V červnu 1868 byl v období Meidži zaveden systém Fuhanken sančisei, který založil první prefektury (městské fu a venkovské ken) s cílem nahradit původní administrativní jednotky (bugjó, daikan a další).[1][2] V červenci 1871 byly v důsledku přijetí nového systému prefektur zbývající feudální územní celky han (japonsky藩) transformovány na prefektury.[3] Zpočátku bylo takových prefektur na 300, ke konci roku 1871 se jejich početl snížil na 72[4] a v roce 1888 na 47.[5] Řada prefektur vznikla v oblastech původních provincií.[6] V březnu roku 1947 byl přijat zákon o místní autonomii,[7] jenž vstoupil v platnost následujícího měsíce.[8] Zákon dal prefekturám více politické moci a zavedl prefekturní vlády a parlamenty.[9]
Seznam prefektur
Podle kódů ISO
Prefektury jsou většinou děleny do osmi regionů, které nejsou oficiálními územními jednotkami, ani nemají volenou správu. Je však běžné řadit prefektury na základě jejich geografického regionu.[6] Toto řazení zohledňují také japonské kódy ISO 3166-2, jež řadí prefektury a regiony od severu k jihu:
↑ The Debate on the Introduction of a Regional System in Japan. S. 1. National Graduate Institute for Policy Studies [online]. [cit. 2021-11-14]. S. 1. Dostupné online. (anglicky)
↑ abLOUIS-FRÉDÉRIC, Nussbaum. Provinces and prefectures. [s.l.]: Japan encyclopedia, 2002. Dostupné online. S. 780. (anglicky)
↑ Population by Sex and Sex ratio for Prefectures - Total population, Japanese population, October 1, 2019. Statistics of Japan [online]. [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
↑ 全国都道府県市区町村別面積調 (10月1日時点). S. 5. Japonský úřad pro geoprostorové informace [online]. Ministerstvo půdy, infrastruktury, dopravy a cestovního ruchu, 2020-10-01 [cit. 2021-11-14]. S. 5. Dostupné online. (japonsky)