Ludvík VI. Francouzský
Ludvík VI. Francouzský řečený Tlustý (francouzsky Louis VI le Gros, 1. prosince 1081, Paříž – 1. srpna 1137) byl francouzský král (1108–1137) z dynastie Kapetovců, syn krále Filipa I. a jeho první manželky Berty Holandské. Během své vlády upevnil královskou autoritu, mnoho času trávil v sedle na vojenských taženích[1] a stal se fundátorem mnoha klášterů.[2] Když v roce 1124 německý císař Jindřich V. ohrožoval království, jako první shromáždil francouzské vojsko pod praporem ze Saint Denis později nazvaným Oriflamme. Jeho přítelem, rádcem a prvním životopiscem byl opat Suger. V posilování a sjednocování do té doby rozdrobené Francie – a také v obdobích dlouhé vlády – pokračoval jeho syn Ludvík VII. (1137–1180) a vnuk Filip II. (1180–1223). ŽivotV deseti letech Ludvík VI. přišel o matku, kterou otec po osmnácti letech manželství zapudil a znovu se oženil s Bertradou z Montfortu. Ludvíka, nejstaršího syna ze svazku s Bertou, stanovil svým dědicem. Údajně krásná Bertrada porodila králi další syny, snažila se intrikovat proti následníkovi a dokonce jej chtěla nechat otrávit.[3]
Král Filip zemřel v červenci 1108 a Ludvíkova korunovace proběhla 8. srpna v Orléansu. Dlouhá léta se Ludvík snažil vyjít s ovdovělou Bertradou a ještě v letech 1109–1113 a 1116–1120 válčit se sousedním králem Anglie Jindřichem I. Roku 1124 své schopnosti prokázal i odražením útoku císaře Jindřicha V. V roce 1127 zasáhl Ludvík ve Flandrech, kde byl během mše svaté v kostele Saint-Donatien v Bruggách zavražděn flanderský hrabě a Ludvíkův přítel Karel Dobrý. Po vraždě hraběte se Flandry nacházely ve stavu úplného chaosu a Ludvíkovi se zde podařilo alespoň na krátkou dobu prosadit svou autoritu. Protože Karel nezanechal žádného nástupce, objevilo se hned několik uchazečů o nástupnictví. Díky Ludvíkovi a jeho vojsku se stal hrabětem Vilém Clito, pravnuk flanderského hraběte Balduina V. Společně s Vilémem Clitem se Ludvíkovi podařilo porazit ostatní uchazeče o hrabství, a také chytit a nechat popravit vrahy Karla Dobrého. Úspěch netrval dlouho, nespokojení občané reptali proti novému hraběti, přesvědčeni, že francouzský král nemá právo se vměšovat do volby flanderského hraběte.[5] Mezi obyvatelstvem (včetně nejvýznamnějších měst) rostla podpora Dětřicha Alsaského, kterého Bruggy v březnu 1128 uznaly hrabětem[6] a spor o titul vygradoval na bitevním poli. Po smrti Viléma Clita v bitvě u Alostu Ludvík akceptoval jako flanderského hraběte Dětřicha Alsaského a přijal od něj lenní hold.[7] Ke konci života Ludvík trpěl výraznou tloušťkou, bez pomoci se nebyl schopen dostat na koňský hřbet a často jej trápily zažívací potíže.[8] Zemřel v létě 1137 na dysenterii, krátce poté, co domluvil svému synovi sňatek s akvitánskou dědičkou a byl pohřben po boku svých otců v tradičním kapetovském pohřebišti v Saint-Denis. Manželství a potomciPrvní Ludvíkovou manželkou byla Adéla Savojská, dcera Humberta II. Savojského a Gisely Burgundské. Z tohoto svazku pocházeli:
Vývod z předkůOdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|