|
Miroslav Barvík
Miroslav Barvík (14. září 1919 Lužice u Hodonína – 2. března 1998 Brno) byl český hudební skladatel a kritik. ŽivotPo maturitě v roce 1937 studoval na brněnské konzervatoři skladbu a klavír. Současně na Masarykově univerzitě studoval hudební vědu. Konzervatoř absolvoval u Václava Kaprála Symfoniettou pro orchestr, ženský sbor, varhany, klavír a alt solo. V letech 1942–1944 byl soukromým žákem Vítězslava Nováka a studium dokončil mistrovským kurzem Pražské konzervatoře u Jaroslava Řídkého. Poté pracoval jako učitel hudební teorie, klavíru a dirigování v hudebním ústavu v Moravské Ostravě (1942–1945). Po osvobození se stal kulturním referentem v Brušperku, oblastním inspektorem hudebních škol, tajemníkem brněnské konzervatoře a sbormistrem dělnického pěveckého sboru při Okresním výboru Komunistické strany v Králově Poli. 1946–1968V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění. Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[1] Později podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[2] S Václavem Dobiášem založil v únoru 1948 Akční výbor Syndikátu českých skladatelů,[3] patřil ke svazovým funkcionářům kteří vyřazovali z repertoárů vůdčí osobnosti moderní hudby – např. skladby Debussyho, Stravinského a mnoha jiných.[1] V roce 1949 se stal profesorem dějin hudby a teoretických předmětů na Pražské konzervatoři a externě učil opět na brněnské konzervatoři a jiných školách. V letech 1949–1956 byl pracovníkem aparátu Svazu československých skladatelů; kde byl od května 1949 do června 1953 generálním tajemníkem. V letech 1953–1956 byl vedoucím hudebního odd. Státního výboru pro věci umění. 1957–1958 byl uměleckým vedoucím AUS, později pracoval na ministerstvu školství a kultury (1961–1963) a v letech 1963–1966 byl pracovníkem ideologického odd. ÚV KSČ.[3] V roce 1966 byl jmenován uměleckým ředitelem Státní opery v Brně (dnes Janáčkovo divadlo). 1968–1998Po Invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 byl vyloučen z komunistické strany, proti okupaci se vysílalo veřejně z divadelního rozhlasu, proto byl z funkce ředitele odvolán. V roce 1979 odešel do důchodu. Zemřel 2. března 1998 v Brně. Po jeho smrti, kdy byla v nekrologu v Lidových novinách zdůrazněna jeho angažovanost pro komunistický režim, [4] vystoupil na obranu jeho lidských vlastností Václav Žilka.[5] DíloKantáty
Orchestrální skladby
Komorní skladby
Ostatní
Knižní publikace
OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||
