Ondřej Suchý

Ondřej Suchý
Základní informace
Narození	16. září 1945 (79 let) Praha
Povolání	novinář, moderátor, spisovatel, textař
Příbuzná témata	Jiří Suchý
Děti	Marek Suchý
Rodiče	Jaroslav Suchý
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ondřej Suchý (* 16. září 1945 Praha) je český novinář, moderátor, spisovatel a textař, bratr Jiřího Suchého.

Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Učil se uměleckým truhlářem a začínal jako aranžér a reklamní výtvarník. V šedesátých letech pracoval v Československé televizi Praha, ve Vysílání pro děti a mládež, zprvu jako asistent scény, též jako asistent režie, na pevný úvazek pak jako asistent produkce (do roku 1967). V roce 1962 spoluzakládal společně s Ladislavem Štaidlem, Miki Volkem nebo Miroslavem Berkou skupinu Crazy Boys, kde hrál na kontrabas.

V letech 1968–1970 byl redaktorem časopisu Sedmička (později Sedmička pionýrů), od roku 1971 volným novinářem. V letech 1978–1991 redigoval sobotní humoristickou přílohu deníku Svobodné slovo, KVÍTKO. Od druhé poloviny šedesátých let začal psát o světě grotesky a zábavního průmyslu třicátých let. S časopisem Kino spolupracoval už od roku 1962 (až do jeho zániku). Byl též autorem mnoha televizních pořadů – například Kavárnička dříve narozených, Dům plný písniček, Malý televizní kabaret, Holky, kluci, komici aj. Je autorem přes 600 textů písní (od roku 1970 zastupovaným OSA, nyní členem OSA a 2. místopředsedou Hudební nadace OSA). V roce 1998 obdržel Zlatou desku Supraphonu za výběr a sestavu MC/CD filmových písniček Rozvíjej se poupátko.^[1]

V současné době^[kdy?] se zabývá dokumentováním historie českého populárního umění v letech čtyřicátých, padesátých a šedesátých. Nejvíce si považuje toho, že se mohl seznámit a spřátelit s arménským klaunem a mimem Leonidem Jengibarovem, švýcarským klaunem a mimem Dimitrim a s velikány české filmové a divadelní komedie Janem Werichem a Oldřichem Novým.^[zdroj?]

S Československým rozhlasem začal spolupracovat v Plzni v roce 1962.

V letech 1992 až 2008 uváděl zábavný rozhlasový týdeník Pro padesátníky, plus minus padesát, později pod názvem Padesátník za korunu, který se skládal ze starších písniček, scének, monologů, anekdot a estrádních výstupů po roce 1940.^[2]

V letech 1997 až 2019 připravoval pro Český rozhlas zábavná talkshow natáčená za účasti publika v šemanovickém centru Nostalgická myš. Pořad se poprvé vysílal 13. června 1997 pod názvem Nostalgické muzeum zábavy, který se v průběhu let několikrát pozměnil (Malé nostalgické muzeum zábavy, Evropské muzeum zábavy, Strakaté muzeum zábavy).^[3]

Od března 2013 do března 2019 uváděl pořad Bazárek pro pamětníky' se zvukovými záznamy osobností z filmů pro pamětníky, hlavně nežijících nebo zapomenutých zpěváků a komiků.^[4]

Za svou tvorbu obdržel v roce 1993 Prix Bohemia Radio a v roce 1999 Národní cenu Prix Bohemia Radio.

Vydal na několik desítek knih, např.:

• Exkurze do království grotesky, 1981, Práce
• Vlasta Burian na cestě do 21. století
• Oldřich Nový přichází, 2000, ISBN 80-7243-236-2
• Werichův Golem a Golemův Werich, 2005, Ikar, ISBN 80-249-0505-1
• Charlie Chaplino, 1989, Horizont ISBN 80-7012-003-7
• Z klobouku doktora Šlitra, 1984
• František, co Nepil pivo'/Po Praze chodím ..., 1996, Blízká setkání, ISBN 80-901731-4-4
• Ljuba Hermanová, 2003, Knižní klub, ISBN 80-242-1025-8
• Účtenka z Kavárničky dříve narozených, 1995, Brána, ISBN 80-85946-12-2
• Inka Zemánková, 2006, Ikar, ISBN 80-249-0795-X
• Pár halířů z Padesátníku, 2002, Radioservis, ISBN 80-86212-24-6
• Kupte strunu za korunu, 1986, Albatros
• Chytila Dáda žížalu Jůlii, 1991, TV Spektrum, ISBN 80-85334-12-7
• Dáda má kosa Oskara, 1999, Beta-Dobrovský, ISBN 80-86215-01-6

Spolupracoval také na memoárech Ljuby Hermanové, Felixe Holzmanna, Svatopluka Beneše (pro časopis Kino), Hany Vítové (pro přílohu Svob.Slova) a Rudolfu Cortésovi (spolu s jeho dcerou Dášou Cortésovou).

• Ljuba Hermanová, Brána 2003, ISBN 80-7243-176-5
• Rudolf Cortés, milovaný i zatracovaný, Brána 2004, ISBN 80-7243-209-5
• Werich, Cortés a Vlachovci, Brána 2006, ISBN 80-7243-299-0
• Aluminiový klíček Felixe Holzmanna, Modrý stůl 2008, ISBN 978-80-903471-6-8
• Dobrý a ještě lepší František Nepil, Ikar 2009, ISBN 978-80-249-1183-0
• Tři životy Lídy Baarové : (co jste ještě nečetli), Ikar 2010, ISBN 978-80-249-1460-2
• Vlasta Burian : na cestě do 21. století, Brána 2011, ISBN 978-80-7243-502-9
• Takový byl Václav Trégl, Městská kulturní zařízení Bělá pod Bezdězem 2011, ISBN 978-80-260-1176-7
• Neznámá známá Hana Vítová, Ikar 2013, ISBN 978-80-249-2343-7
• Čemu se smála Adina Mandlová?, Ikar 2015, ISBN 978-80-249-2872-2

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ondřej Suchý na Wikimedia Commons
• Osoba Ondřej Suchý ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ondřej Suchý
• Oficiální stránky Ondřeje Suchého
• Ondřej Suchý, ondrej-suchy.cz