Reggiane Re.2005

Reggiane Re.2005
Reggiane Re.2005
Určení	stíhací letoun
Výrobce	Officine Mecchaniche Italiane - Reggiane
První let	9. květen 1942
Zařazeno	1943
Uživatel	Regia Aeronautica Luftwaffe
Vyrobeno kusů	31
Vyvinuto z typu	Reggiane Re.2000
Varianty	Reggiane Re.2004
Další vývoj	Reggiane Re.2006
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Reggiane Re.2005 Sagittario (česky Střelec) byl italský jednomístný stíhací letoun celokovové dolnoplošné konstrukce, který vznikl vývojem z typu Reggiane Re.2000.

Vývoj nového letounu začal již v roce 1941 a 9. května 1942 v letectví vzlétl první prototyp (MM494) s pilotem De Pratem.^[1] Ten dosáhl rychlosti 628 km/h. Nové křídlo neslo nový podvozek zatahovaný směrem ke koncům křídla a dva 20mm kanóny Mauser MG-151, které s dalším v bloku motoru a s dvojicí kulometů Breda SAFAT ráže 12,7 mm nad motorem představovaly impozantní výzbroj. Pohon zajišťoval řadový motor Daimler-Benz DB 605A-1. V červnu 1942 první prototyp absolvoval letové testy ve zkušebním středisku Guidonia a v srpnu zkoušky zbraní na polygonu ve Furbaře.

V únoru 1943 objednala italská vláda nultou sérii v počtu 18 kusů a následných 750 kusů, ale v situaci, kdy to již bylo nereálné. Druhý prototyp (MM495) původně s motorem RA-1050RC-58 Tifone, zkoušený od jara 1943 Němci, dosáhl rychlosti 720 km/h a přelétl do Rumunska, kde byl včleněn do protiletecké obrany naftových polí v oblasti Ploješti.

Vlastní dodávky RE.2005 začaly v květnu 1943 s licenčními motory Fiat RA.1050 RC-58 s vrtulí Piaggio P-6001 o výkonu 1 475 k.

Ke dni italské kapitulace byly dodány dva prototypy a 29 letounů nulté série, z nichž některé převzala 22. stíhací skupina se základnou v oblasti Neapol-Capodichino. Úkolem jednotky byla obrana hlavního města a okolí. Po kapitulaci Itálie byly vyrobené kusy zabaveny Němci, přičemž letouny sériových čísel MM096100-04 a MM096106-11 sloužily u jednotek protivzdušné obrany Berlína. Po válce měl být údajně jeden Sagittario ukořistěn USA^[2], kde se měl zúčastnit roku 1946 letecké přehlídky v Clevelandu, ale některé zdroje výskyt letounu a jeho testování rozporují.^[1]

Část letounu je součástí sbírek leteckého muzea Gianni Caproniho v italském Trentu.

• Osádka: 1
• Rozpětí: 11 m
• Délka: 8,73 m
• Výška: 3,15 m
• Nosná plocha: 21 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 2500 kg
• Vzletová hmotnost: 3610 kg
• Pohonná jednotka: 1 × invertní dvanáctiválcový vidlicový motor Daimler-Benz DB 605A nebo Fiat RA.1050 RC-58
• Výkon pohonné jednotky:

• Maximální rychlost: 628 km/h
• Dostup: 11 500 m
• Dolet: 980 km

• 3 × 20mm kanón Mauser MG 151
• 2 × 12,7mm kulomet Breda-SAFAT

• VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45. Olomouc: Votobia, 1999. 95 s. ISBN 80-7198-396-9. Kapitola Reggiane Re-2005 Sagittario, s. 26 a 27. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Reggiane Re.2005 na Wikimedia Commons
• Historie letounu na aldini.it
• Galerie kamuflážních variant letounu Reggiane Re 2005 Sagittario Archivováno 27. 7. 2015 na Wayback Machine. (anglicky)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.