Německý spolek
Německý spolek (německy Deutscher Bund), též nazýváno jako Německá konfederace, byl politický svazek německých států (zejména Rakouska včetně českých zemí, Pruska, Bavorska, Württemberska, Hannoverska a Saska) v letech 1815–1866. V roce 1815 se rozkládal na 630 100 km² a měl 29,1 milionů obyvatel (v roce 1865 47,7 mil.). HistorieNěmecký spolek vznikl 8. června 1815 na vídeňském kongresu jako „náhrada“[zdroj?] za Svatou říši římskou, která zanikla v roce 1806. Původně do něj patřilo 38 států (z toho 4 svobodná města – Frankfurt nad Mohanem, Hamburk, Brémy a Lübeck). V Prusku a Rakousku patřila do Německého spolku jen ta území, která předtím patřila do Svaté říše římské. V roce 1863 se v důsledku koupí nebo dědění mezi státy jejich počet ve spolku snížil na 35.[1] Po krizi v letech 1848–1849 byl v roce 1850 obnoven Rakouskem, které mělo stálé předsednictví. Jeho sněm zasedal ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1864 na krátké období se státy spolku spojily během války proti Dánsku o území Šlesvicka a Holštýnska. Prusko pak chtělo území od Rakouského císařství odkoupit. Odmítnutá nabídka vznesená na svolaném sněmu byla příčinou zániku Německého spolku v roce 1866 po prusko-rakouské válce.[1] Nástupcem Německého spolku byl Severoněmecký spolek pod vedením Pruska. SymbolikaČlenové spolku
Království
Velkovévodství
Vévodství
Knížectví
Svobodná říšská městaOdkazyReferenceLiteratura
Související článkyExterní odkazy
|