Mnohonožky
Trigoniulus corallinus
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	členovci (Arthropoda)
Podkmen	stonožkovci (Myriapoda)
Třída	mnohonožky (Diplopoda) De Blainville in Gervais, 1844 [1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mnohonožky (Diplopoda) jsou členovci z podkmene stonožkovců. Ve starší klasifikaci byly mnohonožky řazeny mezi vzdušnicovce.

Tělo mnohonožek je na průřezu kruhovité nebo půlkruhovité. Jedinci s tělem zploštělým z břišní strany se zpravidla stáčejí v kuličku, jedinci s tělem v průřezu kruhovitým se stáčejí do spirály.^[2] Kutikula je tvořena chitinem a navíc bývá zpevněna vápenatými solemi, zpravidla je prostoupena uhličitanem vápenatým. Tělo se skládá z mnoha segmentů, které vznikly splynutím dvou původních článků, proto se jim říká diplosomity.

Tělo je děleno na dvě tagmata: hlavu a trup. Ve starší literatuře je uváděno dělení na tři tagmata: hlavu, čtyřčlánkovou hruď a mnohočlánkový zadeček.

Hlava je spíše kulovitá. Horní pysk překrývá kusadla se dvěma páry čelistí, spodní pár je srostlý v gnathochilarium, takže spolu s horním pyskem uzavírá zespodu ústní ústrojí. Na hlavě je umístěn jeden pár tykadel se 7 až 8 články. Mnohonožky mají jednoduché oči – ocelli, ale někteří zástupci jsou slepí.

Mezi hlavou a trupem je jeden beznohý, volný krční článek – collum. Další tři články trupu mají po jednom páru nohou. Na třetím ze čtyř uvedených segmentů jsou pohlavní otvory obou pohlaví. Každý další tělní segment má obvykle dva páry nohou, které jsou slabé a umožňují mnohonožkám jen pomalý pohyb. Nohy nikdy nejsou na předposledním preanálním segmentu. Nejvyšší celkový počet nohou byl zjištěn u druhu Eumillipes persephone, který jich má celkem 1306.^[3][4]

Největším zástupcem v dějinách života na Zemi byl obří prvohorní druh Arthropleura armata, dosahující délky až kolem 263 cm.^[5]

Poznámka: Podle fylogenetické studie z roku 2016.^[6] Větve, pro které nebyla k dispozici úplná data o transkriptomu, jsou označené (?).

Mnohonožky jsou většinou býložravci. Živí se nejčastěji odpadlými částmi rostlin, jako jsou mrtvé listy, nebo jiným rozkládajícím se organickým materiálem.

Některé větší druhy mnohonožek jsou masožravé a loví hmyz.^[7]

Mnohonožky mají rády vlhko, žijí pod kameny, tlejícím listím, pod kůrou a v houbách.

Zástupci jsou například mnohonožka lesní, mnohonožka dvoupásá, dlouženka slepá, uzlenka čpavá, mnohonožka zemní, drobnulka zemní nebo svinule lesní – pestře zbarvená mnohonožka, která se při nebezpečí svine do kuličky.

• KRATOCHVÍL, Josef, a kol. Klíč zvířeny ČSR. Díl III. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 869 s. (Studie a prameny. Sekce biologicko-lékařská; sv. 36). S. 27–48. 
• LANG, Jaroslav. Mnohonožky – Diplopoda. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 188 s. (Fauna ČSR; sv. 2). 
• KOCOUREK, Pavel. Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) Prahy. In: Natura Pragensis: Studie o přírodě Prahy. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2013. ISBN 978-80-87457-48-1. ISSN 0862-366X. Svazek 21.
• KOCOUREK, Pavel; TAJOVSKÝ, Karel; DOLEJŠ, Petr. Mnohonožky České republiky: Příručka pro určování našich druhů. 1. vyd. Vlašim: Český svaz ochránců přírody Vlašim, 2016. 268 s. ISBN 978-80-87964-09-5. 
• KOCOUREK, Pavel; DOLEJŠ, Petr; KOVAŘÍKOVÁ, Alena. Atlas rozšíření mnohonožek v České republice. 1. vyd. Praha: Národní muzeum, 2023. 268 s. ISBN 978-80-7036-791-9. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu mnohonožky na Wikimedia Commons
• Taxon Diplopoda ve Wikidruzích
• Galerie mnohonožky na Wikimedia Commons