PůdaPůda tvoří nejsvrchnější vrstvu zemské kůry. Je prostoupená vodou, vzduchem a organismy, vzniká v procesu pedogeneze pod vlivem vnějších faktorů a času a je produktem přeměn minerálních a organických látek a zaniká procesem eroze. Většina současné půdy není starší než z období pleistocénu. Je morfologicky organizovaná a poskytuje životní prostředí rostlinám, živočichům a člověku. Půda je předmětem studia pedologie. V geografii se soubory půd nazývají pedosféra a jsou studovány pedogeografií. Z pohledu geografie tvoří půda, potažmo celá pedosféra, tu část krajinné sféry, kde množství a intenzita vzájemných vztahů mezi dílčími krajinnými sférami je největší, kde se sféry stýkají a dokonce se částečně navzájem prolínají.[1] Dosahuje tloušťky až 4 metrů.[2] Každá půda obsahuje podíl regolitu, vody, vzduchu a organické hmoty. Podíly složek zastupují jednotlivé geosféry: litosféru, hydrosféru, atmosféru a biosféru. Pokud jedna z těchto složek chybí, nejedná se o půdu. Jednotlivé půdní složky jsou vzájemně promíšeny a vytvářejí heterogenní polydisperzní systém. Složení a vlastnosti půd Podrobnější informace naleznete v článku struktura půdy.
Zastoupení složek a jejich vzájemné reakce v půdním prostoru předurčuje fyzikální a chemické vlastnosti půd. Pevná složka půdy vzniká rozpadem a rozkladem hornin. Půda obsahuje primární a sekundární (jílové) minerály. Do pevné složky půdy se zpravidla zahrnuje organická neživá (humus) a živá složka (edafon). Kapalná složka půdy vyplňuje póry pevné složky, přičemž se volně pohybuje půdním prostorem pod vlivem gravitace a může dosáhnout až k podzemní vodě, nebo je vázána na povrch půdních částic coby adsorpční voda, nebo je vázána na půdní částice adhezními silami coby kapilární voda, takže může být spojena s hladinou podzemní vody. Půdní voda je obohacována o látky z pevné i plynné složky půdy a vzniká půdní roztok. Plynná složka půdy též vyplňuje póry pevné složky, kapalnou půdní složkou je přesunována a uzavírána v půdním prostoru. Půdní vzduch díky dýchání půdních organizmů a podzemních částí rostlin obsahuje několikanásobně více oxidu uhličitého, obsahuje i větší podíl vodní páry než vzduch nad úrovní terénu a jeho relativní vlhkost je větší. Mezi jednotlivými půdními složkami probíhá přenos hmoty a energie. Fyzikální vlastnostiPevná minerální složka půdy je charakterizována různou velikostí částic (zrn). Soubor zrn určité velikosti tvoří frakci – zrnitostní kategorii. Poměrné zastoupení frakcí charakterizuje půdu z hlediska půdní zrnitosti (textury) a předurčuje její zařazení v klasifikaci půdních druhů. Půdní zrnitost je základní fyzikální vlastnost půdy. Chemické vlastnostiZákladní chemickou vlastností půdy je reakce půdního roztoku. Klasifikace půd Podrobnější informace naleznete v článcích Taxonomický klasifikační systém půd České republiky a Půdní typ.
Český taxonomický klasifikační systém půd[3] rozděluje půdy do následujících klasifikačních kategorií:
Charakteristika některých půdních typů
Půdotvorné faktory
Podmínky půdotvorného procesu
Rozdělení podle využití půdyDefinice, co je obhospodařovaná půda, se liší.[4] Obhospodařovaná zemědělská půda má v ČR přibližně 3,5 milionu ha.[5] Lesní půda má přibližně 2,6 milionu ha. OdkazyReference
Literatura
Související článkyExterní odkazy
|