Oldřich Stefan
Oldřich Stefan (4. prosince 1900, Praha[1] – 5. května 1969, Prosečnice) byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Zabýval se dějinami architektury a naukou o slohu. Působil na Českém vysokém učení technickém v Praze, Akademii výtvarných umění v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. ŽivotVystudoval architekturu na ČVUT. Současně navštěvoval přednášky z dějin umění Vojtěcha Birnbauma na Univerzitě Karlově (kolem 1921). V letech 1924-1925 byl na studijním pobytu v Československém historickém ústavu v Římě. V letech 1930-1935 vyučoval dějiny architektury na fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Roku 1931 se habilitoval a působil současně jako docent nauky o slohu na AVU a na VŠUP. Přednášky kombinoval s exkurzemi a praktickou výukou v terénu (kreslení, zaměřování památek). V roce 1935 byl jmenován profesorem teorie a dějin architektury na ČVUT. Spojením ústavů architektury starověku a středověku vytvořil Ústav dějin architektury při ČVUT. V roce 1939 byl posledním děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT před uzavřením českých vysokých škol.. Po roce 1945 vedl průzkum, záchranu a obnovu Emauzského kláštera. Už během války se podílel se na průzkumech Anežského kláštera, Karolina, měst Chebu, Jindřichova Hradce a Turnova. Dále se podílel na zaměřování památek (Valdštejnský palác a další). Protože se otevřeně stavěl proti novým svazáckým a komunistickým praktikám na vysokých školách, byl ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen a uvězněn. Zásluhou rodiny a přátel se podařilo jeho předčasné propuštění a soudní rehabilitace. Z vězení se vrátil s podlomeným zdravím. Byl propuštěn z ČVUT do invalidního důchodu. Umělecká rada AVU, patrně na návrh Jaroslava Fragnera a Miroslava Koreckého, navrhla jeho opětovné přijetí na AVU. Toto gesto morální a rovněž hmotné podpory bylo úspěšné a profesor Stefan se stal od června 1964 opět pedagogem AVU. Byl mu rovněž udělen Řád práce. Zdravotní problémy a psychické následky věznění mu ale již nedovolily pokračovat v pedagogické práci. Zemřel na jaře 1969 v léčebně v Prosečnici. Členství v organizacích
Ocenění
DíloZabýval se především barokní architekturou, dílem architektů Jana Baptisty Matheye a Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Architektonické dílo - nerealizované návrhy
Výstavy
Stavebně-historické průzkumy
Zaměření památek
Publikace
Dále otiskl řadu článků v časopisech: Volné směry, Památky archeologické, Architekt SIA, Stavba, Národní listy, Národní politika, Prager Rundschau, Štencovy sborníky, Umění, Věstník Klubu Za starou Prahu Je autorem hesel ve slovnících:
Kompletní soupis díla je uveden ve sborníku [3]. OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|