Modrásek černoskvrnný

Modrásek černoskvrnný
Modrásek černoskvrnný (Phengaris arion)
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	členovci (Arthropoda)
Třída	hmyz (Insecta)
Řád	motýli (Lepidoptera)
Čeleď	modráskovití (Lycaenidae)
Rod	Phengaris
Binomické jméno
Phengaris arion (L., 1758)
Synonyma
Glaucopsyche arion Maculinea arion
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Modrásek černoskvrnný (Phengaris arion) je druh vzácně se vyskytujícího motýla z rodu Phengaris který má komplikovaný vývoj označovaný jako obligátní parazitická myrmekofilie. Specializuje se na dva rozdílné zdroje potravy, na živnou rostlinu a symbiotické druhy mravenců.

Palearktický druh vyskytující se od severu Pyrenejského poloostrova a jihu Velké Británie přes jih Skandinávie, Pobaltí, Západní a Střední Evropu, Balkán, jižní část evropského Ruska, Malou a Střední Asii a jižní Sibiř až po Koreji a Japonsko. Vyhynul v Nizozemsku a Anglii, do Anglie byl úspěšně nově vysazeny populace ze švédského ostrova Ölandu.

V minulosti býval v České republice rozšířen po celém území a v současnosti přežívá jen na hrstce lokalit. Obvykle se jedná o mikropopulace několika desítek až stovek jedinců. Za hojnější lze jeho výskyt považovat jen na východě Moravy, ve Vsetínských vrších a v Bílých Karpatech.

Největší modrásek žijící v ČR, jeho přední křídla dosahují rozpětí 35 až 40 mm. Na svrchní straně křídel mají motýli modravý nádech (samci mnohem silnější) a spodní stranu mají světle hnědou. Od ostatních druhů příbuzných modrásků se liší především dvěma řadami černých skvrn u okraje na spodní straně zadních křídel a výraznými skvrnami na horní straně předních křídel.

• 
  Phengaris arion ♂
• 
  Phengaris arion ♂ △

Výskyt tohoto druhu je svázán s nehnojenými, extenzivně spásanými pastvinami, vřesovišti a nízkostébelnými stepmi se slabým zapojením porostů, případně s travnatými plochami s nízkými rostlinami které bývají ob dva nebo tři roky sesečeny nebo spaseny. Vyhýbá se loukám s homogenním porostem které se sečou jednou nebo vícekrát ročně. Nejlépe se mu daří na lokalitách s nedávno ukončenou hospodářskou činností, na svažitých členitých místech situovaných k jihu nebo jihozápadu a s jen nesouvisle zapojeným bylinným patrem a vyvinutým mechovým pokryvem. Takové prostředí je nejvhodnější pro růst jeho živných rostlin mateřídoušky i dobromysli obecné a pro život hostitelských mravenčích kolonií rodu Myrmica. Pokud se životní podmínky na stanovišti rapidně zhorší, modrásek černoskvrnný obvykle vyhyne. Není schopen přesídlit na větší vzdálenost, létá nejdále 2 km od místa vylíhnutí.

Druh vytváří jen jednu generaci ročně, v podhorských podmínkách Západních Karpat žijí jeho dospělci od konce června do poloviny srpna. V té době se samice musí spářit a naklást vajíčka, obvykle je dává jednotlivě do nerozvinutých vrcholových částí květenství živných rostlin. Je-li v květenství více vajíček dojde mezi housenkami ke kanibalismu a přežívá pouze jedna.

Housenka vyžírá semeníky květů a celkem rychle prodělá instary. Po třetím sleze z mateřské rostliny a na zemi začne ze speciální žlázy na zádech vylučovat směs cukrů a aminokyselin, láká tak mravence aby ji odnesli do mraveniště; jinak zahyne. Nejčastěji ji adoptuje dělnice druhu Myrmica sabuleti nebo Myrmica scabrinodis. Zásadní podmínkou je, aby housenka nebyla od mraveniště vzdálená více než 2 m, což je akční rádius mravenců tohoto rodu.

V mraveništi je housenka uložena do oddělení mezi larvy, mravenci ji nekrmí ale chrání před případnými parazity. Housenka se sama živí larvami a kuklami svých hostitelů pro které produkuje medovici podobně jako mšice. Jedna během svého vývoje sežere asi 230 potenciálních mravenců, větší počet housenek mraveniště úplně zlikviduje. Během zimy housenka společně s mravenci hibernuje. S nástupem léta se zakuklí a po třech týdnech se z kukly vylíhne imago které musí před mravenci utéct. V době opouštění mraveniště má na křídlech dlouhé šupiny které ho chrání před útočícími mravenci. Samci se líhnou o málo dříve před samicemi.

Housenku modráska černoskvrnného přijmou do svého hnízda téměř všechny druhy mravenců rodu Myrmica, jsou však značné rozdíly v počtech přežití. Mnohá mraveniště tohoto rodu jsou tak málo početná, že jen stěží uživí jednu housenku.

Modrásek černoskvrnný je celoevropsky ustupující druh. Tuzemský výskyt tohoto motýla, v minulosti zcela hojného, se zmenšil do několika drobných populací na malém počtu lokalit v podhorských oblastech. Světlou výjimkou jsou některá horská údolí v Karpatech na východě Moravy kde v CHKO Beskydy a CHKO Bílé Karpaty ještě přežívají životaschopné populace.

Hlavní příčinou tohoto burcujícího jevu jsou hluboké změny ve využívání zemědělské krajiny. Intenzifikací zemědělství s nadužíváním hnojiv, melioracemi a získáváním orné půdy na úkor luk, pastvin a ladem ležících pozemků i nepromyšleným zalesňováním byli dříve hojní živočichové zbavení svých přirozených biotopů.

Tento druh modráska je chráněný legislativou EU i ČR. Je začleněn do Bernské úmluvy (přílohy č. II), podle IUCN je téměř ohrožený (NT), v „Červeném seznamu bezobratlých ČR z roku 2005“ je shodně jako ve „vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.“ zařazen mezi kriticky ohrožené druhy (CR).^[2][3][4][5]

• 
  Motýl na dobromysli obecné
• 
  Vajíčko v květu
• 
  Vlevo samec, vpravo samice

• Obrázky, zvuky či videa k tématu modrásek černoskvrnný na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo modrásek černoskvrnný ve Wikislovníku