Plamenná orlicePlamenná orlice, někdy nazývaná svatováclavská, či přemyslovská (italsky aquila di san Vencelsao nebo aquila fiammante[1]), je heraldická figura – orlice tvořící základ přemyslovského erbu. PopisZnak tvoří orlice černé barvy, se zlatými drápy a zbrojí, posetá po celém obvodu plamínky. Původně znak rodu Přemyslovců, dynastie českých knížat a králů (a mezi nimi svatý Václav, jehož jméno orlice nese), je nyní součástí tridentského znaku, ale také některých českých obcí. DějinyPřemyslovský, potažmo svatováclavský erb představovala černá orlice a zřejmě také nejstarší rodový erb v Čechách, a to konkrétně dochovaná pečeť Přemysla Otakara I. z roku 1192. Plamenná orlice s korunou je rovněž jedním z atributů svatého Václava. Jako symbol je spojena s vícero městskými znaky. Svatováclavská orlice se objevuje jako symbol přemyslovských českých knížat, avšak její původ není zcela jasný (je možné, že představuje vztah knížat k říši, která jako symbolu užívala dvouhlavého orla). Plamenná orlice byla později přisuzována knížeti Václavovi, jehož jméno nese. Nejstarší artefakty, na nichž se symbol objevuje jsou následující: několik mincí ražené knížetem Bedřichem mezi lety 1179 a 1181[1], a knížecí pečeť krále Přemysla Otakara I., z roku 1192[2]. Svatováclavská orlice bylo také zkrácené označení protektorátního vyznamenání Čestného štítu s orlicí sv. Václava. Užití plamenné orlice
OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|