sídliště mohlo stát asi půl kilometru jihovýchodně od vesnice u cesty do Drahonic, kde Evžen Neustupný zkoumal hrob knovízské kultury.[3] První písemná zmínka připomíná Lomazice k roku 1088, ale nachází se ve falzu ze dvanáctého století, podle nějž kníže Vratislav II. vesnici věnoval vyšehradské kapitule („Wratizlaus rex eccl. Wissegrad. Loumazicich terram donat.“[2]).[4] Další zmínky pochází až ze čtrnáctého století, kdy už v Lomazicích stával farní kostel svaté Máří Magdaleny. Farnost byla chudá, a proto byl kostel roku 1352 osvobozen od placení papežského desátku. Z let 1354–1365 pochází zprávy o Hynkovi z Lomazic, ale později se vesnice stala součástí panství Pětipsy a od šestnáctého století patřila k Polákům, u nichž zůstala až do zrušení poddanství.[5] Podle berní ruly z roku 1654 žili ve vesnici dva sedláci, osm chalupníků a jeden poddaný bez pozemků. Sedláci měli celkem sedm potahů, obdělávali 129 strychů půdy a chovali osm krav, tři jalovice a osm prasat. Chalupníkům patřily dva potahy, 88 strychů půdy a šestnáct krav, devět jalovic, devět ovcí, pět prasat a dvě kozy.[6] Roku 1846 měla vesnice 56 obyvatel. Patřila knížeti Windischgrätzovi, ale zdejší velkostatek vlastnila až do roku 1923 dolnobeřkovická větev Lobkoviců.[6] Na severovýchodním okraji vesnice byl od šedesátých let devatenáctého století do roku 1910 otevřen důl Trojjedinost vybavený parním strojem o výkonu dvanáct koňských sil. Ze dvou tři metry mocných slojí zde sedm horníků těžilo ročně asi dva tisíce tun hnědého uhlí. Celková produkce dolu mohla dosáhnout až 50 000 tun. V menším dole Vilemína se do roku 1905, kdy byl uzavřen, vytěžilo ročně asi tisíc tun uhlí. Celkem se v něm mohlo vytěžit až 20 000 tun.[7] Přes Ohři vedl dřevěný most, který byl roku 1912 nahrazen betonovým. Za použití mostu se vybíralo mýto.[8] Zánik vesnice je spojen s výstavbou vodní nádrže Nechranice, která začala v roce 1961. Pozůstatky Lomazic byly zaplaveny v letech 1967–1968, kdy probíhalo napouštění přehradního jezera.[9] Přírodní poměryLomazice stávaly v Mostecké pánvi na pravém břehu Ohře v nadmořské výšce okolo 240 metrů a jejich katastrální území měřilo 141 hektarů.[8] Místo, kde vesnice stála, se nachází ve vodou zaplavené jihozápadní části katastrálního území Březno u Chomutova.[10] Na řece se při tání sněhu vytvářely bariéry ledových ker, které způsobovaly záplavy přilehlých chmelnic.[8] ObyvatelstvoPři sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 79 obyvatel (z toho 37 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[11] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 83 obyvatel: jednoho Čechoslováka a 82 Němců. Kromě jednoho člověka bez vyznání se všichni hlásili k římskokatolické církvi.[12]
Obecní správaPo zrušení patrimoniální správy se Lomazice roku 1850 staly samostatnou obcí, ale při sčítání lidu v roce 1869 už byly osadou obce Poláky,[6] kterou zůstaly až do svého zrušení dne 1. dubna 1967.[14] Lomazická elektrárna.jpg) Od roku 1908 dodávala elektřinu do Kadaně a okolních vesnic želinská elektrárna. Její výkon však nedostačoval, a proto město Kadaň rozhodlo o výstavbě nové výkonnější vodní elektrárny u Lomazic. Ta byla spuštěna roku 1925 během prvního roku provozu se k její rozvodné síti připojilo 233 sídel. Sedm kilometrů dlouhý kanál přiváděl vodu do elektrárny, kde poháněla tři Francisovy turbíny s celkovým výkonem 7 280 kilowattů. Cena elektrárny dosáhla dvou set miliónů korun, které mělo město splácet do roku 1957. Německá okupační správa však dluh v roce 1938 anulovala.[15] PamětihodnostiNa návsi stával původně gotický kostel svaté Máří Magdaleny. V roce 1692 proběhla jeho barokní přestavba. Druhou významnou památkou býval pozdně barokní beneficiátní dům z roku 1776, který nechala postavit Marie J. z Pergenu. Jednopatrová budova měla obdélný půdorys, fasády členěné pilastry a štukové šambrány kolem oken. Průčelí zdůrazňoval rizalit.[16] OdkazyReference
Související článkyExterní odkazy |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
.jpg)
